Zdravím
Oficiálně se ze mě stal školní rebel...
Přiznám se, že se poslední dobou cítím velmi špatně. Obzvláště ve škole a ohledně školy. Začala jsem se tak cítit, hlavně co jsem začala skrze vládní nařízení opět chodit na všech 5 dní týdně do školy. Další důvod je ten, že jsem se tento podzim začala poměrně zásadně zajímat o svobodné demokratické školy. Musím se přiznat, že to pro mě bylo tak trochu jako spolknout červenou pilulku a probudit se z matrixu. Teď trochu přeháním, ale z mého hlediska jsem v podstatě zjistila, že posledních 12 let mého života bylo z velké části lží. Tedy přesněji všechno, co se týkalo školy, což v době od 6 do 18 let je docela hodně. Zjistila jsem, že můj život mohl být mnohem lepší a spousta trápení byla zbytečná a celý státní školský systém je úplně špatně a mohl už dávno být nahrazený jiným, kdyby někteří dospělí, nebyli tak arogantní.
Takhle se teď cítím. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit, ale vězte, že k tomuto pocitu jsem došla po důkladném studiu problematiky. Chci tím říct, že jsem si jednou spočítala, že už jsem viděla 10 hodin videomateriálu a pak už jsem to přestala počítat.
Tak a teď se připravte, abych si trochu ulevila, tak jsem vylepila ve škole 2 papíry s textem, propagujícím svobodné demokratické školy.
WOW
Já vím, fakt drsný. Samozřejmě jde o sarkasmus, na to, že mám spolužáky, kteří se nestyděli tajně na školních akcích chlastat a po tanečních si chodili zakouřit v době kdy jim ještě nebylo 18, čímž ani neporušovali pravidla, ale zákony.
Já jsem ani neudělala, nic, co by bylo explicitně zakázané. Ve školním řádu je jedno pravidlo, které by teoreticky mohlo být proti a to je: Nepoškozovat majetek školy a spolužáků, případné škody je povinen zaplatit. Já si nemyslím, že vylepení papíru je poškozování majetku, ani jsem to nenalepila na holou zeď kde by to mohlo poškodit omítku, ale na dřevo a kov. Nesouhlasím, ale vím, že třeba výlep mimo určené plochy ve městě je považován za vandalství, takže asi jo. Stejně to byl čin učiněný v afektu a marné touze se vymanit z mizérie.
Mohli byste říct, tak proč se teď takto bonzuji? Ano, asi jsem udělala něco s čím někteří učitelé nesouhlasí, ale můj čin byl spíše ojedinělý než nějak závažný, to že to sundali, je pro mě dostatečný signál k tomu vzdát toho způsobu ulevení si. Myslím si, že slib, že už to neudělám je doufejme postačující a kdyžtak to příště dám jen na tu síť v naší třídě, jakožto materiál propagující pouze filosofický směr.
Druhé pravidlo, které by mohlo být proti, je to, které je mi trnem v oku: Žáci musí poslouchat pokyny učitelů, je to taková neznámá x, která může znamenat, jakékoliv pravidlo, které si učitel zrovna vymyslí, pokud není v rozporu s jinými pravidly, takový implicitní téměř nekonečný seznam pravidel. Takže asi jo, vím totiž že to sundaly nějaké učitelky, protože se jim to nelíbilo. Možná to bylo hloupé, ale v tu chvíli mi to udělalo líp.
Možná to tak je vždycky, když někdo dělá blbosti, asi je raněný. Díky tomu jsem si ale uvědomila, že v celé škole není místo na chodbě, kam by mohl žák něco připnout, některé třídy mají jednu nástěnku navíc nebo síť na zdi, kterou mohou používat žáci dané třídy. Technicky vzato můžeme tedy něco sdělit svojí třídě, ale ne celé škole.
A pak jsem si uvědomila, o kolik by bylo vlastně příjemnější, kdybychom mohli svobodně lepit papíry na stěny. Jediné, co na chodbách u mě ve škole uvidíte jsou nástěnky vedené učiteli, na kterých mi asi tak jedno procentu podá zajímavou informaci, zbytek mi řekne, že nějaká Hana Nevím jaká ze sexty vyhrála diplom v soutěži francouzské konverzace. Ještě horší jsou ty zasklené obrázky na stěnách a plastové svitky, ty se nikdy nemění, je tak strašně osvěžující chodit tři roky kolem těch samých fotek ze zájezdu do Anglie v roce 2012. Čestnou výjimkou jsou zasklené výkresy z hodin výtvarky, které tak jednou ročně obmění (bůh jí žehnej) naše profesorka výtvarných umění. Až teď mi opravdu došlo, že v prostředí, které je zasvěceno šlechtění ducha a intelektu, které nás má podporovat v tom rozvíjet své akademické schopnosti, je kontraproduktivní vytvářet tak fádní a stereotypní prostředí, které ubijí mozkové buňky. Na místě, kde se má především pracovat hlavou.
Vím, že svobodné lepení papírů na stěny v momentálním nastavení školy neprosadím, a tak bych si aspoň pro teď přála jednu nástěnku na chodbě, která by patřila žákům.
Ty plakáty jsem taky vylepila, protože jsem si říkala, že by mi je tam třeba mohli nechat, protože stejně ničemu nezavazí, leckdo jiný si taky lepí plakáty po škole, ohledně školního parlamentu a Tigy. Asi je to proto, že když s tím učitelé souhlasí, tak se tím ten majetek nečiní. Samozřejmě, že taková podřadná forma existence jako jsou žáci nemůže mít ani tak malý vliv na školu bez odkývnutí učitelů...
Na jednom velkém okně je mimochodem plakát na akci proběhlou už asi tak 3 roky starou. Je sice dost mimo dosah, ale žebříkem by se určitě dal sundat. Nějak se tram dostat musel. A to jsem se v jednom z těch papírů zajímala o učitele, o to, že i oni se evidentně trápí a pak je to v hodinách vidět, a tak by se asi něco mělo změnit. To je podle všeho rušivé.
Poznámka: Jak se může rozvíjet lidský intelekt na místě, které ho ubyjí do apatie a pocitu bezmoci. Možná není divné, že tolik mladých lidí upadá do závislostí na substancích...
Stejně je asi poznat, že mi o ty papíry vůbec nejde. Jsou v podstatě jen symptomem hlubšího problému a minimálně teď už vím, že anonymní vylepování papírů nic nevyřeší.
Omlouvám se, jestli je to moc depresivní. Asi mám depresi.
Na shledanou
