Rozhovory s k-pop autory [otevřeno]

Exo_Forever_Love

Přeji vám nádherný den!

Druhý rozhovor v této knize vedu s Exo_Forever_Love, kterou jsem doteď vlastně neznala, ale konverzace s ní byla opravdu úžasná, a to jak v rámci rozhovoru, tak v povídání si mezi jednotlivými otázkami. Doufám, že vás bude rozhovor bavit stejně jako nás!

~.~.~.~.~.~.~.~ ᵈᵉ ᵖʳᵒᶠᵘⁿᵈⁱˢ ᶜˡᵃᵐᵃᵛⁱ ᵃᵈ ᵗᵉ ~.~.~.~.~.~.~.~

↪  Z informací, které jsi o sobě na profilu sdělila, víme, že tě ke k-popu přivedli EXO – ti jsou mimo jiné i v názvu/jménu tvého profilu, a také na ně píšeš povídky. Přivedli tě tito kluci kromě hudby i k psaní, nebo jsi se tomu věnovala už předtím?

     No....Exo chlapci ma fascinovali už predtým. Ale ako som prišla na Wattpad, tak som našla kopec fanfikcií na všelijaké fandomy. A tak ma to trocha chytilo. Ale po čase ma to začalo viac baviť, a tak píšem príbehy. Písanie na bavilo už asi tak polroka pred tým než som ich začala počúvať. Takže už predtým.

↪ Myslím, že to většinou u všech začíná stejně – a to čtením. Raději příběhy čteš nebo píšeš?

     To sa nedá vybrať :-D keď píšem, tak sa cítim voľná. Dokážem zo seba dostať všetky či už pozitívne, alebo negatívne pocity. Ale keď čítam, tak sa dokážem fantáziou dostať do príbehu. Do toho nádherného miesta kde nie sú skoro žiadne starosti. Či už písanie alebo čítanie, obidva ma napĺňajú.

↪ Řekla bych, že pocity jsou s psaním velmi úzce spjaté. Myslíš si, že je důležité, aby autor cítil emoce, které chce do povídky vložit, nebo mu stačí umět je popsat, aniž by se do nich musel nutně vcítit?

     Ako to len povedať? Sú dva druhy ľudí. Jeden je ten, ktorý keď píše, tak dokáže dať do príbehu svoje pocity. A ten druhý je ten, ktorý svoje pocity do poviedky nedáva, ale dokáže sa vcítiť do pocitov postavy. Podľa mňa je dobré keď autor svoje pocity dáva do písania. Človek z toho príbehu potom cíti že autor použil svoje pocity v písaní. Ale sú aj ľudia, ktorým nezazlievam to, že tie pocity do poviedky nedávajú. Ale dokážu sa do nej vcítiť. Aj to je dar pre autora. Niektorý tie pocity nedokážu dať von ani pri písaní. Ale to vôbec nevadí.

↪ Říká se, že vypsat se ze svých pocitů do povídky, je skoro stejně účinné jako terapie. Myslíš si, že to funguje i naopak? Že čtenáři může pomoct, když čte o pocitech nebo věcech, které jeho samotného trápí?

     Určite to pomáha. Mne pomáha písanie tak, ako terapia. Ale aj naopak. Niekomu to môže pomôcť že si prečíta príbeh ktorý uňho odštartúje pocity, ale aj nemusí pomôcť. Keď si človek napríklad prečíta smutný príbeh (ako ja minule :-D), tak mu to môže pomôcť tým, že sa vyplače. Ale môže byť aj viac smutný. Predovšetkým...môže to pomôcť. Teda....keď človek naozaj chce.

↪ Pamatuješ si na povídku, která tě dokázala nejvíce rozbrečet? A napsala jsi někdy povídku, u které jsi ty sama brečela?

     Och áno. Čítala som asi tak pred dvoma dňami BTS fanfikciu, pri ktorej som naozaj plakala. Ale na názov si teraz asi nespomeniem...nevadí. Ale nájdete ju na mojom profile medzi odporúčanými príbehmi. Ten príbeh ma moc zasiahol, a aj teraz keď si naňho spomeniem tak sa mi chce plakať. Čo sa týka mojich poviedok, tak mám jeden príbeh v konceptoch pri ktorom skoro stále plačem keď ho píšem.

↪ Určitě se podívám. Jakým tématem se ta povídka, kterou píšeš, zabývá? Pokud ovšem ti nedělá problém to potenciálním čtenářům takto „vyspoilerovat"?