Já a Poberti 2

Prasinky

Amy

Sobota. Den, který má snad každý student rád. Není škola může se do Prasinek. Tento den je jeden z nejlepších v týdnu. Hlavně pro Jamese. Lily mu totiž kývla na rande. Když mi to říkal, byl tak moc šťastný, že mě málem objal. Ano, málem. Remusův varovný pohled mu v tom zabránil. Nevím, jestli naštěstí nebo na neštěstí. Každopádně, když jsem ráno vstala, Lily už tu nebyla. Oblékla jsem se, udělala ranní hygienu a sešla do společenky. Tam jsem potkala Remuse.

Mám takové podezření, že tu na mě čekal. ,, Dobré ráno Remusi." ,, Dobré Amy," dal mi malou pusu na čelo. Pousmála jsem se. ,, Jdeš na snídani?" zeptala jsem se ho. ,, Ano jdu. Ty jdeš hádám taky." ,, Hádáš správně." ,, Tak poť. Ať na nás něco zbyde." ,, No, jo, už jdu," otočila jsem se k němu zády a šla na snídani. ,, Hej, počkej na mě," zavolal za mnou  a rozeběhl se za mnou. Když mě doběhl, chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Automaticky jsem zčervenala.

Na to, že mě drží za ruku jsem si už docela zvykla. Rozhodně mi to nevadí. Remus je skvělý přítel. Je na mě hodný, pomáhá mi, když je třeba tak mě i chrání. ,, Amy, vnímáš?" ,, Promiň zamyslela jsem se. Říkal jsi něco?" ,, Ano. Kdy řekneme Williamovi, že na Vánoce jedeš ke mě?" ,, Řeknu mu to dneska večer." ,, Ne. Řekneme mu to oba." ,, Remusi, já to zvládnu." ,, O tom nepochybuju. Jen se bojím, že ti něco udělá."

,, Nic mi neudělá. Jsem jeho sestra." ,, I tak za ním půjdeme spolu." ,, Bože, no dobře," kývla jsem nakonec. Jen se usmál, sklonil se ke mě a dal mi malou pusu na rty. Zrovna kolem nás procházel Malfoy, který si samozřejmě neodpustil poznámku. ,, Ale, že by si osamělý Lupin konečně někoho našel? On ho někdo chce?" zasmál se s jeho kumpány. Remus si jich snažil nevšímat a táhnul mě pryč. ,, To snad ne Luciusi, ty jsi ho urazil. Ale ne, Lupin bude brečet," na to už Remus zastavil, ale neotočil se. ,, No ne, on nás vnímá, to je úspěch hoši." ,, Sklapni Malfoy," řekla jsem mu s klidem.

,, To si říkáš chlap, když necháš malou bezbrannou holku, aby tě chránila?" ,, On to není chlap Avery, je to stále dítě. Ale ona už je docela vyspělá. Možná by stála za hřích," udělali k nám krok. Chytla jsem se Remusova rukávu u mikiny. To už se na ně otočil s dost naštvaným pohledem. ,, Mě urážet můžete, ale jestli řeknete jedno křivé slovo o MÉ holce, nebo jestli se ji jakkoliv dotknete, zabiju vás."

 ,, No ne, ono to umí mluvit. Přece se jen nebudeš schovávat za holku, která si tě nezaslouží. Má na lepší. Na někoho jako jsem já nebo tady hoši." 

,, Řekla jsem aby jsi sklapnul. Remus se za nikoho neschovává. Je to odvážný a nadaný kouzelník. Miluju ho a za nikoho ho nikdy nevyměním. Teď vypadni a nech nás jít na snídani," stála jsem asi tak čtyři kroky od něj. ,, Milá Blackwoodová, na nás si dovolovat nebudeš, na nás ne," udělal k nám tři kroky. Byl vyšší než já. Což byla většina kluků tak od pátého ročníku. Sice byl Malfoy vyšší než já, na Remuse pořád neměl. Remus je asi nejvyšší kluk na škole. Nejspíš to bude kvůli jeho vlkodlačímu DNA.

Malfoy se odvážil a udělal ke mě ještě jeden krok. Klidně jsem stála kousek před ním. ,, Kdybych neměl Narcisu, dal bych si říct děvče." ,, Chudák Narcisa, že si vybrala takového kreténa jako jsi ty." ,, Jak jsi mi to řekl?!" ,, Kreténe. Narcisa to s tebou nebude mít lehký." ,, Nejsem kretén, osamělý Lupine. Nejsem jako ty."

,, To máš pravdu. Remus je lepší. A teď jestli nás omluvíš, půjdeme na snídani," otočila jsem se k němu zády, chytla jsem Remuse za ruku a šla s ním do Velké síně. Celou cestu nic neřekl. V síni jsme si sedli k nebelvírskému stolu a vzali si nějaké pečivo k snídani. ,, Jsi naštvaný?" ,, Trošku." ,, Reme, Malfoy je blbec. Neposlouchej ho. Nejsi osamělý. Máš mě, Poberty, Lili s holkama a někdy i Williama. Sice s naším vztahem moc nesouhlasí, ale bude stát na tvé straně." ,, Tím si nejsem jistý Amy."