Námluvy Harryho Pottera

8. Rozhovory

Harry nervózně seděl a dloubal se v jídle na svém talíři. Již tomu byly tři týdny, co dostal dopisy, dva týdny, co odpověděl, a podle Seamuse bylo na čase, aby jeho potenciální nápadníci učinili svůj další krok. Seamus byl, co se týče podrobností, neurčitý, ale Kniha tvrdila, že dalším tradičním krokem bylo prohlášení, že nápadníci zamýšlí pokračovat ve své snaze a požádají o soukromé setkání za přítomnosti doprovodu. Pomyšlení na důvěrnou (okej, polodůvěrnou) schůzku s těmi dvěma staršími muži dělalo s Harryho žaludkem vtipné věci a nevěděl, v co má doufat; v to, že si to oba muži rozmysleli, nebo v to, že si to nerozmysleli.

Draco Malfoyovi přilétaly sovy už od začátku večeře a pokaždé, když nějaká dorazila, střelil samolibým pohledem Harryho směrem. Ty vzrušené výkřiky od Zmijozelského stolu společně s pohledy plnými očekávání od jeho vlastního zabilo i tu poslední chuť k jídlu, kterou Harry měl. V době, kdy se na stole objevily zákusky, byl Harry natolik nervózní, že každý pohyb u Čestného stolu, ho donutil nadskočit.

„Podívejte na tenhle," řekl Dean, ukazuje směrem k sově, která právě vletěla do Síně a ve svém zobáku nesla ohromnou kytici květin. Zachichotal se. „Zajímalo by mě, kdo Malfoyovi poslal tohle."

„Já si nemyslím, že je to pro Malfoye," odporoval Seamus, když sledoval, jak sova zamířila jejich směrem. „Myslím, že je to pro Harryho."

„To je proti pravidlům," oznámila zamračeně Hermiona. „Žádné dary nejsou povoleny před druhou nabídkou a soukromou schůzkou."

Sova přistála na stole před Harrym a upustila kytici na jeho talíř. „Ehm, díky," řekl Harry a dal sově několik pochoutek ze své večeře. Zvedl květiny a hledal lístek nebo dopis. „Není tu nic, co by říkalo, od koho jsou."

„No, rozhodně nejsou od Snapea," poznamenal Ron suše.

Harry květiny odložil zpátky na stůl. Náhle se ozvalo Pop!, při kterém všichni úlekem povyskočili, vyvalil se oblak jasně červeného kouře a pak na místě kytice ležela obálka s jedinou červenou růží přes ni. Harry se zarděl, když všechny dívky u stolu si zasněně povzdechly nad tím romantickým gestem, a neochotně otevřel obálku. Uvnitř byl jednoduchý list papíru. Vytáhl ho.

*Harry,

Obdržel jsem Tvoje psaní s potěšením a pokorou. Tvé prohlášení, že jsi neočekával, že se Ti dostane takovéto pozornosti, u mě vyvolalo úsměv. Troufám si říci, že Tvá skromnost Tě ctí. Nicméně příliš mnoho skromnosti může být velký nedostatek, stejně jako přílišná pýcha, a já se těším na den, kdy mi bude dovoleno pomoct Ti zaujmout své místo v kouzelnickém světě jako jedno z jeho zářných světel. Odpusť mi moji troufalost, pokud si dovoluji příliš mnoho - Tvá sladká nesmělost mi dodává odvahy.

Prokážeš mi tu čest a zúčastníš se se mnou v sobotu odpoledne soukromé schůzky? Profesorka McGonagallová nám na tu příležitost laskavě zapůjčila svoji kancelář. Pro případ, že bys sis dělal starosti, zda nebude překonána slušnost, pospíším si Tě ujistit, že profesorka McGonagallová bude po ruce, aby dělala gardedámu našemu setkání.

Každou hodinou netrpělivě očekávám Tvoji odpověď,

Tvůj oddaný služebník,

Maxmilián Spindley-Worme*

Harry cítil nepatrnou nevolnost, pocit, kterému nepomohl ani Dean a Seamus šklebící se na něj přes stůl. Cítil, jak se Hermiona nahnula blíže a na její tichou otázku, jestli je v pořádku, zvládl přikývnout. Nějak se upnul k představě, že celá tahle věc je nějaký propracovaný vtip, žertík spáchaný Malfoyem a s podporou (ačkoliv pochybné) jeho přátel. Nicméně ten dopis byl až příliš reálný. Profesor Spindley-Worme opravdu, ač se to zdálo nemožné, po něm toužil, a ředitelka jeho vlastní koleje očividně od něj očekávala, že bude následovat všechny tyto tradice. A profesor Snape - také po Harrym toužil? Nebo jeho účast v celé této věci byla pouze dalším pokusem, jak Harryho ponížit? Koneckonců mu profesor ještě neposlal druhou nabídku - něco, o čem si byl jistý, že na to Malfoy bude velmi škodolibě poukazovat.