-
Ráno nebylo takové jaké jsem si představovala
vůbec to nebylo probuzení do růžova.
To že jsem usnula prakticky v tom v čem jsem včera přišla domů to nebudu komentovat.
Každopádně moje probuzení nebylo mnou ale hlukem venku. Po tom co jsem slyšela ťukání na mé okno jsem myslela že odpadnu a že z toho všeho bude infarkt třetího stupně.
Za oknem stála vysmátá Hanka, opakuji vysmátá! Kdo by byl sakra vysmátej v osm ráno. Unaveně jsem se vyhrabala k oknu a hnedka moje první a klasická reakce na Hanu byla prostředníčkem.
Otevřela jsem ji aby mohla dovnitř i když jsem nad tím uvažovala.
„Dobré ráno šípková Růženko"
zasmála se ale mně do smíchu moc nebylo. Unaveně jsem se posadila na postele a tentokrát jsem si podepřela čelo do dlaní a promnula jsem si oči.
„Dobré ráno jak pro koho.. jsem úplně mrtvá z toho chlastu ze včerejška, takový sračky do toho koktejlu míchají ale kupodivu je to dobrý"
řekla jsem úplně mimo dokud moje akce a reakce která jsem myslela že probíhá jen u mé kamarádky začali probíhat i u mě.
„A co ty tady děláš v osm? ve tři čtvrtě na osm!" podívala jsem se na hodiny které vysely nad dveřmi, neboli na totálně debilním místě v mém případě, s tím že když mě chytne rapl tak už skoro nevisej.
„No jdeme na Cinglák"
prohlásila a podle jejího výrazu byla plně rozhodnutá že se prostě jde.
„Hehe.. no tak to jako zapomeň"
To že moje protestování vůči tomu a hlavně vůči ní selže mi bylo jasné.
„A vlastně proč hodláme jít dneska na Cinglák? když já mám doslova zákaz do sklepa a vy doma máte leda hovno."
rozhodla jsem se opět protestovat aniž by stačila něco říct a nebo mě vytáhnout z postele, hodit z okna a říct "Prostě jdeš".
„Vždyť na Cingláku nejde jen o ten chlast a cigára Sofi" odpověděla tak jak bych to nečekala.
„Ty vole kdo jsi a co jsi udělala s notorikem Hanou!"
prohlédla jsme si ji a hnedka mi bylo všechno jasný.
„Jde o žábu.."
prohlásila jsem a ona se jen debilně usmála.
„Vlastně nemá rád když se mu říká žába, líbí se mu něco jako Dže- to je jedno, Petr prostě. A ne vole! Seš idiot Sofino? Nejde o Petra teda žábu."
„Jee ahoj Hanko ty jsi tu taky!"
ironicky jsem se usmála a ona jen protočila oči v sloup.
„Uprav se, obleč se protože tam prostě nepůjdeš v tom v čem včera, by si mysleli že jsi špína tak s tím samozřejmě nesmíme souhlasit abychom udělaly dojem."
„Prosim?"
popadla jsem polštář a hodila jsem ho světelnou rychlostí po ní.
-
Po chvilce co jsme se tam mydlily polštáři tak se mi konečně povedlo vyvléct ze spárů zla.
Konečně došlo k tomu že jsem se mohla jít převléct.
Vzala jsem si na sebe stejné zvonáče jako jsem měla včera, pak už následovalo jenom krátké černé tričko s menším výstřihem, Hančina pozornost byla hnedka mířená na něj.
„Tak kdo z těch kluků v tom jede co?"
pousmála se a já ji hned propíchla pohledem.
„Ty vole, všechny hadry mám v prádle! žádnej z těch alkoholiků v tom není!"
