-
„Kde to sakra je?."
prohrabávala jsem ve sklepě různé krabice kam by fotr mohl přede mnou skrýt lahváče, víno nebo rum.
„Jseš si jistá že furt chlastá?"
zeptala se holčina s tmavě hnědými vlasy.
„Můj fotr? prosim tě, jeho dcera ho utápí v depresi, ten chlastá furt" ušklíbla jsem se.
„Takže si myslíš že by mu neuškodilo kdyby přišel o dvě pivečka" dodala Hanka a obě jsme se naráz zasmály.
Opět započal hon za pokladem dokud..
„Mám to!" vytáhla jsem dva lahváče a Hanka mi věnovala úsměv.
„Kvalitka docela" prohlédla si lahev a zakývala hlavou.
„Fotr chlastá jen kvalitky, jdeme soudružko směr na Cinglák" každá popadla jednu lahev a vydaly jsme se na cestu.
-
Sotva jsme popadaly dech v dobu co jsme se vyhrabávaly na kopec.
A konečně Cinglák na obzoru!
Pak už jsme jenom vyšly na naše místečko,
bylo vysoko, viděly jsme na všechny party lidí, tím myslím máničky nebo totální huliče ale bylo vidět že se mají fajn.
Vykradači hrobů sem moc nechodili a nebo nebyli schopní vyhrabat naše dobře zahrabaný zásoby, plus pro nás.
S Hankou jsme si posedaly na dvě kožená křesla které byli okolo vysokého starého pařezu který nám sloužil jako stolek.
Otevřely jsme si láhve s pivem na který jsme se celou cestu tak moc těšily.
„Na zdraví!" Nastavila ruku s láhví a čekala na mě až si s ní přiťuknu.
„Na zdraví!" přiťukly jsme si a napily jsme se naráz.
-
Po hodině co jsme si posedávaly na kožených křeslech a věnovaly se pivečku Hanka vyletěla z křesla.
„Co je vole? máš v prdeli ježka nebo-?"
věnovala jsem ji pozornost a sledovala jsem její další kroky.
„Ty vole vždyť já mám bejt už tak patnáct minut doma! Máma mě zabije a fotr by se o tom nesměl dozvědět jinak by mě ještě přizabil, musím jít!"odhodila dopitou láhev na zem.
„Zejtra se uvidíme"
„Jasny, zas na Cingláku?" dodala jsem a ona přikývla.
Objaly jsme se, rozloučily a Hanka už šla vlastní cestou.
Posedávala jsem na Cingláku ještě chvilku, hlavně dokud se nezačalo stmívat. Dopila jsem pivo a zahodila lahev.
Zdržela jsem se cestou domů která přeci jenom nějakou chvilku trvá. Doufala jsem že fotr nebude doma „A do prdele" zaklela jsem když jsem si všimla že se svítí v domě, máma to být nemohla přeci jenom má dneska směnu co by dělala v deset večer už doma.
„Fotr, skvělý" pomalu jsem otevřela branku aby neudělala zbytečný rámus který by na mě víc upozornil. Otevřela jsem dveře a pomalu jsem si sundala boty a bundu jsem pověsila na věšák.
Snažila jsem se aby si mě nevšiml ale marně.
„Sofie Benešová" ozvalo se z obývacího pokoje.
„Kurva" potichu a opakovaně jsem zaklela a pomalu jsem šla k hlasu.
„Jak si vůbec představuješ se večer takhle toulat? A jak si můžeš dovolit se hrabat ve sklepě bez mého vědomí a souhlasu? Je ti patnáct tak jak si tohle můžeš vůbec dovolit bez vědomí dospělého!"
zvýšil na mě tón hlasu, bylo vidět že je vzteky bez sebe a na mně bylo vidět že jsem nervózní, ale zatím se mě nezeptal jestli jsem něco ukradla.
„Ukradla si tam něco?" propíchl mě pohledem.
"Do prdele" řekla jsem si v duchu a najednou se mi rozklepal hlas.
„N-ne" zakoktala jsem ale on poznal že lžu.
„A ještě mi lžeš. Máš utrum mladá dámo, táhni do pokoje a zítra si o tom ještě promluvíme s mamou" prohlásil a zesílil televizi kde v tu dobu bylo fotbalové utkání.
Přikývla jsem a šla jsem do svého pokoje, pomalu jsem zavřela dveře do pokoje.
Hodila jsem se svojí brašnou na postel s tím že jsem z ní vytáhla knížku kterou jsem si dneska půjčila za rohem v knihovně.
Posadila jsem se na parapet, moje oblíbené a hlavně takové neobvyklé místo sedala jsem si tam z toho důvodu že jsem měla výhled ven a taky to tam bylo docela pohodlné.
-
Po chvilce co jsem dočítala poslední řádky v knížce jsem si všimla vysokého kluka s tmavě hnědými vlasy a barevným pončem, znám ho ze Cingláku.
Chvilku jsem na něj zírala dokud se jeho oči nestřetli s těmi mými.
„Sakra.." odvrátila jsem pohled a dělala jsem jakože nic.
Využil situace když jsem se na něj nenápadně teda no.. "nenápadně" otočila,
ukázal na mě prostředníček.
„Kretén.." řekla jsem si a oplatila jsem mu to, zasmál se.
Drzost, ještě mu to bylo k smíchu.
Slezla jsem z parapetu a chvilku jsem ho sledovala za záclonou po nějaké době co tam stál a hleděl si svého pak ale odešel.
V tu chvíli skončilo moje špehování.
Odložila jsem knížku na stůl, a uvelebila jsem se do postele.
Potom co jsem přemýšlela nad tím kdo ten "vtipálek" vlastně je tak jsem na to nakonec nebyla schopná přijít. Pak jsem si ale vzpomněla že mě ráno čeká výprask jak od mámi tak od fotra.
Jestli se po tomhle všem dožiju alespoň konce prázdnin tak to bude sláva,
a to je teprve začátek.
