Proti přání Alfy

17

Byl nadšený. Horlivě přikyvoval, když jsem mu popisovala jednotlivé kroky. Celá tvář se mu rozzářila, široký úsměv zabral téměř polovinu obličeje. 

"To je geniální! Seš génius!" 

"Úplně bych to nepřeháněla, ale je to něco, na čem se dá stavět a od čeho se můžeme odrazit." Podívala jsem se Patrikovi do očí, které najednou pohasly. 

"Co se děje?" zeptala jsem se ho.

"No, jen mi tak došlo, že je tu jedna věc, se kterou asi budeš mít trochu problém. A docela dost by to mohlo celý plán zkomplikovat." Jeho pohled se do mě vpaloval a po zádech mi přeběhlo nepříjemné mravenčení. 

"O co jde?"

Povzdechl si a poposedl na chladné zemi. "Má rodina je hodně stará. Celý rod sahá až kdo ví kam, a tyhle staré rodiny si většinou zakládají na něčem, na čem si už moc lidí nezakládá a co už moc lidí nevyžaduje. Moje rodina je šíleně zaměřená na poslušnost mladších. A ty budeš nová, outsider, mladá a rozhodně nejvíc neposlušný vlkodlak, jakého jsem měl tu čest potkat."

Zkousla jsem spodní ret. Tohle mi nedošlo a rozhodně to bylo něco, s čím budu mít problém. "Jak moc si na to tvá rodina potrpí?"

Patrik se zamyslel a po chvíli řekl: "Řekl bych že dost. Mojí pratetu takhle zbičovali, protože odmítla své matce podat příbor. V místech, kde ji bič uhodil, jí už nikdy nevyrostla srst."

Hlasitě jsem polkla. "Začínám si říkat, že mi tohle manželství někdo určitě udělal naschvál. Nebo že by to byla prostě karma za to, jak se chovám ke členům vlastní smečky?"

"No, může to být obojí, řekl bych že ve světě, kde žijí vlkodlaci, se vážně může stát cokoliv, ale na tvou obranu bych některé členy tvé rodiny taky nemohl vysát. Jsem doopravdy rád, že jsem tu jen na návštěvě."

Jo, chápala jsem, jak to myslí. Moje rodina dokázala doopravdy zpěnit všechnu krev, která mi kolovala v žilách. Nejvíc se to dařilo té části, která nebyla původní. Tedy všem, kromě mého bratra. Ani Kamil, ani jeho manželka mě neměli v lásce. Sice jsem si tím nemohla být úplně jistá, ale podle toho, jak se v mé přítomnosti chovali a jak o mně mluvili, když si mysleli, že je neslyším - což s vlčím sluchem bylo sakra těžké je přeslechnout - jsem si uvědomila, že mě prostě nebudou mít rádi tak, jak bych si přála. Na druhou stranu, abych se nepovažovala za oběť, já jsem taky nebyla zrovna nadšením bez sebe, že je musím každý den potkávat a bavit se s nimi. Jediné, co jsem na nich měla ráda, byly jejich děti. Ta dvě vlčata mi dávala život. Byla to sladká dítka, která měla pro strach uděláno, a tak když se šli jednoho dne projít do lesa, schválně jsem se proměnila a začala je lovit. Ty prcci si vylezli na strom, příliš vysoko, abych tam doskočila, a házeli na mě šišky, dokud jsem nepřiznala porážku a nezmizela. Když jsem se pro ně vrátila, už oblečená, stáli pod stromem, drželi se za ruce a spokojeně se na mě usmívali. Dala jsem jim tehdy každému pusu na čelo a do ruky bonbon za to, jak hezky to zvládli. Šikulky.

"No, ale smečku si úplně nevybíráme, stejně, jako členy rodiny." Odpověděla jsem na Patrikova slova. Naklonil hlavu na stranu.

"Už jsem si toho všiml dřív, ale ty odděluješ význam rodiny a smečky, je to tak?" Jakmile to vyslovil nahlas, uvědomila jsem si, že to vážně říkám nahlas a kývla jsem.

"Je to tak. Dokud jsi to neřekl, nevšimla jsem si, že to vážně říkám nahlas. V hlavě se mi to vždy dělí na mou přímou rodinu, tedy Silvestra, a na část, která se do smečky dostala sňatkem, a to jsou ti, co přišli se Sabinou, plus tedy ona. I když už si na ni začínám pomalu zvykat, i když je to někdy vážně těžký."

"Počítej s tím, že v mé rodině ti taky spousta lidí nesedne. Možná bych se nebál tvrdit, že ti nebude sedět většina lidí. Třeba zrovna otec. To ti můžu slíbit, že ten do tebe bude šít a bude mít hloupé narážky a bude se na tebe dívat shora. On je prostě takový. Pyšný morous, který si myslí, že má patent na všechno a může tak lidi kolem sebe ponižovat. Velice brzy si člověk uvědomí, že nemá cenu jít proti němu."

"Takže ty mu neodporuješ? Vždy souhlasíš s tím, co říká?"

"Nejsem na to pyšný, ale přesně tak to je. Ne, že bych s ním přímo souhlasil, ale nijak se k jeho názorům nevyjadřuju. Je lepší držet jazyk za zuby, než ho proti sobě poštvat. Věř mi. Myslím, že pokud bys měla chuť se mu vzepřít, tak jakmile ho uvidíš, tak tě to přejde. Vlastně se o tom už zítra přesvědčíš na vlastní oči." Poslední větu pronesl jako by nic. Pro mě to ale bylo jako kopanec do břicha.

"Počkej, co?" Obrátila jsem se k němu, oči vytřeštěné. "Jak to myslíš, už zítra? Vždyť svatba nemá ještě stanovené datum, ne?"

"To vážně ne," Patrik vypadal, že prozradil něco, co neměl. "Myslel jsem, že ti o tom bratr už řekl."

"Co mi měl říct?"

"Že až do svatby budeš bydlet v sídle budoucího manžela. Je to další věc, kterou moje staromódní rodina považuje za šíleně důležitou a významnou. Budeš u nás žít, dokud se datum svatby nestanoví a budeš u nás žít i po svatbě."

"Dokud nevymyslíme, jak se odtamtud dostat a žít svůj vlastní život." Doplnila jsem ho a on kývl.

"A budu s tebou v jednom pokoji?" Ta otázka pro mě byla důležitá. Měla jsem ráda své soukromí. Milovala jsem svůj vlastní prostor, kde budu moct být sama sebou, nebudu se muset přetvařovat nebo se usměrňovat, abych někomu nenarušovala cokoliv, co dotyčný dělal.

Patrik se usmál. "Neboj, minimálně do svatby budeš mít vlastní komnaty. Až se vezmeme, rodina bude vyžadovat, abys trávila některé noci v jednom pokoji se svým manželem, ale jinak ti tvé komnaty zůstanou a budeš si tam moct dělat co budeš chtít."

"A mé studium?" Uvědomila jsem si, že mám dokončit své vysokoškolské vzdělání. Vzpomněla jsem si až nyní.

"Už bylo převedeno na dálkové. Otec to zařídil, má na univerzitě přítele. Budeš moct na univerzitu dojíždět a taky plnit veškeré povinnosti z rodinného sídla. Otec možná bude mít předpotopní názory, ale imponují mu vzdělané ženy, takže to poslední, co by chtěl, by bylo omezovat tvé vzdělávání. Naopak byl nadšený, když tvůj bratr ten požadavek vznesl."

"Silvestr? On s tím přišel?"

"On možná bude vypadat jako padouch, především v situaci, ve které ses ocitla, ale on pro tebe doopravdy chce jen to nejlepší. Miluje tě víc, než si dokážeš představit."