Red lips. - Grey256

Eliška je zpátky

"Tak jdeme?" Vstala jsem ze židle "tak jo" odpoví mi David a my jsme šli směrem k Martinovi.

Zrovna jeho mamka odcházela a David šel s ní. Počkala jsem si než odešli a stála jsem ve dveřích s pohledem do země. Oddychla jsem si a pomalu šla k němu. On na mě celou dobu koukal co se bude dít. Šla jsem k posteli a koukla na něho. "Tak co teď?" Zeptala jsem se "absolutně nevím" odpoví, posadil se na postel a naznačil ať si taky sednu. Jen co jsem si sedla obejmul mě, nevydržela jsem to a taky ho obejmula. "Filip má tvůj mobil.. takže David mu zavolá aby ti ho dovezl" řekne a furt mě objímá "proč má můj mobil?" Zeptala jsem se "údajně jsem ho tam nechal" odpoví.

Různě jsme to tam řešili a Martin navrhl "bylo by lepší kdyby jsme si dali pauzu" koukala jsme smutně a jen kývla hlavou na souhlas "takže já ti dám klíče od domu, vezmeš si tam věci, když tak si řekni o pomoc Davidovi, až mě pustí z nemocnice klíče si vezmu zpět a pak se uvidí dál, ano?" Řekl a pohladil mě po ruce "mhm, dobře" řeknu a utřu si nos.

11:00 seděla jsem furt vedle něho a najdou tam přišla sestřička "dobrý den, poprosím vás už o odchod, s pánem toho musíme ještě hodně udělat" řekne mi s úsměvem "dobře" odpovím "Martine, mohu ty klíče?" Zeptám se a on mi ukáže kde klíče jsou, vzala jsem je a řekla na rozloučenou "ahoj" Martin na mě koukal "ahoj" řekne sklesle a já odejdu.

Nastoupila jsem do auta a ještě jela za Davidem aby zavolal tomu Filipovi.

Zastavila jsem před domem a zazvonila.
"Jé ahoj Domčo, copak potřebuješ?" Optala se mě jejich mamka "dobrý den, jen jdu za Davidem aby zavolal Filipovi kvůli mému mobilu" odpovím a pustí mě dovnitř.

Zaťukala jsem na Davidův pokoj "dále" křikne a já vejdu dovnitř. "Čau? Copak?" Zeptá se "prý máš zavolat Filipovi ať mi dá můj mobil" odpovím mu a sednu si vedle něho na postel. "Jo dobře" začne mu volat. Prý mi ho doveze za chvilku k Davidovi že prý stejnak k němu má jet.

Do patnácti minut byl tady. "Díky" řeknu a vezmu si mobil "jasný" odpoví mi s úsměvem.

Šla jsem zpátky k autu, nasedla si a zapnula mobil, hned na mě vykoukla fotka s Martinem. Povzdychla jsem si a nastartovala auto.

Poslední co dneska udělám je to, že pojedu k Martinovímu bytu a vezmu si věci.

Naskládala jsem to do auta a jela za mamkou.

"Kde si byla?! Ješte mi vezmeš auto! Však řídit neumíš! Co kdyby tě chytli policajti!" Křičela na mě a já držela hubu, nechtělo se mi jí to říkat dokud si nevšiml těch věcí "Domi?" Řekla něžně, mávla jsem rukou a vzala si věci do pokoje. Sedla si na postel s hned koukala do mobilu.

Psala mi jak Agy tak i Eli.

Agy<3: Dominiko! Já nevím jestli na mě sereš nebo co
Agy<3: co se děje?
Agy<3: asi s tebou končím
Agy<3: Domčo? Aspoň mi odepiš

Chudák Agy, jak ji to mám všechno vysvětlit?

Domi: Agy! Moc se omlouvám ale je toho tak moc, včera to dopadlo špatně a dneska to je taky hrozný
Agy<3: aspoň že jsi v pořádku
Domi: fakt se omlouvám že si tě ani moc nevšímám..
Agy<3: v pohodě, já chápu že i ty toho máš nad hlavu, ale mám pocit že by bylo lepší kdyby jsme si jen takhle psali a šli někdy ven chápeme ale né žadný velký kamarádky, co ty na to?
Domi: jo, takhle to bude lepší, furt se budeme bavit a tak ale nic extra
Agy<3: ano, mám tě ráda
Domi: já tebe taky :D

No takže i s Agy jsme to vyřešili a teď co mi píše Eli

Eliška: Domiiii, dneska k tobě jedu nezapomeň!
Eliška: všechno si řekneme a dneškem bude jenom náš!
Eliška: moc tě miluju!!

Domi: Eliškoo, už se na tebe hrozně těším!
Eliška: Já na tebe taky! Budu tam někde v 14:00!
Domi: dobře!

Byla jsem tak ráda že aspoň ona mi pořádně zvedne náladu.

"Mamko? Eliška přijede" ozvu to mamce "ano vím" odpoví a já si šla dělat čaj. "Domčo? Nechceš mi říct co se mezi vámi stalo?" Přišla ke mně "mami.. já teďka na to moc nemám náladu, řeknu ti to třeba až večer ano?" S úsměvem ji řeknu a napiju se teplého čaje.

Šla jsem se převléknout a jen čekat na Elišku.
Nevím ale furt jsme musela koukat na to Martinovo story jak jsme tam spolu a šťastní, třeba já všechno jen zkurvým, co když za tohle všechno můžu jen já?

Konečně už 13:00 a já furt čekám na Elišku, až ji budu moct obejmout.

13:48 mi začala volat Eliška že už je tu. Vyběhla jsem z pokoje a rychle otevřela dveře. "Domi!" Křikla a já na ní hned skočila. Začala jsem brečet radostí že jí konečně vidím po roce a půl.

Tak strašně jsme byla ráda že ji už můžu obejmout a slyšet ji v realitě.

"Hrozně jsi mi chyběla" řekla jsem a slezla z ní "ty mně taky" odpoví mi s velkým úsměvem a utře mi slzy. Vzala jsem ji dovnitř a hned se pozdravili s mamkou.

Táhla jsem ji do pokoje "tak, povídej co se všechno stalo za ten rok a půl" řeknu ji s velkou nadšeností a sedneme si na postel. Všechno mi převyprávěla jak se měla úžasně ale furt vzpomínala na mě a tak. "A co se tedy stalo i tobě?" Zeptá se, chtěla bych ji to říct ale né dneska protože vím že by v tom všem byl Martin "Eli.. povím ti to jindy ano? Dneska toho bylo už moc" jen řeknu "chápu! Hele tak dneska se půjdeme projít, nakupovat a další různé věci" hned měla plány co na dnešek, nemohla jsem nesouhlasit "dobře" odpovím.

Eliška mě chytla za ruku a už táhla ven.
"Ježiži" vykřikla přes celý dům "co je?" Lekla jsem se "od kdy máte psa?" Klekla si k němu a hned ho začala hladit "ten je můj, hele jen tři dny" odpovím a zasměju se "a jak se jmenuje" optala se a zpátky se zvedla "Rum" odpovím "chábr" řekne se smíchem.

Obuli jsme si boty a šli ven. Nejdříve se projít, dělat různé píčoviny a pak nakupování.