časté věci na wattpadu

95. Skupinové dynamiky

Někdy nedávno jsem se zase zamýšlela nad Wattpadem a nad tím, že mi tu prostě něco chybí, ale nevím úplně co. Ale tentokrát jsem na to přišla. Kuchařky. Já přísahám, že bych platila za to, aby mi průměrný uživatel Wattpadu radil, jak vařit, zatímco v úvodu každého receptu zbytečně oversharuje, a úplně stejně bych platila za to, aby moje recepty a zbytečný oversharing měly nějakou šanci na získání pomíjivé internetové slávy.

Nechci tu nikoho shamovat nebo nic takovýho, ale občas mi přijde, že někteří lidi žili léta v jeskyni jako Spiders Georg, dokud za nima nepřišel Platon (Protože v mojí vizi to byla ta samá jeskyně.) a jako součást svého výkladu o světě tam venku jim do ruky dal mobil s nainstalovanou Wattpad aplikací, kde si dotyčný po životě plném klamu a naprosté izolace založil profil. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč mají všichni takovej problém s vyobrazováním interakcí skupin tří a více osob.

Chápu, že spousta lidí třeba v realitě nemá moc přátel a/nebo velkou rodinu, takže má pak sklony psát postavy v podobných situacích, případně nepsat postavy s velkými rodinami a skupinami přátel tak uvěřitelně, a v žádným případě je teď nechci shazovat. Jenom mi přijde, že velká část Wattpadu prostě neumí psát skupiny v jakýmkoliv kontextu. Vezměme si třeba takovou tu typickou skupinu šikanátorských holek na střední, které všichni známe z médií, která už nebudu namedropovat. Trope středoškolských Mean girls, které se už od dob Shakespeara vyskytují ve trojicích, je dokonce tak častá, že pro každou ze tří postav vznika i samotná archetypová podkategorie. ("Ta hlavní", "Její pravá ruka, co ví všechno" a "Hezká a blbá" - vsadím se, že vám to zní povdomě.) Ta nejjednodušší věc na světě by byla se toho chytit a napsat je přesně takhle bez žádný subverze nebo přidaný hodnoty. Ale Wattpad naprosto ignoruje i tohle primitivní řešení. "Ta hlavní" sice v příbězích pořád existuje, ale ty druhý dvě jsou ve valný většině případů prostě "Poskok 1" a "Poskok 2" a nemají žádnou oddělenou charakteristiku, takže jsou vlastně jedna a ta samá postava.

A co teprve situace, kde děj ty skupinový dynamiky fakt vyžaduje. Teď něco plácnu, třeba postavy jdou ukrást nějakej vysoce ceněnej obraz, takže tam logicky musí bejt tým lidí, kde má každej svoji roli. Často se setkávám s tím, že v tý vykrádací akci každej svoji roli opravdu má, ale ve skupině jako takové ani ne. Vždycky spolu mají definovatelné interakce a vztahy jenom postavy, které se dají dohromady, případně postavy, které mají příbuzenský vztah, pokud se v příběhu objeví. Ti ostatní vždycky reagujou jenom na hlavní postavu, ne na ostatní členy týmu, a všichni tam jsou takoví jako vlažní kámoši, ale žádný to vlažný přátelství není ničím speciální.

Úplně nejsmutnější případ výše uvedeného je, když mě autor naláká na Found Family dynamiku. Lidé moji milovaní, pokud s někým máte pomalu stejně neosobní a nepravidelný interakce, jako s průměrným číšníkem, když jdete na večeři do restaurace, tak bych tomu Found Family fakt neříkala. (Co si budem, většina z nás má nejspíš zkušenost s tím, že s některými nenalezenými rodinnými příslušníky prohodíme dvě slova za rok, ale Found Family je přece found od toho, aby to byli lidé, se kterými se sami rozhodneme mít ten dobrý vztah.) Prosím, já vím, že to může bejt těžký, ale pokud o těch lidech tvrdíte, že jsou Found Family, zkuste, aby působili, jako že jsou si nazvájem blízcí. Dejte jim nějaké každodenní zábavné momenty, jako že někdo peče a druhý mu začne ujídat těsto. Nebo aktivně sbližující momenty, jako že se dvě postavy dostanou do průšvihu, což je donutí se sobě navzájem otevřít. Dejte nějak najevo, že jedna postava zná povahu a zájmy druhé postavy. Fakt, občas pomůžou i naprostý maličkosti.

Taky si všichni musíme uvědomit, že Found Family nemá nutně a zákonitě stejný sociální role jako nukleární rodina. Není to tak, že jeden je "máma skupiny", jeden "táta skupiny" a ostatní jsou "děti". Ty dynamiky můžou vypadat úplně jakkoliv, třeba, co já vím, "děda", "vnoučata" a "divná teta". Nebo, a teď se podržte, ve skupině nemusí bejt žádný dynamiky nějak ekvivalentní rodinný struktuře - vlastně mám pocit, že tak to je ve většině případů. Věřte mi, že tohle sem nepíšu jen tak. Často jsem totiž svědkem toho, že autoři nějakou ženskou postavu prostě nacpou do role "mámy skupiny", ať už se na to povahově hodí nebo ne - sakra, často i když v sobě nemá ani jednu maternálně smýšlející buňku - a to je, ať už úmyslně nebo ne, docela sexistický a měli bychom se takových omylů vyvarovat.

Když jsme si popovídali o Found Family, měli bychom se podívat i na tu opačnou stranu mince. Myslím, že to není ten oficiální termín, ale já tomu říkám Forced Family a naprosto to miluju. Jde o to, že máte skupinu lidí, kteří by si o ty ostatní za normálních okolností ani neopřeli kolo. Jenže tohle není normální situace. Postavy jsou proti své vůli donuceny spolu trávit čas. (Musí spolu dělat školní projekt? Ocitly se ve stejné životu nebezpečné situaci? Umřely a musí spolu trávit posmrtný život? To si domyslete vy.) A na začátku to fakt nevypadá dobře - vůbec si nesednou, navzájem si pijou krev, třeba mezi nimi lítají i výhrůžky smrtí. Jenže se přes to nějak dostanou protože musí tuhle šílenou situaci zvládnout, a co se nestane. Naprostým omylem se při překonávání svého problému sblíží. Bonusové body pokud je skupina z většiny složená z naprostých chaotiků.

Ráda bych se ještě vrátila k těm romantickým vztahům uvnitř větší skupiny. Vždycky mě hrozně baví skupiny, které působí, jako že všichni tam něco mají nebo měli se všemi. Nebo přesný opak, kde by prostě nefungovaly romantický ani sexuální vztahy mezi nikým. (Ano, v tomhle typu příběhu můžete mít taky romantickou linku, jenom ten druhej člověk prostě nebude pocházet z centrální skupiny postav. Zároveň ale musím říct, že ne všechny příběhy romantickou linku potřebujou.)

Jinak, pamatujte, jak jsem vám ve spoustě, ale spoustě kapitol vštěpovala pravidlo show, don't tell? Tedy že místo abyste jenom napsali: "April je moc chytrá," tak to přímo ukážete ve scéně, kde třeba vyřeší rébus? Řekla bych, že je zásadní tohle dodržovat i když píšete o mezilidských vztazích. Často v příbězích vidím, že je tam skupina lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou hrozně blízcí přátelé, ale jakmile se v ději objeví jenom ta nejmenší překážka v podobě události, kde by měli jít proti sobě - talentová soutěž, víc z nich má crush na stejnou osobu, dvě postavy mají stejný šaty na plese - stanou se z nich ty největší mrchy a podrazáci, co se starají jenom o svůj vlastní prospěch. A někdy ve dvou třetinách příběhu zákonitě přijde scéna, kde někdo z tý skupiny řekne: "Proč se všichni hádáme? Takhle se kamarádi nechovají!" A ty další postavy jsou jako: "Jo vlastně, my máme bejt kámoši. Ok, už se nezlobím, pojďme se obejmout."

Aby bylo jasno, je úplně v pohodě, když píšete o tom, jak spolu lidi soutěží a jak se tím mění jejich charakter, to je klasickej Corruption Arc, ale musíte to umět nějak prodat. Musí bejt z textu jasný, že ti lidi byli na začátku fakt dobří kamarádi a musí bejt jasný jak moc se od sebe vzdálili a jak se jejich charakter změnil. Takový příklad za všechny je paralelní scéna - v první kapitole naše chytrá April pomůže kamarádům s domácím úkolem a ve druhé třetině knihy někdo potřebuje pomoct s úkolem, ale ona mu nepomůže, protože se teď stará o vítězství v talentový soutěži nebo v čem. (Věřím, že ve svých příbězích budete mít lepší elaborace nebo paralelní scény protože nad nimi budete přemýšlet déle, než sedm vteřin.)

Ale víte, co reálně miluju? Když je skupina postav inspirovaná určitou tématikou - planety sluneční soustavy, základních pět smyslů nebo... No, znamení zvěrokruhu ani ne. Z nějakýho důvodu mi prostě přijde cool, když si autor vybere nějakej koncept a vytvoří postavy tak, že jsou "od každýho typu jeden", tím víc, když ten autor opravdu dokáže vystihnout podstatu daných věcí.

A když už jsme u toho "od každýho jeden", to je možná, zjednodušeně řečeno, nejlepší způsob, jak vytvářet skupiny o přibližně šesti a více lidech. Respektive charakterizace postav se určitě může v některých aspektech překrývat, ale autor i čtenáři by měli být schopní každou postavu popsat tak, aby se ty popisy neopakovaly. Je úplně v pohodě, když máte ve stejné skupině protagonistů třeba dvě postavy, co se přeceňujou, ale bude to fungovat líp, když jedna bude přeceňovat, co já vím, svou inteligenci a druhá svoje sociální schopnosti. Číst o dvou a více postavách v hlavním ansámblu, které mají úplně, ale na vlas stejnou charakteristiku prostě není zábava a často ani není důvod proč jsou to dvě postavy a ne jen jedna.

Peace out,

Hermione Weasley