Sex(y) hračka jménem Naruto [SasuNaru] ✓

20. Kolik?!

Naruto si stáhnul huňatý kulíšek víc do čela a přimhouřil mírně oči nad tím, jak moc se do jeho tváře opíral ledově studený vítr. Měl téhle zimy už po krk, tak moc se těšil na jaro a na to, až se konečně, aspoň trochu, oteplí.

Od doby, co si před několika dny vyslechl ten rozhovor, jeho nálada kolísala nad bodem mrazu. Neměl na nic chuť a vůbec se nepoznával. Jako kdyby nějaká vyšší moc ovládala jeho tělo, manipulovala s ním a nutila ho dělat normální denní činnosti, a jeho vlastní já se na to dívalo z dálky.

Ne, že by snad chtěl šmírovat a poslouchat, o čem se Sasuke baví s dotyčným u dveří. První jeho myšlenka byla, když se ještě stále rozpálený válel v posteli a čekal na svého pána, aby mu poskytl potěšení, že se tu bez ohlášení objevili Sasukeho přátelé, nebo aspoň jeden z nich. Uvědomil si, že s nimi mladý Uchiha netrávil vůbec žádný čas a přišlo mu trochu podivné, že se nevyptávají na to proč vlastně. Jenže když se Sasuke už několik minut nevracel, rozhodl se obléknout se aspoň do županu a jít se potichoučku přesvědčit o tom, kdo se za dveřmi nachází, aby si nějak vydedukoval, jak dlouho má trpět tmavovláskovu nepřítomnost. Ale v momentě, kdy zaslechl ten povědomý hlas, už se nedokázal přestat zajímat.

Věděl, že by ho Sasukeho slova neměla nijak ranit, avšak opak byl naprostou a holou pravdou. I když o sobě stále uvažoval jako o nějaké hračce na užívání si, stejně tak dobře přemítal i nad tím, proč se na něj najednou usmálo štěstí ve formě bledého černovlasého chlapce, kterého se po několik školních let snažil ignorovat a jenom se s ním handrkoval. Cítil, jak v něm od Vánoc začíná klíčit takový ten podivně hřejivý pocit, který pro něj byl ale naprosto nový a upřímně i dost nečekaný. A rozhodně to nebyla vděčnost. Takže nejspíš proto, že pomaličku polehoučku začínal ke svému spolužákovi pociťovat něco hlubšího ho jeho slova ranila. Možná... Možná je nemyslel vážně a chtěl se toho všetečného chlapa jenom zbavit, ale na druhou stranu proč by to až tak excelentně hrál? Proč by mu třeba neřekl to, jak to skutečně je? Nebo si vážně jenom sám sobě namlouval, že k němu chová nějakou hlubší náklonnost? Proč by ale...

Zavrtěl hlavou a zhluboka si povzdechnul. Zastrčil si ruce hlouběji do kapes a raději se soustředil na cestu před sebou. Nemělo smysl se tím dokolečka pořád zabývat a přemítat nad tím co by kdyby.

,Možná je načase, abychom si vážně sedli a promluvili si. Nemůžu se tomu vyhýbat věčně a... Vlastně bych si to neměl ani dovolit,' pomyslel si ponuře, ,udělal pro mě defacto první poslední, dlužím mu víc, než jenom to, aby mi mohl říct svůj pohled na věc.'

Fakt, že si tohle konečně, i když po pár dnech uvědomil, způsobil to, že měl ihned o něco málo lepší náladu. Ne, že by se snad chtěl v tom nimrat do sebemenších detailů, ale chtěl si prostě ujasnit věci, tak jak byli, jsou a budou.

***

O několik desítek minut později už blonďatý student vycházel z obchodu a na rtech mu hřál jemný úsměv, i když pořád panovalo to nepříjemné studené počasí. Bohužel mu však ten podivně klidný pocit, který uvnitř sebe cítil, nevydržel nijak dlouho, jelikož mu cestu zatarasil vysoký tmavovlasý muž. Obočí se mu prudce stáhlo a igelitové tašky s nákupem, které svíral v rukách, o něco pevněji sevřel.

,,To je mi ale milé překvapení," usmál se starší.

,,Jak pro koho," odfrknul si Naruto.

Měl v úmyslu jej obejít a pokračovat dál v cestě, protože proč by se tu s ním měl zdržovat? Avšak tmavovlásek mu hbitě uhnul do cesty.

,,Dej mi pokoj, Chiro, spěchám," procedil mezi zuby blondýnek.

Začínal se cítit jako zvíře zahnané do kouta, přičemž tu žádný kout ani stísněný prostor nebyl. Stáli naproti sobě na ulici za bílého dne a kolem nich se toulala spousta lidí.

,,Za ním?" uchechtl se tmavovlásek a pozdvihl pobaveně obočí.

,,Vzhledem k tomu, že u něj bydlím, tak se dá říci, že ano," zamručel neochotně.

Chiro poté jenom zlehka naklonil hlavu na stranu a zkoumavě se na mladíka naproti sobě zahleděl.

,,Víš... Nejdřív jsem si myslel, že je to jenom nějakej blbej fór, když ten usmrkanec přišel s tím, že tě chce odtamtud dostat. Říkal jsem si, že je to asi nějakej poblázněnej magor, co si na tebe udělal po jedný noci zálusk. Nedivil bych se tomu, sám moc dobře víš, jak žádanej si byl," podíval se na něj významně, až sebou druhý trochu trhnul.

,,Nevím, proč mi to tady vykládáš, ttebayo," zamračil se Naruto, ale přesto jej nic na světě nedokázalo odtrhnout z místa, kde právě stál.

,,Hlavně mi vrtalo hlavou, kde by takovej fracek vzal tolik peněz, aby si mohl dovolit odkoupit člověka," uchechtl se znovu a pokračoval, jako by se právě nechumelilo, ,,tak jsem jen tak z vtipu nadhodil částku a on na to, že mi přidá ještě deset milionů, když to bude okamžitě."

Naruto trochu nevěřícně vykulil oči a pootevřel nechápavě pusu.

,,Ch-chtěl si mě prodat jenom za pět mi-milionů?" vydechnul a několikrát zamrkal, ,,A-ale vždyť jsem ti dlužil mnohem víc, dattebayo."

,,Pět milionů?" nakrčil Chiro obočí a zavrtěl hlavou, ,,Chtěl jsem tě prodat za dvacet, ale ten spratek trval na tom, že mi dá třicet."

,,E-eh, c-cože?"

Blondýnkovi se najednou začala neskutečně motat hlava, až musel jednu igelitku s nákupem pustit na zem, aby si mohl rukou promnout spánek a trochu se vzpamatovat.

,,Dostal jsem za tebe třicet milionů," odvětil Chiro se stále nakrčeným obočím, ,,před pár dny jsem se stavoval u Uchihy doma... Evidentně jsem vás od něčeho vyrušil... Chtěl jsem tě odkoupit zpátky. Hodně mi kvůli tvý nepřítomnosti klesly tržby a odpadli někteří zákazníci, co na tebe byli zvyklí. Chtěl jsem mu za tebe dát čtyřicet, tahle investice by se mi vrátila za chviličku, když bych tě znovu přetáhnul zpátky."

,,Já. Nejsem. Kus. Masa," odsekával mu jednotlivě blondýnek a cítil jak v něm začíná kypět vztek, ,,nejsem ani jako nějakej horkej brambor, kterej si můžete přehazovat."

Vztek začínal pomalu prostupovat jeho nitrem. Nesnášel, když mu někdo lhal... Za kolik, že ho koupil?! Vždyť mu řekl, že to bylo patnáct, ne třicet milionů!

,,Vím, že jsem na tebe byl možná až moc tvrdej a nežil sis v kdovíjakým luxusu, ale kdyby si se vrátil, určitě bysme se dohodli jinak," snažil se ho přemluvit.

,,Nezájem," odsekl mu znovu.

Popadnul igelitku válející se na zemi a hbitě Chira obešel. Přidal do kroku a pospíchal domů.

***

Celou cestu přemýšlel nad tím, jak by měl tu skutečnost, kterou zjistil, na Sasukeho vybalit. Rozhodně na něj nechtěl začít křičet, vztekat se před ním a tropit nějakou scénu. Chtěl to prostě vyřešit nějak v klidu, pokud se to samozřejmě dá. Dokonce si pohrával i s myšlenkou, že si to Chiro vymyslel jenom proto, aby mezi nimi vyvolal nějakou roztržku, která by vygradovala v to, že by ho třeba i Sasuke z domu vyhodil, a on tak vlastně dostat zpátky, protože kam jinam by se měl Naruto vrátit? Jenže když si vzpomenul, jak se na něj Chiro díval a když si vzal v potaz to, jak moc byl ten chlap na peníze, tak varianta, že shrábnul o deset mega víc, než požadoval, mu přišla mnohem uvěřitelnější.

,Proč mi ale krucinál lhal?!'