Do minulosti a zpět (Kolena)

16. Už je navždy pryč

Elena nemohla uvěřit tomu, co vidí. Málem se sama složila na zem. Musela si sednout na židli, která byla hned vedle ní. Snažila se v klidu dýchat a vstřebat, co se zrovna stalo.

„Vzpomněl? Na co sis vzpomněl?" Zeptala se Elena, když konečně mohla zase v klidu dýchat.

„Na tebe. Na všechno."

„Na mě?" Elena se bála toho co přijde teď.

„Byla jsi to ty. Vím, že ano. Vypadala jsi jinak, ale nějaká podoba tam byla. Že mám pravdu?" Finn stál pořád u mrtvého těla jeho matky a díval se teď na Elenu.

Elena tomu nemohla uvěřit. Neměl si přece vzpomenout, a přesto to věděl. A právě to je všechny zachránilo. Elena si začínala vzpomínat, že ji jednou Kol, ještě jako člověk, říkal, že některá kouzla mohou přestat fungovat, když si ten, kdo je neseslal, ale byl pouze součástí toho rituálu, bude hodně přát víc než cokoliv v tu danou chvíli. Když se Elena dotkla Finna, přála si, aby si Finn vzpomněl na to, jaký to bylo být člověkem. Jaký to bylo mít obyčejnou rodinu. Aby si vzpomněl na ni. A jelikož v tom kouzle, které Ayana udělala, byla Elenina krev, kouzlo se zlomilo a Finn si vzpomněl.

„Ano. Byla jsem to já. Byla jsem poslána zpět do minulosti, do doby, kdy tvoje rodina byla ještě lidmi. Měla jsem tam úkol. Nevěděla jsem jaký, až později mi došlo, co přesně mám udělat."

„A co to bylo?"

„Lék. Měla jsem pro vás získat lék." Odpověděla Elena. Vstala a sedla si vedle Kola, který byl stále v bezvědomí a pohladila ho po tváři.

„Zamilovala ses tam do mého bratra. A on do tebe."

„Ano. Neplánovala jsem to, to mi věř. Nečekala jsem, že bych se dokázala zamilovat do někoho z vás, když jsem věděla jací jste. Znala jsem vás jako upíry, ale poznala jsem vás i jako nevinné lidi. Obyčejné smrtelné lidi jako jsem já. Poznala jsem jeho." Usmála se pro sebe Elena, sklonila se ke Kolovi a políbila ho do vlasů.

„Tehdy bych to nikomu neřekl, ale..."Zarazil se na chvíli Finn a když Elena zvedla hlavu a podívala se na něj, zjistila že Finn se na ní usmívá. „...záviděl jsem tě Kolovi. Záviděl jsem mu, že našel někoho s kým chce strávit zbytek života. Bylo mu jenom 19, vlastně stále určitým způsobem je, ale už si dokázal najít tu pravou." Elena byla tak překvapená tím co Finn řekl, že chvíli nevěděla, co na to říct. Nakonec se na něj taky usmála.

„Děkuji Finne. Za všechno. Bez tebe by bylo všechno ztracený. Oni by byli ztracení."

„Matka měla v jednom pravdu. Rebeka a Kol nenávidí čím jsou. Elijah se s tím nějak dokázal smířit, hlavně kvůli Nikovi. A Nik? No, potom co otec zjistil pravdu, myslím, že moc bratrovi na výběr nedal. Nik se musel stát tím čím je dnes, aby přežil otce. Nevyčítám mu to, tohle ne. Bohužel se mu ta moc zalíbila, hlavně potom, jak se k němu otec choval, když byli ještě lidé. Měl Nika za slabého a když Nik konečně mohl získat sílu, už o ni nechtěl přijít. Nechtěl si připadat zranitelný. Proto zabil naši matku. Vzala mu to, co bylo jeho součástí jen kvůli otci. Ale Nik to chtěl zpět. A tak to udělal." A podíval se smutně na Elenu.

„Věř mi. Snažím se na to nemyslet."

„To chápu. Omlouvám se."

„To nic." Řekla jen Elena a podívala se na ostatní Mikaelsonovi, kteří byli pořád v bezvědomí.

„Musíme počkat. Nebude to dlouho trvat." Řekl Finn a šel do koupelny, která byla ve vedlejším pokoji.

Elena mezitím našla nějakou deku a přikryla Estheřino tělo a potom si šla sednout na pohovku a čekala až se Původní proberou. Za pár minut se do pokoje vrátil Finn. Měl čistou ruku, kterou před tím měl od krve, jak jí zabil svoji matku.