časté věci na wattpadu

98. Záleží vlastně na nepřesnostech?

Doneslo se ke mně, že Wattislav v blízké době přestane podporovat slovenštinu (As in slovenětina má zmizet ze seznamu jazyků, které můžete vybrat u příběhu, a místo toho se slovenské příběhy budou muset označovat jako "jiné" nebo "české", I guess.), což je tak moc bullsh*tní rozhodnutí a myslím, že mě to jenom utvrdilo v rozhodnutí, že dál budu na Wattpadu aktivní naprosto minimálně.

Víte, jak třeba ve fyzice na základce jste se učili, že jsou tři skupenství? A pak třeba na fyzice na střední nebo jestli jste si dělali nějakej vlastní research nebo tak něco jste zjistili, že těch skupenství je vlastně víc. Což vám na tý základce nezatajili proto, že byli zlí a chtěli vás gaslightovat, ale protože kvark-glutonové plazma se špatně vysvětluje partě třináctiletých, která třeba v životě neslyšela pojmy jako "volná částice", nebo ani "plazma". A já si myslím, že my tady spolu jsme došli do té pokročilé fyziky. Já jsem vás tady přes devadesát kapitol drtila, kde všude a jak se dělají chyby při psaní a  jak se jich vyvarovat, jenže ony jsou ty chyby za určitých podmínek fakt úplně jedno.

Toho "za určitých podmínek" se ještě chytneme, nebojte, ale začneme trochu jinde. Jsou chyby, který jsou fakt objektivní, vlak by přes ně jet neměl a každej normální editor vás na ně upozorní - pravopis, typografie, konzistentnost. Vážně byste měli dodržovat věci jako že bydlení se píše s y, jak se píše přímá řeč nebo že když má vaše postava jednou hnědý oči, měla by je mít hnědý pořád. Ale víte, jak vám tu celou dobu říkám, jestli něco je nebo není realistický a jak je důležitý si to ohlídat? No, ono je důležitý si to ohlídat vzhledem k příběhu, kterej píšete. Protože, a teď se podržte, ty ostatní chyby, ty subjektivní, jsou vlastně spíš o tom, do jaký míry dokážete dosáhnout toho, že vám to čtenář sežere i s navijákem.

Důležitá věc je nastavit svýmu příběhu takovou jako laťku, která určuje míru, do který se tam dějou nesmyslný věci. Není to tak úplně škála v jak moc realistickým nebo fantasy světě se příběh odehrává, ale spíš jak je ten nesoulad s naším každodenním světem prezentován. Třeba si představte, že se v příběhu objeví nějaký nový prvek, který tam do té doby nebyl, jako třeba že postavy začnou z ničeho nic zpívat, že se tam objeví drak nebo že jsou postavy schopné dostat se z New Yorku do Toronta za půl hodiny. Ta laťka určuje do jaké míry si jako čtenář řeknu: "Tohle je blbost, to jsem zažila a probíhá to jinak," a odkdy to začne být: "Dobře, tohle je zajímavý, akceptuju, že se to v tomhle příběhu stát mohlo."

Pro porovnání, na škále od jedný do deseti bude mít váš typický high fantasy příběh laťku někde blízko devítky protože autor si ten svět a jeho kulturu z velké části vymýšlí, nastavuje si vlastní pravidla a já jako čtenář tahle nová pravidla většinou akceptuju. Klasický táborový příběh by měl mít tuhle laťku na nule protože pojednává o našem současném světě a známé situaci, ve které spousta z nás i byla. Historický román - ten, kde si autor o dané době fakt něco zjistí  - má laťku někde mezi jedničkou a dvojkou protože čtenáři i autor si uvědomují, že autor se sice ze všech sil snažil být historicky přesný, ale může se stát, že chyba se vloudí, protože některé historické zdroje nejsou lehce dostupné, a kniha nejspíš nebude psaná dobovým jazykem.

Ano, celej tenhle koncept laťky chce určitou míru sebeuvědomění. (Proto třeba říkám, že váš Typický Táborový Příběh™ by "měl mít" úroveň laťky nula - autor většinou chce, aby to bylo realistické a relatable, ale nedopadá to tak, takže by bylo pro příběh lepší, kdyby to bylo psáno s úmyslem, že to stoprocentně realistické být nemusí.) Ale řekla bych, že tím líp, protože je důležitý si uvědomovat, jaký příběh vlastně chcete psát a jaký příběh doopravdy píšete. Vlastně i o tom je taková ta rada pro spisovatele, že by měli hodně číst - není to jenom o tom, že si líp okoukáte ty formulace a styly psaní, ale i o tom, že se líp seznámíte s konvencema svýho žánru a pak si vyberete který využijete, který vyvrátíte (Myšleno jako "subvert". Neumím česky.) a který budete ignorovat. Možná si i lépe uvědomíte, co vlastně chcete svým příběhem říct a předat dál, pokud vůbec něco. (Protože ne všechno umění musí mít skrytý, hluboký význam, a příběhy se skrytým, hlubokým významem nejsou nijak nadřazený.)