Prior

Prolog

 ,,Už je noc˙˙ řekl a postavil se. ,,Ano˙˙ odpověděla mu žena v černém kabátě. Oba se postavili. Chvíli tam jen stáli a koukali na sebe. Po chvíli se žena otočila a vzala košík. V košíku se najednou rozbrečelo dítě. Žena chvilku houpala s košíkem a snažila se ho uspat. Muž na chvíli nahlédl do košíku a usmál se, potom se otočil a šel. Žena šla vedle něj. Oba dva byly tichý a smutní. ,,Je to pro ni to nejlepší co mi můžeme udělat˙˙ řekl a díval se do košíku. ,,Já vím ale bude se mi stýskat˙˙ řekla se slzami v očích. ,,Mě taky˙˙ odpověděl muž a usmál se na dítě v košíku. Zastavili se před sochou svobody.  ,, Místo druhých šancí˙˙ řekla a vzhlédla k hlavě sochy. Muž přikývl, třikrát zaťukal na sochu. Oba se ještě rozhlídli jestli je někdo nesleduje a oba naráz vyslovili jedno slovo. V soše se začalo něco dít. Po třech minutách čekání se dole přesně na výšku obou lidí začala socha rozestupovat. Podívali se na sebe a vstoupili dovnitř. Dveře se za nimi hnedka zavřeli. Ocitli se uvnitř sochy nebo jsi to aspoň mysleli. ,,Přišli jste˙˙ ozval se hlas ze tmy. ,,Vítám vás v Prioru, místo pro ty jako je dítě v košíku.˙˙ Ve tmě se objevili dveře. Chvíli se nic nedělo. ,,Jsme připraveni předat jí vám pod jednou podmínkou˙˙ řekla žena sebevědomě. ,,Jakou˙˙ zeptal se neznámí hlas. ,,Nikdy se nedozví kdo jsou její praví rodiče.˙˙ ,,Hmm dobrá tedy přijímám, řekneme jí že to vy jste její praví rodiče˙˙ řekl bez soucitu. ,,Dobře˙˙ řekla žena a přikývla. ,,Když jsem se tak hezky domluvili tak ji můžete předat osobně˙˙ řekl hlas a dveře se otevřeli. Muž se ženou se chytli za ruce a vydali se ke dveřím. Dřív než došli ke dveřím žena si všimla že holčička má otevřené oči a svítí ji. Podívala se na muže a upozornila ho na to. Nahlédl do košíku a byl překvapený. Holčička byla klidná a koukala se na ně velkýma ted i svítivýma . ,,Zajímavé že˙˙ ozval se hlas. ,,Nevím co je tady zajímavé˙˙ řekla žena nervózním hlasem. ,,Její oči když svítí nažloutle znamená to že jsi to bude pamatovat˙˙ ,,Tím ale tohle ztrácí smysl˙˙ řekl muž. ,,Ne tak docela, tahle vzpomínka se jí zobrazí jen jednou za život, a my na to budeme připraveni.˙˙ ,, Nuže dost slov a pojďte se podívat do ráje Prioru. Žena a Muž se chytli za ruce a vstoupili do dveří.