Námluvy Harryho Pottera

3. Žádosti

Harry vstoupil do Velké síně v závěsu za svým kamarádem Ronem, na chvíli se zastavil, aby se rozhlédl kolem. Bylo dobré být zpátky v Bradavicích, i přestože právě prožil své nejlepší Vánoce v životě. Tento rok Brumbál konečně vyslyšel snažné prosby Artura a Molly Weasleyových a dovolil Harrymu strávit prázdniny s nimi. Zažil báječné časy, ale Bradavice byly domov a byl rád, že je zpátky. Ani nechtěl myslet na to, že za šest měsíců odejde nadobro.

Síň byla zpola zaplněná studenty trousícími se dovnitř a ven, bavili se se svými přáteli a spolužáky o prázdninách, přežvykovali sendviče a ovoce, které domácí skřítkové rozprostřeli po stolech jako neformální lehkou večeři. Rychlý pohled k učitelskému stolu mu potvrdil, že skoro všichni vyučující jsou přítomni, většina z nich se mezi sebou bavila. Kromě mistra lektvarů, samozřejmě, který seděl a v tichosti pozoroval studenty. Harry cítil, jak Snapeovy oči se na minutu zadívaly do jeho a rychle se odvrátil.

„ – tamhle je Hermiona,“ říkal Ron, když opět dohnal svého přítele. „Také Seamus je tady – museli jet tím dřívějším vlakem. Pojď, sedneme si vedle nich – ó, bože, podívej se na to!“

Harry se ohlédl směrem, kterým Ron ukazoval, a nepřekvapilo ho, když uviděl, že jeho přítel nasupeně zírá na Draca Malfoye. Blonďatý Zmijozel byl obklopený skupinou svých přívrženců a předváděl jim ruku plnou velikých, zlatě zbarvených karet.

„Měl jsem vědět, že on bude dodržovat tu tradici,“ řekl Ron znechuceně, obrátil se zády ke Zmijozelskému stolu a posadil se vedle Hermiony. „Je to obscénní.“

„O tom nic nevím,“ řekl Seamus, když si Harry sedal vedle něj a naproti Ronovi. „Trochu mu závidím. Není pravděpodobné, že bych dostal jakoukoliv nabídku, koneckonců taťka byl mudla.“

Ron se zašklebil. „Jak vůbec můžeš jen přemýšlet o tom, že bys něco takového udělal?“

Seamus pokrčil rameny. „Děda to udělal a říkal, že to nebylo tak špatné. Získal tak podporu v místní politice.“

„Ale - “

Seamus namířil vidličkou na Rona. „Lepší než léta pracovat v nějaké zapadlé práci na ministerstvu, není to tak? Za to stojí vydržet nějaké ty hrátky v posteli, že? Nemusíš se přeci s tím chlápkem oženit.“

„To Percymu nakonec moc nepomohlo, viď?“ odsekl Ron. „Měl nervový kolaps a strávil šest měsíců u svatého Munga.“

„Neočekával přece, že na něm ten starej chlap umře, nebo jo?“ vrátil Seamus. „Ani se nepředpokládalo, že se do něj zamiluje.“

„O čem to proboha vy dva mluvíte?“ zeptal se Harry, nešlo mu do hlavy, co pošta Draca Malfoye mohla mít společného s Percym Weasleym.

„Tradice Erastés,“ řekl Ron netrpělivě.

„Och, o tom jsem četla!“ prohlásila Hermiona a naklonila se přes stůl směrem k Harrymu. „Je to odvozené od Aténských tradic, má to počátek v druhé polovině sedmého století před naším letopočtem a bylo to považováno za důležitou součást výchovy řeckých chlapců. Starší kouzelnické rodiny to praktikují již po staletí - “

„Ne všechny,“ řekl Ron temně.

„Ticho!“ zvolal náhle Seamus a oni se otočili, aby se podívali směrem, kterým upřeně hleděl.

Od Čestného stolu vstal ze svého místa profesor Spindley-Worme a uhladil si hábit. Zatímco ho sledovali, zvedl velký, zlatě zbarvený čtverec a zamířil směrem ke studentským stolům.

Směrem k Nebelvírskému stolu.

Směrem k Harrymu.

Harry vzhlédl, ohromený úžasem, když učitel OPČM se postavil ke stolu napříč Harrymu a věnoval mu oslnivý úsměv.

„Pane Pottere – Harry,“ řekl ten muž, dostatečně nahlas, aby je každý u okolních stolů slyšel. „Byl bych poctěn, kdybyste zvážil mou ubohou snažnou žádost, až si budete vybírat.“

„Vybírat?“ řekl Harry bez výrazu.

Profesor Spindley-Worme natáhl zlatou obálku a mrknul na Harryho, jako kdyby spolu sdíleli nějaké tajemství. Harry se automaticky natáhl a obálku převzal. Profesor na chvíli podržel svůj stisk, a když se jejich prsty o sebe otřely, Harry nemohl nezrudnout. Pak učitel OPČM obálku pustil, elegantně se Harrymu uklonil a vrátil se na své místo.

„Harry!“ zalapal Seamus po dechu, civěl na obálku v Harryho ruce se směsicí úžasu a závisti. „Profesor Worme – ty máš ale zatracený štěstí!“

„Já - “

Náhlý pohyb u Čestného stolu přerušil cokoliv, co se Harry chystal říct. Profesor Snape se postavil a s vířícím hábitem si vykračoval ke studentským stolům. Harry se rychle ohlédl na Draca Malfoye a viděl, jak se chlapec posadil vzpřímeně, naparoval se, když sledoval, jak se mistr lektvarů blíží…

A prošel přímo kolem něj.

Každé oko se zaměřilo na Snapea. Kroužil kolem stolů jako velký, dravý pták, přešel kolem konce Mrzimorského a Havraspárského stolu, pak kolem zadní části Nebelvírského stolu, když se obrátil zpátky k Čestnému stolu. Harry nechtěl obrátit hlavu, aby sledoval Snapeův postup, tak ho sice nemohl vidět přímo, ale mohl ho sledovat jeho postup tím, že se díval, jak toho muže sledují oči ostatních studentů. A věděl, kde se Snape zastavil díky náhlému Ronovu zalapání po dechu a Hermioniných rozšířených očí.

„Pane Pottere.“

Ten smrtelně hedvábný hlas přicházel zpoza něj a Harry zavřel oči, cítil náhlou slabost. Látka se otřela o jeho tvář, když něco bylo umístěno na stůl, pak se ta všepohlcující přítomnost vzdalovala a Harry neochotně oči otevřel.

Před ním na stole ležela další zlatá obálka, na její přední straně bylo naškrábané jeho jméno Snapeovým osobitým písmem. Harryho žaludek se přetočil a on zvedl oči, aby spatřil zasažené výrazy na tvářích obou jeho přátel. A, přes jejich ramena, viděl Draca Malfoye nasupeně zírajícího na něj od Zmijozelského stolu.

S tichým zasténáním se předklonil a praštil čelem o stůl.

Proč se takovéto divné věci stávají vždycky jemu?