Překvapení

5 0 0
                                    

,,Jo, myslím že to mám" řekla Embr. Za opaskem měla malou pistol, jednou ji ukradla Enolis. Když si na ni vzpomněla bylo jí smutno, byla to dobrá učitelka. V botě měla radši malou kudlu a kousek lana - na uškrcení. Její pokoj barvila oranžová záře. Slunce už skoro zapadlo, a on nikde. Sedla jsi na postel a čekala. ,,Možná to nemyslel vážně, a chtěl mě jenom nachytat, a já blbá mu na to naletěla." říkala jsi sama pro sebe, v duchu. Když tak o tom přemýšlela něco uslyšela. Jakoby ji někdo skočil na střechu. Stoupla si doprostřed místnosti, sevřela ruce pevně v pěst, a čekala.

Někdo ji zaklepal na rameno. Ona se rychle otočila a dala mu pěst. ,,Au, sakra, ty máš teda páru," stěžoval si pronásledovatel. Embr mu dala další. ,,To ti to nestačilo, au," řekl a podíval se na ni. ,,Mohla bych tě takhle mlátit hodinu, a stejně by mi to nebude stačit," nadávala. ,,Ale já si s tebou chci jenom promluvit," odvětil. ,,Dobře teda, co si udělal s Nickem, a kde je," zuřila Embr. ,,Všechno ti řeknu, jen mě nech začít od začátku," řekl. ,,Dobře, ale vyklop to ze sebe rychle," radila mu. Pronásledovatel přikývl, sedl si na židli a začal. ,,Začalo to v Jinosvětě, tehdy jsem netušil že Prior existuje, byl jsem bez práce a na dně – ,,No jo jasný, řekla jsem rychle." ,,Dobře, dobře, oslovil mě jeden týpek jestli nechci prachy – ,,Co to jsou prachy," ptala se Embr. ,,No, když něco v Jinosvětě chceš tak za to zaplatíš prachama." ,,Aha, pokračuj." ,,Souhlasil jsem, nastoupil jsem do auta, ale tam mě uspali, probudil jsem se až na zámku tady v Prioru," říkal trochu naštvaně. ,,Všechno mi vysvětlili, řekli že když zabiju pár lidí dostanu prachy a odvezou mě zpátky." ,,A ty si s ním souhlasil," znechutila se Embr. ,,No jo, tehdy jsem nevěděl že jsou i jiný cesty zpátky domů." ,,Posílali mě na mise jen večer, takže jsem neměl přes den co dělat – nebo jako jo, bylo to tam velký ale člověka to omrzí." Když si Embr uvědomila jakej rozdíl je mezi jeho misema a těch její, znechutila se.  ,,Začal jsem jim to tam prohledávat, zjistil jsem toho fakt hodně, ale taky jsem zjistil že tam nejsem náhodou, oni si mě vybrali." Pronásledovatel se postavil, a šel k oknu. Embr vycítila příležitost. ,,Víš má to něco i s tebou a – se mnou ty nemáš vůbec nic," řekla, a vrazila mu kudlu do zad. Pronásledovatel spadl na kolena. Embr mu strhla masku z obličeje. ,,A-ale to není m-možný," řekla a udělala od něj krok dál. ,,To nemůže bejt možný." ,,Já vím, mám taky bílý oči, a jsem neuvěřitelně krásnej," říkal s úsměvem. Embr mu vyndala kudlu ze zad. Začala se kolem nich dělat kaluž krve. ,,Se mnou si hrát nebudeš," řekla mu bezcitně. ,,Ale, ale nebuď na mě taková sestřičko."

PriorKde žijí příběhy. Začni objevovat