Touha

Polibek nepolibek

,,Stávat a cvičit !"
Probudil mě hlas Elijaha který doteď neví že jsem včera byla venku.
Podívala jsem se směrem k dveřím ale mezitím Elijah už sedel na posteli a měl ustaraný výraz

,,děje se něco ?"

"Ne jen jsem unavená."
Odpověděla jsem a otočila jsem se na bok směrem k Elijahovi

,,Bianco já poznám když s tebou něco je."
Řekl a dal mi ruku na čelo

"Nemám teplotu jen jsem včera byla s Klausem a Kolem venku a trochu jsem to přehnala."
Teď nahodil vražedný výraz a bylo jasné co bude.

"Prosím nedávej mim to za vinu."
Elijah se na mě s soucitem podíval

,,neboj se...ale budeme si muset promluvit."
A je to tu zase
Toto nesvědčí ničemu dobrému.

"Né."
Odpověděla jsem mu otráveně a otočila se na druhý bok

,,Bianco."
Oslovil mě varovně Elijah

"Nó?"
Řekla jsem co nejvíc překvapeně abych ho vytočila

,,neučil jsem tě takovým mravům."
Řekl Elijah rázně

"Ano máš pravdu ty ne..."

,,Niklaus?"
Řekl jistě ale stejně v otázce

"Možná jo možná ne."

,,Bianco!"

"Necháš mě už konečně prosím spát ?"
Řekla jsem normálním a trochu otráveným hlasem.
Vím že jsem Elijaha už tak vytočila že by byl zázrak kdybych jsem si to později nevyslechla.

Elijah bez odpovědi odešel což už značí že je něco blbě. Každopádně hned co odešel do pokoje vběhl Klaus.

,,stávat!"
Řekl přísně

"Ty jsi se zbláznil ?!"
Zařvala jsem na něho.
Místo odpovědi mi ale strhl peřinu

"Hele ! Co kdybych byla naha ?!"

,,lásko vím že nejsi naha když jsem tě včera ukládal úplně namol do postele."

"Jestli si myslíš že něco dokážeš tím že jsi mi strhl peřinu tak omyl mám ještě deku."
Vytáhla jsem z pod hlavy deku a zabalila se do ní.
Byla jsem jak motýl v kukle jen jsem měla malé okénko na dýchání.

,,jestli si myslíš že tímto zabráníš tomu abych tě vytáhl z postele tak omyl."

Klaus mě vzal i s dekou a polštářem kterého jsem se držela jak klíště
Klaus mě odnesl z pokoje a já nevěděla jestli se mám držet polštáře a nebo Klause abych nespadla, moje řešení bylo až vtipné.
Přemýšlení nad tím co má v plánu nebylo nutné protože přísahám ani v sekundu jsem byla v bazénu.

"Moje deka! A polštář."
Zakřičela jsem na Klause

,, Elijah i já jsme ti říkali ať staneš."

"No počkej!"
Řekla jsem naštvaně
Vyletěla jsem z bazénu a skočila Klausovy na záda

,,Bianco!"
Řekl vyděšeně

"Ano?"

,,co si myslíš že děláš ?"
Smál se a nechápal

"Víš že ani nevím ?"

Přelezla jsem Klausovy na hruď.
Teď jsme si zírali upřeně do oči a nevěděli co se stane.
Já mám vůči Klausovy nějakou zášť ale když mu člověk pohlédne do oči tak je vše pryč.
Zajela jsem mu rukou do vlasů a přitáhla se k němu blíž.
,,Bí. To ne."
Řekl ale chytil mě za krkem aby si mě přitáhl blíž

"Když ne tak proč spolupracuješ?"
Řekla jsem těsně u jeho rtů

,,nedá se ti odolat."

"Říká ten pravý..."

Když se naše rty lehce dotkly tak za Klausem promluvil Kol.

"Hej! Víte co jsme si sakra říkali ! "
Řekl Kol až moc rázně na něho.

"Hele tady se nic neděje. "
Doufala jsem že si nevšiml našeho "polibku" nedá se tomu ani tak říkat

"Tak mi teda vysvětli proč jsi na..."
Nedořekl když si všiml deky a polštáře v bazénu

"Hodil mě do vody tak jsem se mu chtěla pomstít a nedomyslela jsem to. Je silnější než já."

"Aha. Tak buďte tak laskavý a vytáhněte z bazénu ty věci a snad i polštář tam vidím?."
Kol se zasmál a odešel

,,toto bylo tak tak."
Řekl Klaus tiše. Já mezitím šla pro deku a polštář.

"Toto..."
Dala jsem Klausovy deku s polštářem
"Bude v pořádku."

,,neboj. Bí?"

U dveří jsem se zastavila.

"Snad to příště vyjde."

Moje hlava říkala ne on zabil tvojí rodinu a srdce že každý člověk ( hybrid) si zaslouží druhou šanci a když ne druhou on si zaslouží i třetí.