Tajemná dívka ☑

Kapitola devatenáctá

Cítil jsem, jak se ke mě víc přitulila a její tělo se znovu začalo třást strachy z bouřky. Začal jsem jí tedy jemně hladit po zádech a druhou rukou si jí přitáhl blíž k sobě, políbil jsem jí na čelo a tiše jsem doufal, že se uklidní a v pořádku usne.

,,Dobrou noc, Ry." Zašeptala asi si myslela že už spím, jelikož se dál třásla a já cítil, jak mě její zelené oči pozorují. Věděl jsem že se bojí a není v pořádku, když nemůže strachy usnout. Dost mě mrzelo že nemůže v klidu usnout a pořádně se prospat.

Jelikož jsem byl ředitel vlastní firmy, rozhodl jsem se, že pár dnů to tam zvládnou i beze mě. Navíc, kdykoliv můžu pracovat z domu. ,,Bee?" Zašeptal jsem tiše a cítil, jak sebou cukla, když uslyšela můj hlas.

Teď jsi jí vylekal, tupče! Ignoroval jsem svou mysl a otevřel své modré oči a díval se do těch vyděšených zelených.

,,Probu-" ,,Ne, ne určitě jsi mě neprobudila. Cítím se dost blbě že ty nemůžeš ani na malou chvíli zavřít oči a usnout, aby jsi byla odpočatá. Co by ti pomohlo aby jsi usnula?" Bee se hned zatvářila že začíná nad mou otázkou uvažovat.

Moc nad svou odpovědí dlouho nepřemýšlela, vypadala že se stydí mi to říct, ale přesto mi to stejně řekla. ,,Pobrukování jakékoliv melodie nějaké z písní, ale to fakt po tobě nem-" Začal jsem jí dost tiše pobrukovat jednu s písniček, které hrála na kytaru u Henryho, přesněji to byla píseň Something Just Like This od The Chainsmokers & Coldplay.

Když jsem slyšel, že Bee pravidelně oddechuje a cítil že její tělo se už netřese, přikryl jsem nás oba peřinou a i já se odebral do říše snů. Když jsem se ráno probudil, Bee ještě stále spala. Ale co mě znepokojovalo nejvíce bylo to, že venku ta bouřka byla horší než včera. Můj pohled hned spočinul na té hnědovlasé dívce s blond melíry.

Prohlížel jsem si její tvář důkladněji a všiml jsem si, že i bez všech těch malovátek, toho makeupu, vypadá ještě krásněji. Dokonce ani nepotřebovala nijak upravovat.

Její pleť byla jemná a bez jakéhokoliv pupínku či jiného nedostatku krásy. Její celkem dlouhé hnědé vlasy, které měla po pas jí lehce padaly do obličeje, prsty jsem jí vlasy zastrčil za ucho a dál jí pozoroval, jak sladce spí v mé náruči, a najednou mi došlo, že vůbec nechci aby Bee odešla někam jinam. Chci jí mít tady u sebe a taky ve své náruči. U sebe doma.

**********************************
Nová kapitola je tady a s ní i odhalení čeho se naše Bee bojí nejvíce - bouřek. Upřímně se tu přiznám - taky mám z bouřek strach, takže to s Bee máme společné.

Co říkáte na Ryana, který Bee dokázal tím svým pobrukováním Bee uspat? 🤗💞 Za mě to je od něj hrozně moc sladké. 💞

Jo ještě bych vám hrozně moc ráda poděkovala za 1K přečtení u této knihy 💞 hrozně moc to pro mě znamená 💞

Tessie