Young girl in the mafia

Chapter 47.

    Probudím se, ale strašně mě bolí hlava.,, Kde to jsem?" řeknu tupě a podívám se před sebe. Stojí tam táta, máma a Lew.
,, Moje vlastní dcera ... a zradila svoji vlastní rodinu ..."
,, Moje rodina mě právě hledá." řeknu bezcitně.
,, Vždycky jsi měla co jsi chtěla. Na co sis jen pomyslela."
,, Jen jste si mě kupovali." řeknu a začnu sebou škubat, protože jsem připoutaná k železnému křeslu. Zavřu oči a chci se proměnit, ale nejde to, protože mám v noze zabodnutý stříbrný hrot.
,, Jak dlouho jsi Alfa?" zeptá se máma, ale já neodpovím.
,, No nic ... teď jdeme zabít tu tvoji rodinu a pak ... vlastně ji jdeš zabít ty. A u toho jsi rozmístila pár bomb po New Yorku ..."
,, Cože?!" vyjeknu a začnu sebou trhat. Lew ke mě přistoupí a hrot zabodne hlouběji. Zařvu bolestí a on se jen pousměje.
,, Bude mi trošku líto toho tvojeho Petera."
,, Zkus mu něco udělat a ..."
,, A co? Zabiješ mě?" zasměje se.
,, Až se odtud dostanu tak jo." 
,, Jdeme uskutečnit plán." rozkáže táta a pomalu odchází.
,, ZABIJU VÁS VŠECHNY!" zavolám co nejhlasitěji, ale pak mnou projede bolest a tak sklapnu.
,, Zabiju ..." zašeptám a zase usnu.

   Probudím se a rozhlídnu se kolem sebe. Musím se hned odsud dostat ... Chci zatnout celé tělo a vyprostit se z křesla, ale díky stříbrnému hrotu to nejde. Aurora! Vzpomenu si.,, Auroro objev se." řeknu a prstýnek se mi zviditelní na prstu. A co teď?! Teď je mi to k hovnu, když na něho musím přiložit rty ... Nadám si v duchu a moje naděje pomalu zhasíná. Dobře, zkusím poslední možnost. Řeknu si a snažím se vytáhnout drápy. Jenže to není tak lehké, když ta rána bolí a bolest tě nutí se neproměnit. Nakonec ho po chvilce vytáhnu a zaryju ho do prstýnku. Vypadne z něj jedno malé kolečko a já nechám na dlani. Špišku drápu zlomím, aby tam zůstala a ostatní kolečka nevypadla. Drápy schovám a kolečko došoupu prstem do záhybu v křesle.
,, Dobrý den slečno Drakeová." ozve se z ticha a já štěstím vydechnu.
,, Ani nevíš jak sem ráda, že tě slyším ... teď hekni všechny počítače a pošli je ihned Tonymu. A mě rychle pusť z tohodle křesla."
,, Ano ... a chci vám říct, že teď jsem viděla pana Rogerse jak bojuje s ostrahou, aby vás odtud dostal." já opatrně vydělám stříbrný hrot z nohy a rána se hned zahojí.
,, Jako na zavolanou." řeknu a vykopnu dveře co jsou přede mnout. Jeden strážce na mě namíří zbraň a chce mě střelit, ale já mu ji bleskurychle vezmu a praštím ho s ní takovou silou, že hned spadne na zem.,, Auroro, jak se dostanu ke Stevovi?" zeptám se.
,, Už je u vás." odpoví mi a Steve se objeví zpoza rohu.
,, Ahoj Steve." řeknu a obejmeme se. Jejda ... to bylo trošku divný. Řeknu si a usměju se na něho.
,, Jsem rád, že jsi v pořádku."
,, Já jsem taky ráda, že ty jsi taky v pořádku ... ale konec povídání, jdeme?" zeptám se.
,, Jo, rychle ... musíme pomoct ostatním. Drake už odpálil v New Yorku pár bomb ... asi před deseti sekundama mi to říkal Tony."
,, On je tady?" zeptám se a rozběhneme se ke quinjetu.
,, Ne není, řekl mi to do sluchátka ..."
,, Jak dlouho poletíme? Vždyť jsme v Rusku a New York je na druhé straně polokoule."
,, Tony ho nějak vylepšil ... budeme tam tak za půl hodiny, možná míň." dořekne a doběhneme k němu.
,, Dobře, tak hlavně rychle." dodám a nalezeme dovnitř.

    ,, Už tam skoro budeme ... Tony ti nechal ušít oblek." řekne Steve a ukáže na levou stranu za sebe. 
,, Tak to jich měl udělat víc ... asi se proměním, takže to bude jedno v čem půjdu."
,, Právě říkal, že je to z nějaké látky, už nevím jak se jmenuje ..." zasměje se a já taky.,, A roztáhne se, když se proměníš."
,, To bude vypadat skvěle ... Alfa v obleku." usměju se.
,, Blížíme se k boji a ty se směješ. Proč?" zeptá se Steve.
,, Protože vyhrajeme."