Já a Poberti 2

Jedeme do Bradavic

Remus

Dnes se vracíme do Bradavic. Ten týden tady v mudlovském světě hrozně rychle uběhl. Za to jsem si ho užil. Pracoval jsem ve skvělé firmě, popovídal si s někým jiným než jsou kouzelníci a kouzelní tvorové, naučil se díky Amy vařit a co je hlavní, začal jsem s Amy chodit. Konečně jsem ji odvážil o to požádat. Kývla na to. Byl jsem tak moc šťastný. 

Teď si akorát balím věci k odjezdu, který má být po obědě zhruba kolem půl třetí odpoledne. Nevím, který bystrozor pro nás přijde. Ale trošku se modlím, aby to nebyl Moody. Trošku mě děsí. Přiznávám, nevadilo by mi, kdyby pro nás přišel pan Potter, ale ten asi půjde pro Jamese a Lili. Takže asi tak. ,, Jsi v pořádku Remusi? Pět minut koukáš do zdi a nic neříkáš" ,, Neboj, jsem v pořádku. Jsem se zamyslel" ,, Dobře. Až budeš mít dobaleno, přijď na pozdní snídani."

Usmála se a chtěla jít do kuchyně. ,, Ta ještě chvíli počká," zezadu jsem ji objal kolem pasu. Slyšel jsem, že se zasmála. ,, Remusi, vystydne ti čaj" ,, To nevadí. Teď tě chci objímat," položil jsem si čelo na její rameno. Cítil jsem, že mě začala hladit po vlasech. Líbilo se mi to. Když jsem nedával pozor, vytrhla se mi a utekla do kuchyně. Zakroutil jsem nad tím hlavou a šel za ní.

V kuchyni jsem si sedl ke stolu. Jen co jsem dosedl, Amy přede mě položila rohlík s máslem a čaj. ,, Dobrou chuť," popřála mi a sedla si na židli, která byla na druhé straně stolu. ,, Amy, víš o čem jsme se bavili. Bavili jsme se o tom, že budeš sedět vedle mě" ,, Ale Remusi, jednou to přežiješ, ne?" ,, No to si právě nejsem jistý," vzal jsem do ruky hrnek s čajem a napil se. 

...

Zhruba kolem jedné jsme se se šli projít ven, abychom nezapomněli, kde jsem strávili tak krásný týden. A taky jsem šli ven, protože bylo teplo a vevnitř bychom se nudili. Cestou jsem ji držel za ruku a byl rád, že ji mám u sebe. V parku jsme trošku zpomalili a povídali si o všem možném. Doufal jsem, že v tu chvíli budu jen s ní. Sám. To mi ale překazil Amyin bývalý kolega, Max, který se tu zjevil a šel rovnou k nám.

Když k nám došel, usmál se na Amy a pozdravil. ,, Ahoj Amy. A ahoj Remusi" ,, Ahoj Maxi" ,, Zdravím Maxi" ,, slyšel jsem, že dneska odjíždíte, je to pravda?" ,, Ano je. Ale neboj, určitě se ještě někdy uvidíme" ,, Budu v to doufat. Jo mimochodem, tady máš mé telefonní číslo. Někdy mi zavolej," usmál se a mrknul na ni.

,, Někdy zavolám, neboj" ,, Budu jen rád. Tak zase někdy na viděnou Amy a Remusi" ,, Měj se Maxi," rozloučil jsem se s ním. ,, Ahoj Maxi, měj se hezky" ,, Děkuju," nahnul se k ní a dal ji pusu na tvář. Pak se otočil a odešel. V tu chvíli jsem měl pocit, že ho zabiju. Amy si asi všimla toho, že propaluju pohledem jeho záda. ,, Jsi naštvaný" ,, Ano. Vždyť snad ví, že spolu chodíme, ne? Tak ti nemusel dát pusu" ,, A teď žárlíš" ,, C-cože? Ne...no, možná trošku," přiznal jsem. 

,, Nemusíš. Vždyť víš, že vždycky budu chtít jen tebe," postavila se na špičky a dala mi pusu na tvář. Ihned jsem zčervenal. ,, Tak jo. Ale teď už pojď dál. Ať to tu projdeme celý" ,, Dobrý nápad," uznala, propletla si se mnou prsty a rozešli jsme se dál do parku.

... 

Do bytu jsme přišli kolem druhé. Ještě jsme tam poklidili, poté si vzali kufry, klíče od bytu dali na tam, kde jsme je našli a vyšli před dům, kde jsme čtvrt hodiny čekali na bystrozora, který pro nás měl přijít a přemístit nás do Prasinek. Když se k nám jeden bystrozor přemístil zjistil jsem, že je to můj táta. Byl jsem docela dost překvapený.

,, Tati? Co tady děláš?" ,, Domluvil jsem se s Moodym, že vás dnes vyzvednu já. Snad to nebude vadit Remusi" ,, Ne, vůbec to nevadí" ,, To jsem rád. Zdravím Amy" ,, Dobrý den pane Lupine" ,, Dlouho jsme se neviděli. Vyrostla jsi do krásy, jen co  je pravda." Po tomto komplimentu Amy zrudla až po uši. ,, Můžeme se přemístit?" zeptal se nás můj taťka. ,, Ano, můžeme," souhlasila Amy.