Prior

Snad záchrana

,,Co to tady blábolíš?" zeptala se znechuceně Embr. ,,Jen pravdu, milá sestřičko, jen pravdu." ,,Neboj, tímhle mě nevyděsíš, moji rodiče umřeli v bitvě, jako praví hrdinové." ,,A jsi si tím opravdu jistá, tohle může říct kdokoli komukoli," prohlásil pronásledovatel. ,,Jo jsem, myslím," znejistěla. ,,Když byli takoví hrdinové proč nemáš jejich obraz, každý správný hrdina má svůj obraz," popichoval ji. ,,No, já." ,,Ano, ty," vyzvídal. ,,Nevím asi ho nemají, dostal si mě, řekni pravdu," řekla mu naštvaně. ,,Nejdřív mě vyléči, udělěj něco stou bodnou ránou," řekl sebevědomě. Embr se rychle zamyslela. Přemýšlela jestli z toho může mít i něco pro sebe. ,,Nad čím přemýšlíš, prostě mi pomoz." ,,Pomůžu ti, ale ty mi řekneš všechno co se stalo Nickovi - ,,Dobře, dobře, jestli sis nevšimla krvácím." ,,Já jsem nedomluvila, chci abys mi pomohl se vplížit do zámku, a ukázat mi to tam." ,,Samozřejmě řekneš všechno o našich rodičích." Když Embr dořekla větu zachvěla se, bylo divný mluvit o tom že jsou příbuzný, možná. ,,Oka, už mi konečně pomoz," řekl. Vypadal že je v pořádku ale ne. Jeho černé oblečení se barvilo do červena. Začínal se pomalu klepat, a vysychalo mu v ústech. ,,Pomůžu ti, ale jestli mě zradíš tak tě zabiju," řekla s vražedným výrazem. Pronásledovatel chtěl ještě něco namítnout, ale neměl sílu, a šel z ní strach. ,,Lehni si na břicho, sundej si to co máš na sobě." Lehl si na břicho, sundal si bundu mikinu a ochrannou vestu. ,,Upřímně nevím jak jsi propíchla tu vestu," řekl do země. ,,Tědka budeš mluvit jen když budeš omdlívat," přikázala mu.  Pronásledovatel nic nenamítal, neměl už dost sil. Embr se rozsvítily oči světle modře, dala ruce nad ránu a začala se soustředit. Z jejích rukou najednou vyšla magie. Bylo to tisíce malých kuliček, v šesti lajnách na obou rukách. Pronásledovatel sebou trochu cukl, bylo to studené.

,,Eeem, myslím že začínám omdlívat," dořekl a hlava mu spadla na zem.  Embr věděla že je zle, ztratil hodně krve. Ale co má teďka dělat...