MY DVA /Calin

Part 6

SARAH

„Sáro,lásko."Škitl mi před obličejem.
„Miluju tě strašně moc,vždyť to víš."Šeptal mi do ucha ty samé ukolébavky,kterými mě vždy nakrmí dostatečně na to,abych povolila.Teď jsem se ale rozhodla tak lehce nevzdat.
„Vždycky mi to ukážeš tím nejhnusnějším způsobem."Odpověděla jsem potichu a vyhýbala jsem se i nejkratšímu očnímu kontaktu,co jsme mohli navázat.
„Ale miluju tě tak moc,že bez tebe nemůžu bejt."Díval se mi do očí,ve kterých nebylo už nic víc než jen beznaděj.
„Miluješ mě jen tehdy,když už tě nechci ani vidět."Řekla jsem mu hned a šlo vidět jak se zastavil.Byl opilý.To byl stav,ve kterém mě miloval nejvíc.Jindy emoce moc nedokázal ukázat.
„Lásko."Zatvářil se jako kdybych plácala nesmysly.Ve skutečnosti už to chtěl mít za sebou a aby bylo vše při starém.Žádné obavy a starosti.
„Caline,tohle já nezvládám."Kývala jsem hlavou ze strany na stranu.V očích mě zaštípaly slzy,které se draly na povrch.Bylo toho už moc.
„Proto to zvládneme společně,ano?"Dlaněmi mi držel obličej a já tak neměla možnost schovat svoje ubrečené oči.Měla jsem taky možnost vidět ty jeho,ještě červené oči z toho všeho co vypil.Prohlédla jsem si každý jeho sebemenší detail a představila si je bez dalších dní v mém životě-nedokázala jsem si to ani připustit natož přijmout jako realitu.I když mě žít s ním někdy bolí a jeho lásku ukazuje naopak než je její význam,něco mě furt drží.
Má mě zase pěkně omotanou v jeho sítích zapomnění.
Po chvíli přemýšlení jsem sklonila hlavu dolů.Jako pes,kterému zakázali něco co si moc přál udělat.

„No vidíš."Přitiskl si mě k sobě a začal se mnou kývat ze strany na stranu.Vypadalo to,že uklidňovat mě ale opravdu si tím oddechl jenom on.
„Nikdy už nedovolím aby si byla smutná."Šeptal mi do vlasů a líbal mě.
Dál jsem naslouchala a snažila se věřit tomu,čemu si dával tak moc záležet.
Sliboval a přísahal jako po každé jeho chybě,kterou výjimečně uzná jako chybu.
Věděla jsem že je tvrdohlavý a těžko mu jde něco vymluvit.

***

Vrátila jsem se ze svých snění a vzpomínek.V tu dobu jsem byla už rozhodnutá že bude konec.Měla jsem všeho toho dost.Všichni ze mě měli jen srandu a dělali si blázny.Přišlo mi,že si nikdo z nich neuvědomuje, že mám taky city.Poslední dokopnutí bylo od Calina.Jak mě ale rychle vymotal ze svého života,taky mě rychle namotal zpátky.
Jeho činy s dojmy mě přesvědčovali o tom,jak jsem v jeho životě zbytečná a že mě ve skutečnosti nepotřebuje.Jeho doteky a slova mě ale přesvědčovali o opaku.Co to má teda znamenat?Kvůli němu se ze mě stal naprostý blázen.Kvůli lásce jste schopní čehokoliv, hlavně aby byla s vámi.
Nechtěla jsem na něj myslet, ale musela jsem si v hlavě promítat všechny ty hezký momenty s ním.Znovu dokola ty samý chyby.
Po pár dnech se začal chovat stejně jako předtím.Dělal jakoby se nic nestalo a to mě bolelo ještě víc.
V jeho očí jsem ještě malá a hloupá holčička,co ještě nic nezažila a ani zdaleka nemá takový zkušenosti jako holky,se kterými byl.Dala jsem se rychle strhnout emocemi a poddala jsem se jim úplně celá.

Čekám tady na něj už několik dní.Nevím co dělal nebo kde je.Nic mi neřekne a já mám v klidu dýchat?To umí možná on ale já určitě ne.Ještě v sobě nějaký city mám i když jsem po všech těch jizvách od něj.

Když se po prázdném bytě rozezněl zvonek,lekla jsem se.Takhle pozdě večer to může znamenat jediný.Ani jsem nedoufala když jsem ho o to prosila.

„Caline?"Zavolala jsem když jsem uslyšela ránu z chodby.
„Jo to jsem já."Odpověděl mi na zpět a já mezitím otevřela dveře.Z jeho řeči a očí,které ho prozrazovali jsem se trochu zastavila.Viděla jsem že není při smyslech.
„Ahoj lásko."Přilepil se na mě hned mezi dveřmi a jeho ruce spadly na můj zadek. „Caline,"chytla jsem jeho ruce a snažila se od něj odtáhnout.Jeho síla je ale nevypočítatelně větší než ta moje a tak pokus o to byl marný. „Kde si byl?"Zeptala jsem se ho a podívala se mu do tváře.Bylo na něm vidět,že je myšlenkami v jiném světě a tak jsem se mu nějakým způsobem vymanila ze sevření,ve kterém mě držel.Chtěla jsem jít dál on něj.
Jeho ruku ale položil na stěnu těsně před mým obličejem. „Nikam."Ve stejnou chvíli,co to vyslovil jsem se ho začala bát.Díval se mi do očí tím jeho hladovým a prázdným výrazem.Nevěděla jsem co mám dělat.Ztuhla jsem a jenom pozorovala jeho oči,které mi naháněly hrůzu.