Námluvy Harryho Pottera

4. Odhalení

Ron, Hermiona a Seamus vystrkali Harryho z Velkého sálu nahoru do Nebelvírské věže, než se kdokoliv další stihl vzpamatovat z toho dvojitého šoku. Nezastavili, dokud nebyli v chlapeckých ložnicích sedmého ročníku s dveřmi zamknutými a chráněnými, pak se ti tři otočili a zírali na Harryho. Chlapec zasténal a praštil sebou po zádech na postel.

„Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se Hermiona a s obavou se dívala na bouli na jeho čele.

„Je mi dobře,“ řekl Harry podrážděně. „Proč by taky nemělo? Právě jsem dostal nabídky k sňatku od dvou mých profesorů a před celou školou!“

„No, nejsou to přesně nabídky k sňatku,“ začala Hermiona.

Ron vypadal přesně tak zděšeně jako Harry, nohy se mu viklaly, když se posadil na zem vedle postele. „Snape. Já jen nemůžu – to je nemožné – myslím – Snape.“

„Mohl bys přestat opakovat jeho jméno stále dokola?“ vyštěkl Harry. Podíval se na obálky, které stále svíral v ruce, a pak na Seamuse. „Ty vypadáš, že hodně víš o tomhle – tomhle – čemkoliv, co to je. Co jsou zač?“

„Prohlášení o záměru,“ řekl Seamus a posadil se na podlahu vedle Rona.

„Záměru udělat co?“ zeptal se Harry bezvýrazně, prohlédl si svého nejlepšího přítele. Ron zčervenal a odmítal se mu podívat do očí a Harry se zděšeně podíval na obálky ve svém klíně. „To si ze mě musíš dělat srandu.“

Ne takovýho,“ řekl Seamus netrpělivě. „Za prvé, není jim dovoleno učinit jakýkoliv sexuální pokrok, dokud nepřijmeš jejich dary a to nemohou udělat před druhou nabídkou. Toto,“ řekl a ukázal na obálky. „Je jen první nabídka. Do toho, otevři je a uvidíme, co píší.“

„Nechci vědět, co píšou. Nemůžu je prostě spálit? Předstírat, že jsem je nikdy neviděl?“

„Můžeš,“ dovolil Seamus. „Pokud chceš, aby tě ti dva ubozí blbci všude pronásledovali.“

Harry vypadal zděšeně nad představou, že dva láskou posedlí profesoři ho budou pronásledovat po Bradavicích. Hermiona prakticky poznamenala: „Jen ho totálně zmateš, Seamusi. Bude lepší začít od začátku, aby věděl, o co se jedná.“

A co ty tak o tom můžeš vědět?“ zeptal se Seamus s nepatrně nepřátelským tónem v hlase. „Dívky nejsou součástí tradice.“

„Což neznamená, že jsem o tom nečetla,“ řekla Hermiona netrpělivě. Obrátila svoji pozornost k Harrymu. „V podstatě se to jmenuje pederastie a ve starém Řecku bylo praktikováno několik různých obměn. Ta, kterou se řídí kouzelnické společenství, je založena na Aténské tradici – ano, Rone, vím, že ne všechny kouzelnické rodiny tyto praktiky schvalují.“

„Proč ne?“ zeptal se Harry.

„Má to co do činění se společenskou strukturou, rodinným očekávání a tak podobně,“ vysvětlovala Hermiona. „Rodiny ve společenské elitě, jako jsou Malfoyovi, se vždycky řídili Obřadem Erastés. Mají více volného času, který mohou se beze spěchu zasvětit výběru chráněnce, stejně jako musí mít potřebnou prestiž a konexe, aby se nabídli prospektivnímu eroménosovi. Dracův otec nepochybně následoval tradice, takže Malfoy byl vychován tak, že se to od něj také očekává. Rodiny střední třídy se zřídkakdy účastní, a stejně jako pan Weasley pravděpodobně ne - “

„To ani omylem!“ zavrčel Ron.

„ – i Ron má jistě nepříznivý názor na tu tradici.“

Ron se na Hermionu nevěřícně podíval. „Neříkej mi, že ty to schvaluješ?“