Já a Poberti 2

Sami-nebo taky ne

Pohled Remuse

Vyšel jsem z pokoje a šel za Amy. Popošli jsme dolů na schody. Tam zastavila. " Co potřebuješ?,, zeptal jsem se ji. " Sirius má příští měsíc narozeniny. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli pro něj už něco máš,, cože? Chtěla se mě zeptat jenom na to, jestli už mám něco pro Siriuse k narozeninám?

" Nevím, zatím asi nic nemám,, řekl jsem. " Aha. Díky. Tak zatím Reme,, pousmála se a pomalu šla dolů ze schodů. Než ale stihla dojít až dolů, stihl jsem ji chytit za ruku. Otočila se na mě. " Nechtěla by ses se mnou jít projít?,, zeptal jsem se ji.

" No, tak jo,, souhlasila. Pousmál jsem se. Spolu jsme sešli shody a vyšli z věže. Šli jsme chodbami hradu a povídali si. Bylo to super. Za ruku jsem si ji přitáhl o trošku blíž k sobě. Trošku zčervenala. Pousmál jsem se. Došli jsme k jednomu oknu, které vedlo na školní pozemky a podívali se z něj.

" Venku je pěkně, ne?,, " Ano, to je,, přikývl jsem a sedl si do okna. Stála kousek přede mnou. Pořád jsem ji držel za ruku. Ale jen lehce. Víc jsem jí ji stiskl a přitáhl k sobě. Když byla u mě, objal jsem ji jednou rukou kolem pasu. Tou druhou jsem ji pohladil po vlasech.

Lehce se usmívala. " Mám tě ráda Reme,, dala mi pusu na tvář. Usmál jsem se. " Taky tě mám rád,, dal jsem ji rychlou pusu na rty. Zčervenala o trošku víc. " Jsi roztomilá,, " N-nejsem,, " Ale ano, jsi,, " No, když myslíš,, " Nemyslím, vím to,, usmál jsem se na ni.

" Tak jo,, usmála se. Má krásný úsměv. Jemně jsem ji odendal rukou vlasy, které jí spadly do obličeje. Mněla je tak jemné. Podívala se z okna na noční oblohu. Já se místo toho podíval na ni. Vypadala zamyšleně.

" Reme, kdy je vlastně další úplněk?,, zeptala se. Nechtěl jsem jí to říct. Nechci, aby tam s klukama chodila. Abych řekl pravdu, vím, kdy je další úplněk. Ale musel jsem zalhat. " Nevím,, promiň Amy. " To nevadí,, usmála se na mě.

Nerad jí lžu. Sedl jsem si do okna a vylezl z něj. Naštěstí bylo v přízemí a mohlo se z něj dívat na pozemky. Amy popošla blíž k oknu a podívala se na mě. " Co tam děláš?,, " Jsem na čerstvém vzduchu,, " Nechceš jít ke mě do hradu?,, " A nechceš jít ty ke mě ven?,, 

" No, tak jo,, sedla si do okna a chtěla z něj vylézt. Seděla v něm a chtěl seskočit ven. Ale když se podívala dolů zjistila, že je trošku víš, než myslela. Nad tím jsem se pousmál. Přišel jsem k ní. Zvedla hlavu a podívala se na mě. Opatrně jsem ji chytil kolem pasu a sundal dolů.

" D-děkuju,, zčervenala. " Ale nemusel jsi to dělat. Zvládla bych to,, " Já viděl, jak se na tu zem díváš,, držel jsem ji. " Aha. Položíš mě?,, " Co když nepoložím?,, " Nevím,, " Tak vidíš,, nakonec jsem ji ale položil. " Projdeme se?,, navrhl jsem ji. " Proč ne,, pousmála se.

Vyšli jsme na školní pozemky. Skoro celou cestu jsme nic neříkali. Mě to nevadilo. Jsem rád, že jsem s ní sám. Po cestě jsem ji chytil za ruku. Lehce mi ji stiskla. Pousmál jsem se. Došli jsem ke stromu, u kterého jsme už párkrát byli. 

Sedli jsme si pod něj vedle sebe. Za ruku jsem si ji přitáhl blíž k sobě. Objal jsem ji rukou kolem ramen. Přitulila se ke mě. Je tak roztomilá. Dal jsem ji pudu do vlasů. Pořád se červenala. Je krásná, když se červená.

Asi o deset minut jsem  uslyšel prasknutí větvičky. Začal jsem se rozhlížet. Nikoho jsem ale neviděl. Amy se taky rozhlížela. Nikoho jsme ale neviděli. Z ničeho nic mě trefila do ramene šiška. Šiška? Tohle je listnatý strom. Nejsou na něj žádné šišky.

Amy se postavila. " Podáš mi prosím tu šišku?,, " Jo jasně,, podal jsem jí ji. " Z jakého směru letěla?,, " Asi z tamtoho směru,, ukázal jsem směr les. " Díky,, napřáhla se a hodila ji tím směrem, který jsem ji ukázal. " Au,, ozvalo se. 

Někoho trefila. A ten někdo zněl jako James. " Jamesi? Siriusi?,, zavolala k lesu. Ti dva ze sebe sundali neviditelný plášť a šli k nám. " Jak ses do něj dokázala trefit?,, " Sama nevím,, pousmála se. Postavil jsem se a šel k nim. " Co tady děláte?,,

" Řekli jsme si, že bychom se mohli podívat, co ti mladá Blackwoodová potřebuje Náměsíčníku,, " Aha,, " A Willa s Peterem jste nechali na pokoji samotné,, " No, jo,, podívala se na mě. " Tak nevím Reme, jestli až se vrátíš, budeš ještě nějakou čokoládu mít,, 

Pohled Amy

Jen co jsem to dořekl, Remus vyběhl k hradu. Asi se bojí o svojí čokoládu. S Jamesem a Siriusem jsem se tomu zasmála. " Půjdeme za ním?,, " Tak jo,, rozešli jsme se k hradu. U něj přes nás James přehodil plášť, aby nás neviděl Filch.

Takhle jsem došli až do společenky. Tam jsem se oddělila od kluků a šla k nám do ložnice. Lili už v ní byla. Seděla na posteli a četla si. Taky jsem si sedla na postel, vzala si knížku a začetla jsem se do děje.