Já a Poberti 2

A dost!

Amy

Včera jsem byla s Remusem v Prasinkách a dneska řeknu Williamovi, že pojedu s Remusem k němu na prázdniny. Mám takový pocit, že s tím nebude souhlasit. Přeci jen mu náš vztah trošku vadí. Nevadí, řeknu mu to.

...

Je neděle po obědě. Jsem sama. Lily šla s Marlen do knihovny, Poberti šli dělat nějakou volovinu a Willa nechali samotného v pokoji. Z dívčích ložnic jsem sešla do společky, prošla jí a po schodech do chlapeckých ložnic jsem vyšla k pokoji, kde bydlel. Zaťukala jsem na dveře a počkala na vyzvání. Netrvalo to dlouho. Po jeho vyzvání, ať jdu dovnitř jsem vešla do pokoje, který vypadal spíš jako chlívek. Až na to, že to tu tak hrozně nesmrdělo.

,, Ahoj Amy, co potřebuješ?"

,, Ahoj Wille, přišla jsem ti něco říct."

,, Dobře, povídej."

,, No, Remuse napadlo, že bych s ním mohla jet na vánoce k němu domů. Kývla jsem na to. Tak jen jsem ti přišla říct, že s ním na vánoce pojedu domů. Ať se o mě když tak nebojíš, kde jsem, ano?"

,, Ne."

,, Cože?"

,, Nikam nejedeš."

,, Ale proč? Už jsem dost velká, abych se o sebe postarala sama."

,, Nevěřím mu. Nevěřím, že by tě přivezl zpět v pořádku."

,, Úplněk už byl, pokud vím. U něj mi nic nehrozí. Budou tam jeho rodiče. Nic se mi nemůže stát."

,, Amy, nikam nejdeš a tečka," utnul to William. ,, Budeš tady. Kde nad tebou mám dohled."

,, Jedu k němu. A ty mi v tom nezabráníš," otočila jsem se k němu zády a vyšla z pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a šla po schodech do společenky. Asi v polovině schodů jsem se srazila s Remusem. ,, Amy, ahoj. Za proč jsi byla v chlapeckých ložnicích?" ,, Byla jsem říct Williamovi, že s tebou jedu na Vánoce k tobě. Nechce mi to povolit." ,, Asi k tomu má důvod." ,, Blbý důvod. To nevadí. Pojedu tam s tebou. Pokud můžu."

,, Samozřejmě že můžeš." ,, Děkuju. Tak zatím Reme," obešla jsem ho a chtěla jít dolů. ,, Počkej ještě chvíli," chytil mě za ruku a zastavil. ,, Potřebuješ ještě něco?" ,, Tak trošku."

Remus

,, Tak trošku," opatrně jsem si ji přitáhl k sobě a dal ji malou pusu na rty. ,, To je všechno. Zatím princezno," usmál jsem se na ni a pustil ji. ,, D-dobře. Zatím," zčervenala a odešla. Tohle bylo poprvé, co jsem ji řekl princezno. Nelituju toho. 

Vyšel jsem ještě několik schodů, než jsem došel k našemu pokoje. Otevřel jsem dveře a vešel do něj. Zase jsem je za sebou zavřel. Když jsem se otočil čelem do pokoje, překvapil mě Will, který stál sotva metr a půl přede mnou s rukama skříženýma na prsou. ,, Co jsi ji to zase vmetl do hlavy Lupine?" ,, Myslíš ty Vánoce? Pokud vím, tak není nic špatného na tom, aby kluk pozval svou holku k sobě domů a představil ji jeho rodičům."

,, Nebylo by to špatný, pokud by jsi ten kluk nebyl ty." ,, Pořád tě štve, že chodím s tvou sestrou a ty to nemůžeš ovlivnit?" ,, Ano!" ,, Už by ses přes to mohl přenést. Nejsi malý kluk, Blackwoode. Nemusí pokaždé dělat to, co ji řekneš. Jsi tím otravný," nechal jsem ho být a šel se osprchovat do koupelny. Než jsem tam ale došel, William mě k sobě otočil a dal mi pořádnou ránu pěstí. 

Má pořádnou ránu a sílu. Neudržel jsem se na nohou a spadl na zem. Vzhlédl jsem k němu. Byl sakra naštvaný. Popravdě, mě teď taky naštvalo, jak mě praštil. Postavil jsem se a na nic jsem nečekal. Taky jsem mu dal ránu. To jsem ale neměl dělat. Naštval se ještě víc. Teda, pokud to u něj šlo. 

James

,, Tichošlápku, právě mě napadl skvělý nápad, jak zařídit několika zmijozelům parádný průšvih." ,, Na co čekáš? Řekni mi ho. Jsem nedočkavý." ,, Řeknu ho radši všem, ať to neříkám na desetkrát." ,, Merline, no dobře," souhlasil Sirius. ,, Tak je hodný pejsem," chtěl ho pohladit jako hodného psa. ,, Sakra Jamesi, nesahej mi na vlasy," hned ode mě poodstoupil. ,, pořád jsi na ně háklivý?" ,, Ano." ,, Fajn," povzdechl jsem si.

Vyšli jsme schody k naší ložnici a vešli do ní. Jako první jsme si všimli Náměsíčníka a Williama, jak se perou. Do háje, co zase jeden z nich řekl. Na nic jsme nečekali a šli je od sebe odtrhnout. Šlo to trošku špatně, protože to jsou oba vysocí a docela i silní kluci. Já popadl Williama a Sirius Rema, a snažili jsme se je od sebe odtáhnout co nejdál. Docela se nám to i povedlo. Sice se Blackwood dál kroutil, a snažil se mě snad i praštit, ale nakonec se trošku uklidnil. 

,, Takže, co jeden z vás dvou řekl tomu druhému?" zeptal jsem se jich. ,, Lupin si chce vzít moji sestru-" ,, Cože? Bude svatba?" ,, Ne ty pako. Chce si ji vzít na Vánoce k sobě domů." ,, A jak tě znám, ty jsi to nechtěl." ,, Ano. Nepustím ji s ním." ,, Williame, ona už není malá holka," vložil se do toho pro změnu Náměsíčník. ,, Ona s tebou nikam nepůjde," začal se zase kroutit William. 

,, Wille, uklidni se." ,, Fajn," zklidnil se. Pustil jsem ho a on si sedl na židli vedle mě. I Sirius pustil Remuse. Oba dva-Náměsíčník i Blackwood- krváceli. ,, Zavoláme Amy?" ,, Ne!" vykřikli ti dva najednou. ,, Proč ne?" ,, Jo, měla by se o tom dozvědět." ,, Právě že neměla." ,, Dobře. Pokud to omylem neprokecneme tak ji to neřekneme."