Rozhovory s k-pop autory [otevřeno]

Nana Shim - Rozhovor s autorem

Přeji vám nádherný den!

     Dnešní rozhovor se od ostatních liší, a to tím, že otázky jste pokládali vy mně a já na ně v této kapitole odpovídám. V první řadě bych vám ráda za vaše dotazy poděkovala, byly skvělé, trefné a všechny mě donutily se zamyslet. 
     Než začnete číst, ráda bych vás upozornila, že vaše otázky nejsou v rozhovoru zařazeny u sebe, ale jsou rozházené tak, aby na sebe spolu s mými odpověďmi alespoň zdánlivě navazovaly. Snažila jsem se dát rozhovoru nějaký řád, a tak se omlouvám, pokud vám bude chvíli trvat své otázky najít.

~.~.~.~.~.~.~.~ ᵈᵉ ᵖʳᵒᶠᵘⁿᵈⁱˢ ᶜˡᵃᵐᵃᵛⁱ ᵃᵈ ᵗᵉ ~.~.~.~.~.~.~.~

↪ Jak jsi začala s psaním?

     Vlastně to začalo ještě na základní škole, buď koncem prvního stupně nebo začátkem druhého, nejsem si jistá. Měli jsme za domácí úkol napsat vypravování, respektive krátký příběh na jedno z témat, které nám učitelka zadala. Jedno z témat mě nadchlo natolik, že z krátkého příběhu vznikla „knížka" na kapitoly, které jsem si tehdy předepsala do klasického sešitu (tehdy ještě nebyl počítač v rodinách samozřejmost, domácnosti ho spíš neměly, než měly). Psaní mě do té doby nikdy nebavilo, spíš jsem hltala jednu knížku za druhou a ve školní knihovně jsem byla vařená pečená.
     Ve chvíli, kdy jsem začala psát příběh do školy, začala moje „kariéra" jakožto autora, ačkoli na internet jsem své povídky začala publikovat až o několik let později, když jsme od rodičů dostali náš první počítač. Začínala jsem na originálních povídkách – tehdy ještě hetero, dokud jsem nepotkala příběhy na Naruta – yaoi příběhy na Naruta. Ačkoli mě to zprvu vyděsilo, byla jsem dítě a homosexualita byla ještě spíše tabu, než aby se o tom nějak moc mluvilo, nakonec se mi to ale zalíbilo, a já začala psát své první originální fantasy, ve kterém byl hlavní pár homosexuální. Příběh se lidem zalíbil a stal se docela populárním – někdy v té době jsem začala se svým internetovým psaním. Myslím, že mi tehdy bylo čtrnáct let.

↪ Čo sa týka príbehov, ktoré čítaš... Máš nejake kritéria, ktoré by mal spĺňať? Alebo si vyberáš podľa toho či ťa nápad na knihu zaujme? Co dokážeš na povídce ocenit?

     Samozřejmě, že tam nějaká ta kritéria jsou. Vlastně jich je tolik, že jen málokdy najdu příběh, který mě zaujme (paradoxně mám ve wattpad knihovně už desítky příběhů, které mě něčím upoutaly a které bych si ráda v budoucnu přečetla). Hlavním kritériem je pochopitelně pravopis, na který jsem opravdu hodně háklivá, nicméně pár překlepů a sem tam nějakou vynechanou čárku nebo špatný přechodník snadno překousnu.
     Co však absolutně nezvládám, je špatná gramatika – s tím se setkávám bohudík málokdy, a když už, jde především o překlady, při kterých překladatel zapomíná, že česká gramatika se od té anglické v mnohém liší, a tím pádem věty často nedávají smysl. Stejný problém platí pro autorky, které se snaží psát anglicky nebo hodně čtou právě v angličtině, a neuvědomují si, že se to odráží na jejich psaní. O to víc, když hodně autorů nemá potřebu po sobě text před publikací kontrolovat, a ještě se tím chlubí.
     Když už mě nápad na knihu zaujme, vždy ji rozkliknu a přečtu si úvodní kapitolu, popřípadě slovo autora – podle toho se pak rozhodnu, zda má cenu příběh číst. Takže ne, nevybírám si podle toho, jestli mě nápad zaujme, přestože to ve výběru hraje podstatnou roli.
     A co dokážu na příběhu ocenit? Zpracování a úpravu textu – dělení na odstavce, správně zapsanou přímou řeč. Rozhodně oceňuji, když autor nepřecení své schopnosti a nesnaží se znít vznešeně nebo jazyka-znale. Ocením jak dlouhá a propracovaná souvětí (která dávají smysl), tak krátké jednoduché, přesto však trefné věty. Vždy záleží na tom, jak se autor ke svému textu postaví. Nejvíce oceňuji, když je z textu poznat, že mu autor věnoval svůj čas a úsilí, tzn. téměř nulový výskyt překlepů a chyb, souvětí, která dávají smysl, postavy, které se nechovají nesmyslně, dialogy, které znějí věrohodně... Je toho opravdu hodně, co dokážu na povídkách ocenit, nejvíc pak, pokud to všechno najdu v jednom textu.