Touha

Úlet

Čekala jsem že se mi ozve, a čekám i dnes, je to týden co Klaus odešel nevím co mu Kol řekl ale mělo to grády, Elijah stále řeší všechny problémy ale o tomto neví naštěstí, snažím se vše zahnat věděli jsme že toto nemá naději, oba jsme byli obeznámeni se všemi riziky a i tím že jednou to skončí, já věděla že jedou to on ukončí ale to pouto bylo a je silnější než cokoli jiného.
" hej! Nejdeš si zaběhat ?"
Vletěl Kol do mého pokoje nebo spíš Klausového jako voda.
"Nechce se mi" odbyla jsem Kola a zase lehla bezcitně na postel, Kol se ale nedal a hned za mnou přiběhl a sedl si na postel
"Bí....."
Zastavila jsem ho v řeči
"Neříkej mi tak prosím"
"Protože ti tak říkal on?"
Zeptal se ironicky
"Přesně proto"
Kol vstal z postele a odešel, já se tak alespoň mohla dal věnovat svým depresím a neporozumění proč mě opustil.

"Co kdyby jsi se třeba vrátil ?"
Zaslechla jsem Kola řvát přes celé patro domu
,,právě ty! Bratře, by jsi měl vědět že nemáme budoucnost."
"Tak řeš přítomnost ne budoucnost! Víš že toto nepodporuji, ale ona je z toho úplně v háji!"
,,vyrovná se s tím!"
"Gratuluji bratře ! Opět jsi se zachoval sobecky! I když jsi mi říkal že ji miluješ! "
,,nevíš nic o mé lásce k ni! Právě proto jsem ji nechal bratře !"
"Ale přesně to jsi neměl! Damon nebo ostatní ji zabijí a ty nestihneš nic udělat ! A tak budeš navždy zase sám, ale na toto jsi si už zvykl že ano? Zničit všem život a pak zmizet!"
Neslyšela jsem s kým mluvil ale po par větách mi to bylo jisté Niklaus, Kéž bych věděla co říkal ale asi nic příjemného, byla jsem pro něho nic, jen úlet.