Red lips. - Grey256

Zbraň

"Bože můj.. no takže co teď?" Zeptala jsem se Elišky co budeme dělat "pojď dělat píčoviny nebo se tady unudíme" odpoví a shodila mě do bazénu. Hned skočila zamnou.

Sotva jsem stála na špičkách a přetahovala jsem se s Eliškou která v klidu dosáhla na zem.
Eliška se začala smát a já nevěděla proč. Ucítila jsem na ramenou něčí ruce a byl to honza který mě potopil pod vodu.

Docela jsem se i lekla kdo na mě najednou sahá. "Honzo!" Křikla jsem po něm a začali se všichni tlemit. "Dobrý story na instagramu aspoň jsme mohli kam jít" řekne "jo takže to jsi viděl ty jo" zasmála jsem se "jojo, hele možná přijde i Martin tak jestli chceš budeme ho hlídat aby za vámi nešel" řekne s úsměvem "jo, to by bylo dobrý" odpovím a taky se usměju "dobře, tak my jdem dělat to svoje, zatím" řekne a odejde "čau" řeknu všem a otočím se na Elišku.

"Je hezkej" řekne a začne se smát "kdo? Honza?" Zasměju se "jo" odpoví "bych ti ho mohla dohodit" mrkla jsem na ní okem "to by jsi byla hodná" zasměje se.

"Počkej nekruť sebou tak!" Snažila jsem se Eli vylézt na ramena ale moc to nešlo "kopneš mě nohou" řekla a chytla mě za nohu "trochu se skrč"křikla jsem a tak Eli udělala. Vylezla jsem ji na ramena a ona mě radši držela za nohy abych nespadla. "Jak se sedí?" Zeptá se smíchem "ale jo ujde to" odpovím a zasměju se.

Byli jsme tam tři hodiny a Martin furt nikde což bylo dobře. Vylezli jsme z vody a šli k šatnám. Převlíkli se z plavek do spodního prádla a začali si sušit pořádně vlasy.

"Hele a už mi řekneš co se tedy mezi vámi opět stalo?" Zeptala se Eliška "bere drogy" jednoduše odpovím a polku na sucho "on bere.. to né" vykulila oči "je mi z něho až špatně" řekla jsem přes zuby a vzala do ruky hřeben abych si mohla učesat vlasy.

"Martine! Prosím" všude tma a jen mžiky před očima "prosím!" Křičím po Martinovi "nech mě" brečela jsem "pusť tu zbraň" držel mi ji u hlavy a já ležela na zemi. "Domčo! Probuď se" dávala mi menší facky Eliška "Dominiko!" Křičela po mně. Zhluboka jsem se nadechla a viděla vystrašenou Elišku "chce mě zabít!" Křikla jsem po nî strachem a rozhlížela se kolem sebe. "Nikdo tě nechce zabít" řekla a uklidňovala mě "co se stalo?" Udýchaně a vystrašeně se zeptám "omdlela jsi, málem jsem už volala rychlou" pomohla mi pomalu vstát "omdlela? Ale já viděla jak mě chce zabít, hrozně jsem brečela a bála se" zmateně řeknu "kdo tě chce zabít nebo co?" Chytla mě kolem ramen ať neomdlím znova "Martin" vykoktala jsem a koukla na ni. "Holka.. jsi z něho úplně zmatená" povzdychne si a jdeme zpátky na vlakový nádraží.

"Už je ti líp?" Seděli jsme na lavičce a Eli mi podávala vodu "jo, je to lepší" řeknu s úsměvem. "A co že jsi tam všechno viděla?" Optá se mile "chtěl mě zabít, v ruce držel zbraň a já byla na zemi.. hrozně jsem brečela a prosila ho, ať tu zbraň pustí" smutně ji řeknu a koukni do země "Až takhle? On ti něco kdysi dělal že máš takovéhle trauma?" Nikdy jsem snad o něčem takovým nemluvila včetně mého dětství "ne. Nic mi neudělal, choval se ke mně hezky, až na dnešek, chtěl mi nejspíš dát facku nebo co já vím" pokrčím rameny.

18:12 přijel už náš vlak a my se hned hnali ke dveřím. Rychle jsem si sedla na sedačku a zapla mobil. Eliška si v klidu sedla naproti mně a koukala do země. "Co se děje?" Zeptám se protože o ní mám starost "je mi hrozně když vidím jak se trápíš" řekne a koukne na mě se sklopenými oči "Eli.. hele na tyhle věci začnu srát a bude vše v pohodě.. jako dřív ano?" Řekla jsem jen abych ji uklidnila "dobře" hned se usmála a my se pak bavili o našem děctví.

Museli jsme se už rozloučit hned co jsme vystoupili z vlaku a šli každá jiným směrem. Za chvilku byla tma a já furt měla divný pocit. Ani nevím z čeho, jestli kvůli tonu že budu muset projít kolem Martinova bytu? Nebo kolem toho kde žil s jeho mamkou a bratrem? Vůbec nevím.

21:30 Celou cestu jsme koukala do mobilu a nevnímala okolní svět. Na to že už se stmívalo a všude okolo byli nějaký feťáci a tak, tak jsem byla dost v klidu.

"Dopíči co to tady zase je?" Vykřikla jsem když mi něco stálo v cestě, válelo se to na zemi a já si musela posvítit mobilem. Jo tohle jsem opravdu nečekala ale byl to nějaký dědek, myslela jsem že takhle dramatické věci se dějou jen ve filmech a né i v reálném životě. Lekla jsem se toho a radši od toho utekla. Proběhla mi husina po kůži a furt jsme se ohlížela do zadu.

Eliška: už jsi doma?
Domi: ne
Domi: ale neuvěříš co se válelo na zemi
Eliška: mám se bát
Domi: trochu
Domi: byl to nějaký dědek
Eliška: bože
Eliška: a vše v pohodě?
Domi: jo jen jsme ho trochu kopla no
Eliška: ježiši, hele pospíchej domů aby se ti ještě něco nestalo
Domi: utíkám

Přidala jsem do kroku abych aspoň v 22:00 byla doma ale samozřejmě já jsem blbá a furt se někde musela zastavovat.

22:18 mamka dávno spala a já se pomalu plížila do pokoje. Rychle jsem se vysprchovala, udělala skincare a spala.