Námluvy Harryho Pottera

7. Přizbůsobování

„Harry, jsi v pořádku?“ zašeptal Ron, když vklouzli na svá místa v učebně Obrany proti černé magii. „Vypadáš setsakra strašně.“

Harry se i cítil strašně. Zůstal včera dlouho do noci vzhůru a četl si, pak zaspal a zmeškal snídani. V žaludku mu kručelo, čímž se mu neustále připomínal. „Je mi dobře. I když někdo mě zapomněl vzbudit na snídani.“

Ron zčervenal a náhle vypadal, že má potíže podívat se Harrymu do očí. „Já – my – to je, minulou noc jsem se nedostal zpátky do pokoje.“

Harry se na něj překvapeně podíval. Byl tak zabraný do čtení, že nedával pozor, když ostatní chlapci vešli do místnosti a jednoduše předpokládal, že Ron byl s nimi. „Pak kde jsi tedy…“ zarazil se a viděl, jak se Ronovo zčervenání prohlubuje. „Och, aha.“ Hermiona, jako primuska, měla svůj vlastní pokoj, ačkoliv se zdálo, že minulou noc měla spolubydlícího. Na minutu byli zticha, pak se potichu zvědavě zeptal: „Jaké to bylo?“

Ronova tvář se rozzářila pohledem, který Harrymu způsoboval podivné pocity. „Bylo to skvělé,“ odvětil, ztišil svůj hlas tak, že ho Harry stěží dokázal zaslechnout. „Ne, že by se nám všechno podařilo správně, víš, přece jen to bylo naše poprvé, ale zdálo se, že na tom nezáleží, protože jsme to byli… no my. Pravděpodobně to nedává žádný smysl,“ dodal nesměle.

„Ve skutečnosti, dává,“ řekl Harry a povzdechl si. Zajímalo ho, jestli i on ve svém životě zažije něco podobného, zvláště vzhledem k novému zvratu, který se odehrával. Bylo by hezké myslet si, že jeho eventuální partner v tomto Obřadu se vůbec bude zajímat i o jeho potěšení. Nicméně ta Kniha, kterou se minulou noc prokousával, mu zcela jistě otevřela oči ohledně toho, co spolu dělají dva kouzelníci; popis erómena a jeho „pasivní role“ byl, jemně řečeno, odrazující. Krátké snění o tom, že starší a zkušenější milenec ho vezme do náruče a naučí ho, jak potěšit tělo, se vytratilo ve světle reality. A byl čím dál víc znechucený svými vyhlídkami do budoucnosti, když druhou věc, kterou si včera při čtení potvrdil, byla, že je více přitahován muži než ženami. Nejen že byl zrůda, pokud šlo o Dursleyovy, ale očividně byl výjimka i v kouzelnickém světě.

Když si uvědomil, že na něj Ron tázavě hledí, zvládl se usmát. „Jsem za vás za oba, šťastný,“ řekl Harry upřímně. Ron se zakřenil nazpět, a když profesor Spindley-Worme vstoupil do místnosti, obrátil svoji pozornost na učivo.

„Během těchto šesti týdnů si v přípravě na OVCE budeme opakovat všechno, co jste se naučili za posledních šest a půl roku,“ oznámil jim profesor OPČM. „Doporučoval bych vám, abyste oprášili všechny vaše poznámky a alespoň hodinu každý večer strávili opakováním. Já vím,“ dodal, když studenti zasténali, „není to ‚zábava‘, ale to nebude, ani když neuspějete a budete opakovat ročník.“

Harry se upřeně díval na papír, když si poznamenával instrukce profesora Maxe, odmítal se podívat mužovi do očí. Vzhledem k okolnostem mu připadalo zvláštní, že by vyučování probíhalo, jakoby všechno bylo stejné.

„Takže, kdo mi řekne něco o karkulinkách?“ Několikero rukou vystřelilo do vzduchu. „Pane Longbottome?“

Neville trochu zbledl, ale vykoktal: „Jsou to malá, skřetům podobná stvoření, která – která ubijí své oběti a – a použijí jejich krev k obarvení svých čepic.“

„Správně, pane Longbottome. Pět bodů. Nyní, kdo mi řekne dvě věci, které je zaženou? Pane Pottere?“

Harry vzhlédl, trhnul sebou, když uslyšel, že je vyvoláno jeho jméno, neboť nedával pozor. Rukou přikryl obrázek, který si čmáral na okraj svého pergamenu a pokusil se duchem vrátit na probíhající vyučování. „Ehm…“