časté věci na wattpadu

89. Plagiátorství

Teď vám něco řeknu. Když hbomberguy vydal na Youtube video o plagiátorství, okamžitě jsem si ho pustila, protože plagiátorství na osobní úrovni nenávidím - to se vám tak stane, když se někdo dopustí plagiátorství na vašem díle, ale o tom až později. Tak jsem si řekla, že to je znamení, že bych měla opravit a znovu vydat kapitolu o plagiátorství v týhle knize. Jenže žádná taková kapitola tady doteď nebyla. Z toho jsem byla reálně v šoku, protože jsem si fakt byla jistá, že jsem něco takovýho vydala, ale asi jsem o tom fakt jenom mluvila v nějakým cold openu nebo ve vzahu s něčím jiným. Takže to pojďme napravit teď.

Pro začátek bychom si měli objasnit co je a není plagiátorství. Cambridge Dictionary popisuje plagiátorství jako použití nápadů či díla někoho jiného a předstírání, že to pochází od nás samých. Docela jasná a jednoduchá definice, ne? No, asi ne, protože někdo vidí plagiátorství i tam, kde není. Pojďme se podívat třeba na Pýchu a předsudek od Jane Austen - ikonická kniha, která inspirovala spoustu ikonických filmů, seriálů a jiných knih, a vychází z motivů hry Mnoho povyku pro nic od Williama Shakespeara. Zjednodušeně, v obou dílech jsou dva lidi, co se na začátku nemůžou vystát, ale jejich kámoši se dají dohromady, naše dvě hlavní postavy spolu pak začnou trávit víc času a pak spolu i skončí. Spousta lidí, kterým jsem tohle někdy řekla, na to zareagovala ve stylu: "No teda, plagiátorství!" Jenže tohle plagiátorství není. Mnoho povyku pro nic bylo pro Pýchu a předsudek maximálně tak inspirací, což jako. To se běžně děje, že se podíváme na jednu věc, v našem mozku se spojí drátky, a nás napadne druhá věc. Můžeme na těchhle dvou dílech srovnávat spoustu věcí, ať už přímo dějovou linku nebo charakteristiku postav nebo i jejich repliky, a zjistíme, že plagiátorství to fakt není, že je to jenom inspirace. Stejně, jako třeba Deník Bridget Jonesové je zase inspirován Pýchou a předsudkem, a opět to není plagiátorství, protože Lizzie Bennet fakt nezatknou na cestě z dovolené, když u ní najdou drogy. TL;DR - když se něčím inspirujete, je to úplně v pohodě a plagiátorství to není.

Zároveň se vám může stát, že se někde inspirujete podvědomě. Třeba někde v autobuse zaslechnete, jak někdo říká nějakou vtipnou hlášku, o dva roky později to ve vašem mozku zase vyplave, ale protože vy už nevíte, odkud se to vzalo, nejspíš to budete považovat za něco z vaší hlavy, a začnete to normálně používat. Nebo se může stát, že vymyslíte tu úplně samou věc, jako někdo jiný, nezávisle na sobě. Třeba jeden můj kamarád si jako dítě vymyslel fiktivní historickou osobnost - hrozně cool hudební skladatel, co hrál na všechny nástroje ever, všechno uměl, prostě takovej renesanční člověk, a vymyslel hrozně moc konceptů, co dneska používáme. No a pak tenhle kamarád zjistil, že existuje Jára Cimrman, a myslel, že bude brečet. Takový věci se prostě dějou protože naše mozky jsou divný a žádnej nápad není stoprocentně originální. Takže pro objasnění, a pro váš morální klid, pokud se vám něco takovýho někdy stalo, taky nejste plagiátor.

Když se znovu chytneme té definice od Cambridge Dictionary, k plagiátorství je tam nutný ten úmysl. Čili třeba kdybyste přečetli Pýchu a předsudek a pak řekli, že píšete úplně nový, originální příběh, kde *vložte kompletní děj Pýchy a předsudku, včetně replik*. Vlastně ani nemusíte úmyslně použít celý ten děj - plagiátor jste i pokud dáte do svého příběhu kapitolu, která je v podstatě přepis kapitoly z Pýchy a předsudku. Nebo pokud do svého díla dáte vyloženě repliky z jiného díla a neřeknete, že ta postava někoho cituje. Pamatujete třeba, jak jsem rozebírala nějakou z těch slavnejch Harry Potter fanfikcí, a někdo z postav tam měl hrozně dojemnou scénu, kde někomu vyznával lásku, ale já jsem poznala, že to je vyloženě přepis scény z Madagaskaru 2? Naproti tomu třeba ve filmu Not Another Teen Movie je velmi podobná scéna, kdy hlavní týpek vyznává lásku hlavní týpce, ale je to jenom přeříkání proslovu z romantického filmu, který ona viděla, takže mu na to řekne něco jako: "Děláš si srandu? To je proslov z She's All That." Což je jednak docela vtipný, a jednak je to uvádění zdrojů.