časté věci na wattpadu

10. Romance

On byl bad boy, ona byla good girl. On střídal holky jako ponožky, ona se nikdy ani nelíbala. On si užíval večírky každý den, ona byla sama a brečela. On byl nejbohatší muž na planetě, ona neměla ani domov. On byl lovec, ona byla laň. On byl kluk, ona byla holka. On byl burger, ona byla hranolky. On byl den, ona byla noc. On byl Puma, ona byla Adidas. On byl iPhone, ona byla Android. On byl, ona nebyla.

Takových úvodů jste jistě viděli spoustu. Na začátek bych ráda řekla, že z toho vrcholu komedie, kterým je výraz "střídá holky jako ponožky", jsem si dělala srandu už v roce 2018 ve své povídce Bestseller na Wattpadu, a je neskutečně smutný, že se používá i v roce 2024. (Celkově je smutný, že spousta z těch věcí, který se Bestseller na Wattpadu snaží satirizovat, je pořád aktuální.) Ale co teda ty Romance? Příběhy v týhle kategorii se zpravidla nedají tak dobře zaškatulkovat, jako třeba ty v Historických románech, ale je tu několik zaběhnutých vzorců.

Jak už jsem naťukla v prvním odstavci, poměrně často můžeme vidět příběhy, ve kterých ta hlavní týpka je děsně chudá nebo bez domova nebo oboje a vezme si ji pod křídla nějaký sexy miliardář. Nemůžu uvěřit, že jsem to slovní spojení vůbec napsala, protože reální miliardáři jsou většinou sedmdesátiletí konzervativci, co ničí planetu. A vlastně je to i první plot hole ve většině těchhle příběhů - jak sakra ten týpek, kterýmu je tak 20, získal to bohatství? V podstatě jediná možnost je, že to zdědí, protože mu zemřou rodiče, ale teď vám něco řeknu, teď se podržte. Známe všichni tu tragickou backstory Batmana, že jo? Jak se jako dítě s rodiči vrací z divadla, jeho rodiče jsou zastřeleni a on po nich všechno zdědí? Tahle dějová linka je s námi tolik dekád, že byla podle Los Angeles Times dvanáctkrát přímo zobrazena v nějaký adaptaci Batmana, byly na ni psány parodie a byla přidělena takovému množství dalších postav, až si jeden říká, jestli není čas vymyslet si nějakou jinou.

Další nestárnoucí klasika je Good girl x Bad boy. Ani nevím, jestli má cenu ji nějak detailně rozebírat, protože snad všichni jsme se s tím někdy setkali, na Good girl už jsem si posvítila, a nevím, kolik z vás by upřímně bavilo si o tom povídat. Ta zásadní věc - kromě toho, že to má tendenci být repetitivní - je, že autoři si často neuvědomujou, do jaké míry jsou akce toho Bad boye morální. (Deep dive na ty konkrétní věci, jako toxické vztahy nebo zneužívání návykových látek najdete v korespondujících kapitolách. A v rozboru After.)

Poměrně konzistentní je i archetyp, kterýmu budeme říkat Nejlepší kámoš. Chudák postava, protože za celý příběh většinou nedostane absolutně žádnej character development, ani žádný zajímavé dějový linky. Chápu, že každý se ve svém životě cítí jako hlavní hrdina svého příběhu, ale fakt mi neříkejte, že se vám aspoň jednou nestalo, že třeba vaše nejlepší kamarádka, ne vy, se pohádala se svou kamarádkou z dětství a měla z toho pak drámo do konce roku, nebo že váš sourozenec, ne vy, odjel do Londýna a potkal tam Emmu Watson. Nemůžou se všechny zajímavé věci dít jenom hlavní postavě, takhle to prostě nefunguje. Tohle se často projevuje i v konci, který je jednotlivým postavám dopřán - zatímco Good girl a Bad boy se vezmou a mají hezký barák na kraji města a miliardu dětí a psa, Nejlepší kámoš má štěstí, když je v epilogu vůbec zmíněn. Když se nad tím zamyslíte, je naprosto tragický napsat takhle postavu, která nic neudělá špatně, vlastně naopak, protože celou dobu podporuje protagonistu, ale nedočká se štěstí ani v průběhu příběhu ani na konci.

To mě přivádí na další myšlenku. S kamarádkou jsme se jednou fakt nudily, tak jsme si sedly k Wattpadu a začaly jsme nahlas předčítat jeden z prvních příběhů, co na nás vybafl v Romancích. Ta věc měla asi třicet kapitol a byla fakt nedobře napsaná, takže jsme se po přečtení těch prvních deseti rozhodly rovnou přeskočit k epilogu. Takhle sedíme, kurzor na poslední kapitole, ale ještě, než jsme na ni klikly, řekly jsme si, jak si myslíme, že to celý skončí. Chvilka nervozity, epilog se načítá, my začínáme číst, a co se nestane. Naše předpověď byla asi na 96 % přesná. Ten konec, kdy se hlavní postava a love interest vezmou, mají dům s bílým plotem a 2,5 dětí, je tak často používanej, že už to prostě není originální. Ne všechny epilogy se musí odehrávat třeba patnáct let v budoucnosti, můžete ho zasadit třeba půl roku po hlavních událostech knihy. Nebo nemusíte psát epilog vůbec.