Tajemná dívka ☑

Kapitola sedmdesátá

Druhý den

𝐁𝐫𝐨𝐨𝐤𝐥𝐲𝐧

Probudila jsem se na to, že mi do očí svítily sluneční paprsky. Ryan ještě v klidu spal a já začala přemýšlet jak a jak jsme se přesunuli do ložnice. Vzpomněla jsem si že jsem u filmu, asi tak v půlce usnula.

Ryan mě musel přenést do ložnice. Můj zrak se přesunula na spícího Ryana. Jeho už trochu delší hnědé vlasy mu zakrývali část obličeje a to se mi moc nelíbilo. Měla bych mu říct, jestli by se nemohl nechat ostříhat, aspoň bych mu viděla do obličeje. Pomyslela jsem si a dál se na něj dívala. Mrzelo mě, že jsem tak brzo usnula.

,,Fotka by ti vydržela déle." Zachraptěl ranním chrapotem a mě tím tak vyděsil. Cukla jsem sebou a Ryan se okamžitě začal smát. ,,Promiň lásko, to jsem nechtěl." Smál se a si schválně dala na obličej polštář, aby na mě neviděl. ,,Tak tohle slečno Russo není fér." Znovu zachraptěl a snažil se mi polštář vzít. A to se mu nedařilo.

Neudržela jsem se a začala se smát taky. Když se už Ryan přestal snažit vzít mi polštář, myslela jsem si že mám vyhráno, ale to jsem se šíleně pletla. Začal mě lechtat a já se v tu chvíli začala smát ještě víc. ,,Lá-lásko!" Pištěla jsem a hned si polštář z obličeje sundala, ale Ryan ne a ne přestat s lechtáním. Měl na tváři úsměv spojený s úšklebkem. ,,Copak miláčku?" Zazubil se a dál mě lechtal.

,,Pře-Přestaň! Pro-Prosím!" Všiml si, že už skoro nemůžu popadnout dech a tak naštěstí přestal a já se k němu přitulila. Musela jsem zklidnit dech a dýchala sice krapet rychleji ale po chvíli už jsem dýchala v klidu.

,,Jinak ti přeji krásné ráno." Na rtech měl úsměv a hleděl mi do očí. ,,Já tobě taky." Uculila jsem se a cítila že mi rudnou tváře z toho, jak se na mě usmívá. Už zase mě tím úsměvem dostává do rozpaků. Já se z toho zblázním. Pomyslela jsem si a ruku mu položila na tvář. Palcem jsem Ryana pohladila po lícní kosti. Poté jsem se k Ryanovi naklonila a dlouze ho políbila.

Potom se Ryan odtáhl. ,,Zůstaň hezky ležet v posteli a ještě na chvíli zavři oči a odpočívej." Řekl a začal se zvedat z postele. ,,Kam jdeš?" Zeptala jsem se. ,,To je překvapení." Usmál se a odešel z ložnice pryč. Mezitím co byl Ryan pryč jsem se uvelebila a zavřela na chvíli oči.

**********************************
Máme za sebou další kapitolu, která doufám vás pobavila našimi postavami. 💞 Něco málo jsem si dnes i včera předepsala a tak uvidím kdy zase vydám kapitolu. 💞

Když tu budou komentáře, tak budete mít na sto procent jisté že kapitola vyjde brzy, ale nic neslibuji. 😊

Tessie & Ailly13