Dárce

18. Miška

Po nějaké době jsme mohli jít konečně na to. David ještě před tím podal všechny informace. Když přišel Štěpánek tak jsem začala tlačit. Hrozně to bolelo. David tam byl celou dobu se mnou. Držel mě za ruku, hladil ve vlasech a šeptal povzbuzujíci slova
D- ,,Lásko to zvládneš."
M- ,,Daví...jjá to nedám."
Št- ,,Už je skoro tu."
D- ,,Miláčku." políbil mě na čelo ,,Zvládneš. Už tolik věcí si zvládla...už jen pár chvil a Miška bude tady s námi."
Pořádně jsem se nadechla a opět se do toho pustila.

David:
Netrvalo dlouho a....a všichni jsme slyšeli pláč
Št- ,,Holka je venku!" usmál se a dál nám ji
M- ,,Je krásna..." usmála se. Ale netrvalo dlouho a zavírala oči
D- ,,Lásko?! Co se děje?!"
Št- ,,Ztrácí hodně krve! Dítě vezmeze, Davide pryč!"
D- ,,Ale-"
Ses- ,,Pojďte." vzala mě a druhá vzala Mišku. Odvedli mě na chodbu a nikdo mi nic neříkal. Začal jsem se o ní hrozně moc bát.
Uběhlo několik hodin a furt nic. Najednou mi zavolal Maty
D- ,,No?" řekl jsem zoufale
L- ,,Už?" byla to Lucie ,,Co se stalo?!"
D- ,,Mery..."
L- ,,Cco?! Co je s ní?!"
Ma- ,,Co se stalo?!"
D- ,,Já nevím...když se malá narodila tak...tak začala krvácet. Nic o ní nevím." řekl jsem a lámal se mi hlas. Tak moc jsem se o ní bál. Neumím si představit život bez ní. A i naše dcera jí potřebuje
Ses- ,,Pane Hofbauere?"
D- ,,Ano?"
Ses- ,,Chcete vidět Vaši dceru?"
D- ,,Jo...a co je s Mery? Marie Hofbauerová."
Ses- ,,Ještě je na sále." když to řekla tak jsem si sedl
D- ,,Jak je na tom."
Ses- ,,Nevím."
Nakonec jsem šel s ní. Byli jsme na pokoji. Jen já a Miška
D- ,,Ahoj holčičko naše." hladil jsem jí po tvářičce. Koukala na mě jejími očičkami. Měla je přesně jako Mery.
Najednou vešel Štěpánek i se sestřičkou
D- ,,Žžije?" v očích se mi tvořili slzy
Št- ,,Neboj Davide. Žije....jen přišla o dělohu."
D- ,,Cože?!"
Št- ,,Bylo to komplikovanější než se zdálo."
Ses- ,,Ale aspoň máte malou."
D- ,,Jjo....kde je?"
Št- ,,Už půl hodinu je na druhém pokoji."
D- ,,Můžeme za ní?"
Ses- ,,Pojďte."

S malou v náručí jsme vešli k Mery na pokoj. Byl jen pro ní. Sedl jsme si k Mery na židli. Spala. Byla úplně v pokoji...ale bojím se jak zareaguje když jí řeknu, že už nebude moc mít děti🥺bojím se aby se na mě nenaštvala. Aby nás neopustila...nebo teda mě.
Bojím se aby mi to nedala za vinu. I když....z části za to můžu, ne?
Po nějaké době se Mery vzbudila
D- ,,Ahoj." usmál jsem se
M- ,,Ahoj." usmála se taky a políbili jsme se. Možná naposled😔
M- ,,Můžu?" pomalu si sedla ,,Au."
D- ,,Počkej." malou jsem dal po postýlky a pomohl Mery. Sedl jsem si k ní na postel a podal jí malou
M- ,,Je nádherná...má po tobě nosánek."
D- ,,A po tobě očíčka." usmívala se a dala malé pusinku. Viděl jsem jak je šťastná. Bylo mi hrozně když jsem jí to musel říct
M- ,,A co se stalo?"
D- ,,....Začala si krvácet. Fakt, že moc."
M- ,,Ale už je to okej, ne?" nesměle se usmála
D- ,,Přišla si o dělohu...už...už nebudeme moct mít naše další biologické dítě."
Jak Mery na tohle zareaguje?