Prolog

703 27 7
                                    


Vzbudila jsem se na hlasitou ránu.Byly to dveře,které někdo zabouchl.Už je doma.
Byla sobota,brzo ráno.Naposledy kdy jsem ho viděla byl čtvrtek odpoledne.
Ještě nějakou chvíli jsem poslouchala dokud se otevřely dveře do ložnice.Trochu jsem se lekla a začala tisknout oční víčka k sobě.Chtěla jsem aby tohle byl jenom sen.
Ucítila jsem jak na druhé straně postele se pod jeho váhou matrace podlomila.
Nechtěla jsem ani dýchat.
Natiskl jeho spocené tělo na to moje.
Napadlo mě kolik holek se ho za tenhle večer dotýkalo.A kolik z nich měly možnost ochutnat jeho rty.
Když mi jeho hlavu položil mezi moje rameno a krkem,ucítila jsem jeho dech.Pach zahořklého alkoholu se pral s pachem kyselého potu.V hlavě mi prolítla myšlenka,co všechno asi vypil.Rozhodně to nebylo málo.A rozhodně jenom nepil.

Jeho velké ruce mi začaly po mém těle putovat dolů až na můj zadek.Doufala jsem,že za chvíli přestane a usne.Nechci se hádat.Už vůbec ne když je opilej.Radši jsem dělala,že už spím.I když vím,že jeho to nikdy nezastavilo.

„Sáro."Zachraptěl moje jméno.Jeho opilý hlas mi naháněl husí kůži.V ten moment se mi srdce rozbušilo o to víc.Věděla jsem,že když mu neodpovím bude zle.Nevěděla jsem ale jestli to jen zkouší a nehraje si se mnou.Kdybych dál dělala,že spím a přišel by na to,netuším čeho všeho by byl schopnej.

„Já vím,že nespíš."




Hii!🫶🏻
Tak co si o tom zatím myslíte?

MY DVA /CalinKde žijí příběhy. Začni objevovat