časté věci na wattpadu

4. Historické romány: Do 20. století

Úplně na začátek tohohle velkého, ale řekla bych, že extrémně důležitého dvojdílu, dokud ještě všichni dáváte pozor, bych vám ráda dohodila nějaké zdroje o historii. Jednak by se určitě hodily komukoliv, kdo chce historické romány psát (Aspoň jako odrazový můstek, správně byste jako autor historických románů měli hrabat hlouběji a číst především vědeckou literaturu, ale něco populárně naučného vás může dovést na správnou cestu.), a jednak jsou užitečné pro všechny ostatní, protože je důležité znát historii a nešířit o ní mýty. Pokud máte rádi podcasty, doporučuji například You're Dead To Me, Hodina dějepichu, Přepište dějiny a You're Wrong About. Na Youtube doporučuju pořad Puppet History, dále kanály Kaz Rowe, Karolina Żebrowska, Jessica Kellgren-Fozard, Intelexual Media a Caitlin Doughty (dříve Ask A Mortician). Dále musím zmínit pořad Slavné dny na stream.cz a webové stránky timemaps.com, kde najdete, jak vypadaly státy v průběhu historie, foodtimeline.org, kde najdete, jaká jídla existovala v jaké době (někdy i s recepty) a fashionhistory.fitnyc.edu s informacemi o módě napříč historií. Opakuju, u těchhle zdrojů by váš výzkum neměl končit, ale začínat. Další můžete doporučit v komentářích.

Tahle kapitola je dvojdíl z toho důvodu, že v kategorii Historické romány můžeme najít převážně dva typy příběhu - "středověký" román plný historických nesrovnalostí a věci o Druhé světové válce. Ale pojďme si to vzít chronologicky. Zaprvý, já ani nevím, jestli bych ty pseudo-středověké knížky vůbec zařadila do Historických románů, ony totiž nemívají s historií nic společnýho. Kudos všem, kdo v anotaci aspoň píšou, že příběh je zcela smyšlený a můžou v něm být nepřesnosti, ale o to spíš bych to dala třeba do Fantasy.

Samozřejmě, chyby se při psaní stát můžou. Můžete se roky věnovat nějakému historickému tématu, a i tak se splést, ještě tím spíš, když píšete o období, které je stovky nebo i tisíce let daleko od současnosti. Ale přece jenom, když už píšete něco, čemu říkáte historický román, měli byste se snažit ty chyby nedělat. Zaprvý je celkem nebezpečný říkat, že píšete o historii, a pak do příběhu dát nesrovnalosti, které ale někdo v publiku zákonitě bude brát jako fakta, a zadruhý, to je fakt tak těžký si vyhledat i ty nejzákladnější ze základů? Není to, jako že po vás každej čtenář skočí, když vaše postavy použijou svíčku místo baterky v době, kdy už se baterky normálně používaly - to po vás skočím jenom já - ale když jsou ty chyby tak očividné, že si toho všimne i laik, něco je fakt špatně. (Nehledě na to, že i těmi detaily, jako je ta baterka, se podle mě zlepší kvalita příběhu.)

Ony ty chyby většinou začínají už na coveru. Snad všichni si vybavíme nějakej cover tady na Wattpadu, kde je týpka v "historických" šatech (Čtěte: Jsou dlouhý a vršek má strukturu korzetu.) s rozpuštěnýmy vlasy, což je prostě blbost. Historicky přesný oblečení by měla být naprostá samozřejmost. Chápu, že si asi nedokážete představit svoji mladou, krásnou, dokonalou hlavní postavu v oblečení, které vám osobně třeba nepřijde esterické nebo dost atraktivní, ale pro lásku všech bohů, v tý době se to tak nosilo. Zároveň asi všichni známe korzet, ale ne všichni ví, že se třeba nenosil v každé historické éře, že se třeba měnil svým vzhledem a strukturou, že ho nenosily jenom ženy a že to nebyl nějaký příšerný nástroj na mučení, jak ho většina historických filmů vykresluje. (A tohle už je trochu extra level, ale tím víc oceňuju, když si s tím někdo fakt dá práci. Víte, jak třeba v současnosti nosí dvacetiletí lidi většinou jiný oblečení, než padesátiletí? Dřív to tak bylo taky.)

Na podobnou notu by bylo fajn, kdyby vaše postavy dodržovaly zvyky a etiketu adekvátní vzhledem k jejich společenskému postavení a historickému období. Většina hlavních postav v těchhle "historických" románech jsou rebelové, co se nechtějí nikomu podřídit, a aby to bylo čtenářům fakt jasný, tak pořád někde běhají po venku a nesnáší vyšívání. Ale zamyslete se - máte pocit, že by to některým těm postavám procházelo? Já se omlouvám, ale prostě jenom ta představa, že princezna v osmnáctém století se každý den jde projet na koni někam do lesa, je na všechny hnusná a nemá z toho žádnej problém nebo nic, mě dohání k slzám. A sice je fajn vidět nějakou postavu v historickém románu, která smýšlí pokrokově, ale je rozdíl mezi pokrokovým smýšlením a mezi tím být absolutní spratek. (Jen tak btw, většina hlavních postav patří do té kategorie "absolutní spratek".) Zároveň, to, že postava smýšlí pokrokově, se ani trochu nevylučuje s tím, že má ráda tradičně ženské aktivity, jako třeba vyšívání.