My heart stop. [Dreambur]

0.4 - Sleepover, honey!

TW: vulgarismy

===================================

Αν αισθάνεται έτσι, δεν σκοπεύω να το παλέψω

===================================

0.4 - Sleepover, honey!

"Nepřijde ti, že se Dream poslední dobou svým způsobem izoluje?" zeptal jsem se černovlasého chlapce, sedícího na gauči.

"Ježiš, Gogyyy- co s tím furt máš?" řekl se smíchem. Nevím jak jemu, ale mně to vážně směšné nepřijde, proto jsem mu dal vážně vážný výraz, aby věděl, že si nedělám srandu. Jeho úsměv hned spadl, když ho uviděl. "No, co tím myslíš? Nikdy jsem se nezeptal co přesně tím máš na mysli." a nervózně se usmál.

"To, že v tomhle bytě, který údajně sdílíš s Dreamem, jsme většinu času jen my dva a on je někde v háji. Člověk, který si říká náš nejlepší kamarád, s námi tráví tak málo času." povídal jsem mezitím co jsem si z kuchyně nesl čaj, který jsem poté položil na konferenční stolek a sedl jsem si naproti Sapnapovi se zkříženýma nohama.

"No a co je pointa?" zeptal se znovu, jako úplný hlupák.

"Pointa je, Nicku, že ani jeden z nás dvou nemá tušení co se tak náhle změnilo, že prakticky ze dne na den se s námi skoro přestal bavit. To je ta pointa." odpověděl jsem mu a  protočil jsem očima.

"Um- lidi mají i jiné věci na práci, než se bavit s jejich kamarády." odvětil a pokrčil rameny.

"Ale to je ta věc, Nicku! Co člověk jako on má jiného na práci, než prostě být tady s tebou doma? Nemá jiné kamarády než nás! Tak co asi dělá ty dlouhé hodiny venku sám? Kouká snad do nějaké náhodné zdi, nebo si snad rozhodl najít práci, když jednu už má přímo z pohodlí domova? Nicku, nepřijde ti to třeba ani trochu divný!?" dobře, toto možná znělo trochu moc agresivně, ale mám pravdu. 

Osobně jsem se postaral o to, aby mohl trávit co nejvíce času se mnou, teda, s námi. Postaral jsem se už před nějakou dobou o to, aby jsme byli jeho jediní kamarády, aby jsme byli jeho jediná šance, abych já byl jeho jediná šance.

"Myslím, že nad tím moc přemýšlíš, ani nevím proč." přiznal a bylo vidět, že chce tuto konverzaci mít za sebou, ale ne oba jsme to tak chtěli.

"Moc dobře víš proč, Nicku. Neříkej, že jsi na to jen tak zapomněl! Oba moc dobře víme a nepředstírej jako kdyby se to nikdy nestalo!" pak už jen na jeho obličeji byl vidět ten výraz uvědomení.

Abych vám to vysvětlil a nemuseli jste být zmatení, pojďme se vrátit zhruba o devět, až deset měsíců dozadu.

Seděl jsem na zemi svého pokoje a koukal jsem se na společnou fotku mě a Dreama. Měli jsme ruce okolo ramen a oba jsme se usmívali, stáli jsme před nějakým obchodem, ani nevím jestli to bylo v tomto městě, nebo někde jinde. 

Ta fotka na první pohled nevypadá tak unikátně, vlastně by jste ji pravděpodobně vyhodili, kdyby jste nevěděli co to je za fotku a co znamená.

Ta fotka byla vyfocena Nickem, na zaznamenání jednoho z nejlepších dnů, který jsme snad spolu mi dva, teda, tři zažili. Ten den jsme snad dělali vše co jsme mohli a ani jednou jsme se nezastavili či neváhali, jaké to bude mít následky, prostě jsme si řekli, že pokud něco budeme chtít udělat uděláme to, společně.