My heart stop. [Dreambur]

0.6 - Is it official now, babe?

Δεν ξέρεις καν πόσο σε αγαπώ.

===================================

Ráno jsme se probudil v rukou člověka, kterému jsem včera dal pusu. Nic sice není oficiální, ale já chci aby bylo! Byl bych hlupák kdybych nechtěl.

Snažil jsem se dostat z Wilburových rukou, ale nepovedlo se mi to a ještě k tomu jsem ho vzbudil. Skvělé.

"Dobré ráno." Řekl ospalým hlasem a já jsem se úplně roztekl. Objal mě ještě silněji a položil si bradu na mou hlavu.

(Btw teď jsem si to hledal a Wilbur je o cca 5 cm vyšší než Dream dle všeho.)

Já jsem se tedy přisunul ještě blíž, do chvíle, kdy to už blíže ani nešlo a schoulel jsem se do klubíčka a položil jsem si hlavu na jeho hruď. Zase jsem zavřel oči, i když jsem věděl, že stejně už neusnu, nechal jsem je odpočívat a místo toho jsem nasával Wilburovu vůni.

Nevím proč, ale cítím se u Wilbura tak nějak v bezpečí, že mě ochrání před všemi nástrahami tohoto krutého světa a že se s ním nemusím bát, že mi něco ublíží.

Wilbur začal svou rukou pročesávat mé vlasy a já jsem se posunul více nahoru, jako když hladíte kočku a jí se to líbí. Tak asi jsem si to představoval. On se jen jemně zasmál a pokračoval. Poté tvůj nos zabořil do mích vlasů.

"Krásně ti voní vlasy." Řekl a já jsem zčervenal a ztratil slova a odpovědi. Potom mi dal pusu do vlasů a to už jsem vypadal jako rajče, přísahám bohu!

"Taky hezký voníš, jako káva a něco, nevím co to je ale je to moc dobrý" řekl jsem a zasmál jsem se a on společně se mnou, když jsem se podíval nahoru na něj, taky měl červeň na tvářích. On vypadá tak roztomile! Pardon, ale jakože! Haloo?!

(Srry, já se snažím nevyjadřovat jak kkt, ale takhle se prostě vyjadřuji a tak úplně mi to nejde xdd. Irl, kdyby jste mě někdy viděli já se hrozně rád vyjadřuji neverbálně lmao)

"Kolik je?" zeptal se najednou a bylo vidět a slyšet, že zpanikařil. Taky jsem slyšel, že se mu zrychlilo srdce. Podíval jsem se tedy na hodiny a bylo celkem brzo, kdo by to čekal?

"Um- je sedm dvacet-tři. Kdy máš být v práci?" a podíval jsem se vzhůru na něj.

"Oh- tak to mám ještě čas." řekl a přitulil se ke mně více.

Upřímně, vím všechny otevírací a zavírací doby té kavárny. Já vím, možná to zní trochu divně, ale strávil jsem tam spoustu času a často jsem tam byl jako úplně první člověk kdo přišel a jako poslední kdo odešel.

Ještě jsme se nějakou chvíli mazlili a potom jsme šli oba do kuchyně, přes obývák, kde seděl Nick a koukal na televizi. Ani nevím na co se koukal, ale už jsem ty postavy někde viděl.

"Dobré ráno." pozdravil ho Wilbur a Nick sebou cukl, protože byl moc soustředěný na svojí TV show a ani si nevšiml, že jsme přišli.

"Oh- jo- um- dobré!" odpověděl a usmál se na nás. Já jsem mu jen zamával.

"Snídal jsi něco?" zeptal jsem se ho.