Do minulosti a zpět (Kolena)

1.Ayana

Elena se probudila s pořádnou bolestí hlavy. Ovšem bolest po pár vteřinách zmizela, jako kdyby se nic nestalo. Elena otevřela oči a nad sebou uviděla černou oblohu s hvězdami a kolem ní byly stromy. Byla v lese. Najednou se rychle posadila a rozhlížela se kolem. Hlavou se jí honily myšlenky se spoustou otázek.

Kde to jsem? Co tady dělám? Počkat, Esther?

Vůbec nechápala, co se děje, třeba se jí tohle všechno jenom zdá a je pořád v bezvědomí v sídle Mikaelsonů. Ale všechno kolem ní vypadalo až moc reálně. Nelíbilo se jí to. Vstala, oklepala si špínu z šatů a rozhlédla se kolem sebe, jestli neuvidí něco povědomého, známého, co by jí mohlo napovědět, kde je, a hlavně co se děje. Nikde ale nic neviděla, a tak se prostě rozhodla, že půjde doleva. Ta část lesa nevypadala tak hustě zarostlá jako zbytek, protože tam díky měsíci, který vytvářel jediné světlo, bylo lépe vidět. V podpatcích, které měla na sobě ještě z plesu, stejně jako šaty se jí šlo lesem, kde nebyla žádná cesta, velmi špatně. Nakonec se rozhodla si boty sundat a jít jenom v silonkách. Nebylo to o moc lepší, ale už se aspoň každým krokem nezabořovala do země. Po asi 50 metrech najednou uslyšela kousek od sebe prasknout na zemi větev, a potom další a další. Někdo se k ní blížil. Elena se rychle schovala za nejbližší strom a snažila se být co nejvíc potichu.

„Vím, že tam jsi. Můžeš vylézt. Já ti neublížím." Řekl najednou ženský hlas.

Elena nevěděla, co má dělat. Ten hlas jí nic neříkal, věděla že ho nikdy v životě neslyšela. Ale taky neměla zrovna moc na vybranou, a tak udělala dva kroky a vyšla z poza stromu. Asi deset metrů před ní stála žena. I v té tmě si Elena všimla, že je mladá, krásná, měla snědou pleť, kaštanové vlasy a milý úsměv. Celkově jí ta žena připomínala její kamarádku Bonnie.

„Nemusíš se bát. Jsi Elena, že?" Zeptala se jí žen s úsměvem. „Já jsem Ayana."

„Počkat, Ayana? Ta čarodějka?" Zeptala se celá překvapená Elena.

„Takže jsi o mě už slyšela, to jsem ráda."

„Vy jste mrtvá už tisíc let."

„To už je tak dlouho?" Zeptá se s humorem v hlase Ayana.

„Moment, kde to jsem?"

„Jsi v minulosti, dítě. Konkrétně, tisíc let před tím než se narodíš."

Elena jenom na ní zírala s otevřenou pusou. „To..to..to není možné...já přece nemohla...nemohla jsem...jak? Kdo, Proč?"

„Neboj se, na všechny tvé otázky odpovím, ale nejdříve se musíš převléct. Tady vezmi si to." A podala Eleně nějaký vak. Když ho Elena otevřela, byly v něm jedny prosté žluté šaty, podobné jako měla sama Ayana a jednoduché sandály. „Musíš splynout." Odpověděla Eleně na její zmatený výraz. Elena si teda vzala ty šaty a boty, zalezla zpátky za strom a převlékla se. Za pár minut vylezla v těch žlutých šatech a tamty, které měla z plesu, schovala do toho vaku, aby je nikdo neviděl spolu s botami.

„Tak, můžeme jít." Řekla Ayana , ale Eleně se to pořád nelíbilo.

„Počkat. Já s vámi nikam nejdu. Nechápu co se tady děje, jak jsem se ocitla 1000 let v minulosti, kdo mě sem dostal a proč jsem tady. Chci odpovědi a chci je teď." Řekla už rozčilená Elena.

Ayana se na ní chvíli dívala, potom si povzdechla a začala. „No, dobrá. Když ti všechno řeknu, půjdeš se mnou?"

Elena chvíli mlčela, přemýšlela. Ať už se kolem ní děje cokoliv, ať je tahle žena kdokoliv, zatím jí věřit nebude. Bude ale dělat, že ano, aby zjistila pravdu. „Dobrá." Odpoví tedy.

„Výborně. Kouzlo, které tě sem přeneslo, má na starosti tvá kamarádka Bonnie. Mě a jí kontaktovala Qetsiyah, náš společný předek. Jistě jsi o ní už slyšela, že?" Zeptala se Ayana a Elena pokývala hlavou na souhlas. „Qetsiyah nám řekla, že tě sem Bonnie musí přenést, abys tady něco vykonala. Je to důležité pro tvou a tvých přátel budoucnost."

„Pro mou budoucnost? Ale proč zrovna já?"

„Qetsiyah řekla, že je potřeba krev dvojnice, ale nemůže k tomu použít Taitu. Proto jsi tady tady."

Elena mlčela a přemýšlela nad Ayaninými slovy. „Takže, už mi věříš?"

Elena se na ní podívala. Mohla by ji věřit. To co říkala dávalo smysl a potom všem co za poslední tři roky zažila, jak moc se jí změnil život, možnost cestování v čase ji už ani nepřekvapovalo. „Asi ano." Řekla váhavě.

„Výborně, takže můžeme jít?" Zeptala se Ayana a aniž by čekala na Eleninu odpověď začala odcházet.

Elena udělala pár kroků za ní, ale potom si něco uvědomila. „Počkat, a co Tatia? Vždyť vypadám jak ona."

„Já vím, neboj se. Celá vesnice už dávno spí, nikdo si nás nevšimne v této hodině a v mém domě provedu kouzlo, abych trochu pozměnila tvůj vzhled."

Elena se cítila pořád trochu nejistá a nervózní, a tak jedna tisíc let mrtvá čarodějka a třetí dvojnice společně v 10. století, vykročili do vesnice, kde se měl změnit celý Elenin život.

Ayana