-
Pro ostatní začalo léto zábavou, v mém případě to zábava nebyla. Hnedka první týden mi rodiče nasolili domácí vězení, neboli "zaracha" takže zábavy kopec.
Abych připomněla situaci, fotr zjistil že jsem mu kradla ze sklepa lahváče na Cinglák, nebyl ze mě teda moc nadšen ani máma nebyla z toho moc nadšená, oba byli zklamaní.
-
„Vstáváme!"
ozval se hlas který jsem moc dobře znala ale moje líné já nebylo schopné promluvit natož otevřít oči.
„Chtěl jsem říct že vypadáš jako spící princezna, ale od toho máš docela daleko."
Otočila jsem se zády k hlasu a zase jsem se zasnila.
„Když jinak nedáš, okamžitě vstávej!"
popadnul deku a vytrhnul ji ode mě.
„Co chceš?! No nazdar"
posadila jsem se na postel a mžourala jsem na vysokou rozmazanou postavu.
„Jsem ti ale chyběl co?"
věnoval mi úsměv a já na to jen protočila oči v sloup.
„Jo jasný, moc si mi chyběl"
řekla jsem ironicky a on se přestal usmívat.
„Svině zakrslá"
hodil po mně deku takovou světelnou rychlostí že jsem si myslela že to napálím do stěny, než jsem se stihla rozmotat z deky, bratr už obsadil koupelnu.
„Ty vole!" zaklela jsem.
„Ty vole se neříká!" ozvalo se z koupelny.
„Drž hubu brácha!" vyštěkla jsem po něm znovu.
„Drž hubu se taky neříká!" ozvalo se znovu z koupelny.
Popadla jsem polštář a zabořila jsem do něj zoufale hlavu, nemohla jsem si do něj zařvat jako to dělám obvykle teď kdybych to udělala tak bych zažila takovou psychoanalýzu mého fotra že bych se z toho asi posrala.
Když už jsem se teda rozhodla konečně vstát
moje první kroky směřovali ke skříni.
Po dlouhém, usilovném hledání toho správného kousku oblečení jsem se rozhodla pro klasiku, samozřejmě.
Vzala jsem si na sebe vysoké zvonáče se světlou džínovinou, kalhoty mi byli větší tak jsem je sepnula světle hnědým koženým páskem.
Dále bráchovo staré tričko které jsem si vlastnoručně sestřihla aby mi bylo krátký pod žebra, klasické černé kotníkové conversky zbytek toho co jsem měla na sobě byli jenom kožené náramky a krk mi zdobil zlatý náhrdelník.
Když už jsem byla oblečená a kompletně nachystaná, obrátila jsem se k zrcadlu.
Učesala jsem si svoje světle hnědé vlasy které jsem měla pod prsa.
-
Potom jsem se vším štěstím zjistila že fotr je v práci a zrovna teď má nějakou poradnu,
vim že bych neměla v době co mám problém zdrhat z domu, tím si přidělám na další průšvih
Ale jebat na to, popadla jsem svoji brašnu a hodila jsem si ji přes rameno. Otevřela jsem okno pomalu a hlavně opatrně jsem vylezla oknem ven, samozřejmě že jsem udělala rámus jako kráva ale nikdo nebyl doma krom bráchy ale ten to na mě nepráskne.
Lehce jsem se pokrčila a seskočila jsem ze střechy tím způsobem že jsem si lehce odřela loket do krve ale to není nic nového.
Pak už mě jenom čekal plot s tím že jsem ho přelezla a pak už jsem si pomalu a v klidu kráčela za Hankou domů.
-
Obešla jsem hlavní dveře od jejího domu a zaklepala jsem na Hančino okno.
Když se ke mně naklonila a vyzvídala kdo to je, ukázala jsem na ní prostředníček.
Hnedka věděla.
Otevřela okno dokořán abych šla za ní, prolezla jsem oknem a seskočila jsem na zem.
„No nazdar Hančo!" objaly jsme se.
„Ty vole Sofino, jak to že nejsi doma? máš
zaracha ne?" vyzvídala a usmívala se.
„No takhle měla bych být doma tak tejden ještě, po tomhle to vidim tak na dva tejdny vězení v té pakárně, ale fotr ani máma nejsou doma do zejtřka takže v klidu" usmála jsem se.
„Ty vole tak já se mohla posrat z toho že mám patnáct minut zpoždění a ty rovnou zdrháš z domu když máš domácí vězení" zakroutila hlavou.
„A Cinglák? platí dneska? jdem?"
vyzvídala jsem, chtěla jsem tam, zase se posadit do toho pohodlného křesla a sledovat místní máničky, ale nejvíc jsem se dneska chtěla podívat na Cinglák kvůli tomu klukovi co mě jen tak přes sklo od okna poslal doslova a do písmene do prdele.
„Takhle se ti na Cinglák v životě nechtělo, co se stalo, povídej! okamžitě!" vykulila oči a nejspíš, ne nejspíš, určitě čekala na odpověď.
„Tím pádem pojď na Cinglák a třeba se to dozvíš" mrkla jsem na ni a už jsem lezla oknem zpátky ven.
„Jak jako třeba? Sofino, ty mě týráš!"
po tom co jsem seskočila z okna ven Hanka mi byla v patách.
„Hanko, to už je jenom otázka zvyku!"
pokrčila jsem rameny.
Teď už nás čekal jenom výšlap, na ten zpropadený kopec, Cinglák.
-
Opět jsme lezly do kopce úplně ztrhaný víc jak po dvou kolečkách okolo tělocvičny při rozcvičce.
Hanka se zastavila a zhluboka se nadechla
„Kuřácký plíce vole" zasmála jsem se ji dokud mě to nechytlo taky.
„Hano!"
„Neříkej mi Hano!" vyštěkla po mně.
„Sorry, nevrč hned! Hano!"
„Stačí,Sofino!" popadla dech a v tu ránu už kráčela do kopce ladně.
„Já to věděla že tě tím popoženu, však čekej na mě!" kroutila jsem se za ní jak ocas s tím že jsem si myslela že tím teplem a mým nízkým tlakem tu brzo sebou seknu takovým stylem že už mne nikdo nezvedne.
-
Konečně jsme vylezly na Cinglák,
ona byla v pohodě to já jsem sotva popadala dech tím jak jsem byla poháněná do kopce jak kobyla. Posadila jsem se do trávy a Hanka se na mě ušklíbla.
„Vypadáš docela unaveně!" řekla a škodolibě se pousmála.
„Hano, Haničko moje milovaná jdi do prdele!" ironicky jsem se na ni usmála a pomalu jsem se zvedala ze země.
Přišly jsme si sednout na naše místečko na Cingláku, teda ona si sedla já se naklonila a koukala jsem z kopce dolů na ostatní party lidí jestli tam neuvidím kluka ze včerejška a taky že jo! Bingo!
On a jeho parta obývali místečko pod námi, byli tam čtyři.
„Na co tam čučíš furt?" slyšela jsem jenom jak křeslo zavrzalo, pak jak se Hanka zvedla a šla směrem za mnou.
„Aha! mám tě prokouknutou! já věděla že v tom je kluk! kterej z nich?"
Sledovala je jako nekrofil na hřbitově.
„Když jinak nedáš, ten v tom barevném ponču, jak má tmavě hnědé vlas-" nestihla jsem to ani doříct a hnedka mě přerušila.
„Vole vim jak vypadá pončo, vim jakýho myslíš" na to jsem jenom protočila oči v sloup.
„Hanko, ne.. Hano já tě varuju!"
pousmála se a zakřičela z plna hrdla :
„HEJ TY V TOM PONČU!"
V tu chvíli jsem po ní skočila jak veverka po kafi, zakryla jsem ji pusu a strhla jsem nás dozadu aby nás neviděli.
„Debile jeden, čím myslíš? prdelí?"
