Fénixovy slzy (Harrylu) ✔️ DOKONČENO

19. kapitola

„Jak už jsem říkal, dohodnuté manželství je forma kouzelnické smlouvy a má své podmínky. Jsou samozřejmě různé stupně požadavků, které se odvíjejí od původu kouzelníků, jejich postavení, schopností a magického potenciálu," pokračoval Lucius v další hodině ve výkladu. Oproti první hodině měl plnou pozornost hned od svého příchodu. „Jakmile je však magická smlouva podepsána, musí se podmínky oboustranně plnit. V opačném případě si magie najde cestu, jak toho dosáhnout. A následky neplnění jsou pro obě strany velmi nepříjemné."

Harry se ošil a byl rád, že se na něj v tu chvíli Lucius nedíval. Už tak se mu příliš nezamlouvalo, že o tom mluví. Vyvolávalo to mrazení podél páteře nejen ze vzpomínky na nekonečných pár hodin, kdy mu touha zatemňovala úsudek, ale i z toho, s čím se mu jeho manžel nepřímo svěřil. Byl si jistý, že ani jemu se o tom nemluví snadno, přestože to navenek vůbec nedal znát. Lucius hovořil klidně; svým sametovým hlasem vysvětloval požadavky tak snadno, jako by si objednával lanýžovou zmrzlinu k odpolední svačině. Obdivoval to.

„Jaký jsou podmínky smlouvy, pane profesore?" zeptal se Seamus a Harry mimoděk pozdvihl obočí.

Oslovení Luciuse profesorem mu znělo tak podivně. Vlastně si do té doby neuvědomil, že má za manžela profesora. Kousl se do rtu; ta skutečnost mu zhoupla podbřišek. To přece bylo nepřímo zakázané, přestože jejich vztah byl naopak posvěcen. Harryho zplnoletili. Byl dospělý. A kdovíproč najednou také zvědavý, jaké by to bylo, kdyby mu Lucius udělil školní trest, a pak ho ošukal na katedře.

Lucius hleděl směrem k tázajícímu. „Primární důvod dohodnutého sňatku je jasný – větší moc pro potomka. U stejnopohlavních párů tyto podmínky zůstaly i přes to, že spolu dítě mít nemohou. Pro zvyšování magického potenciálu je však spojení nezbytné," vysvětlil bez mrknutí oka.

Seamus se zakuckal. „To je nechutný!"

Smrtijedovi cukly koutky a Harry si mohl i na tu vzdálenost všimnout, jak mu zajiskřily oči. „Věřím, že časem změníte názor, pane Finnigane." Už zbývalo jen mrknutí jedním okem. Tentokrát se zakuckal Ron.

„To určitě," zamumlal Seamus a naznačil dávení. Dean vedle něj se začal smát.

„O čem to mluví?" zahučela Levandule a nechápavě naklonila hlavu.

Hermiona zakroutila hlavou. „No hádej. Jak se asi dělaj děti? Nevěříš snad, že je nosí čáp, že ne?"

„Čáp?" nechápal Lucius a nakrčil čelo.

Levandule zalapala po dechu, když jí došla souvislost. Otáčela hlavou z Luciuse na Harryho a v očích jí plápolalo zděšení. „A-ale to ty neděláš, že ne, Harry?" zašeptala. „Ty máš nějaký mírnější podmínky, že jo?"

Lucius nechal čápa čápem. „Ve skutečnosti je naše smlouva jedna z nejtvrdších, slečno Brownová."

Levandule pootevřela ústa. Zarazila se s pohledem na Harrym. Její oči nahlas křičely řekni-že-to-není-pravda.

Harry rychle mrkl na Luciuse. Zdálo se mu, že se na něj povzbudivě usmál? Najednou dostal chuť přivést část třídy do mdlob. Předpokládal, že alespoň někteří mají nějaké matné povědomí o tom, že s Luciusem provozují postelové hrátky. Někteří však evidentně sex – nebo sex jednoho muže s druhým – považovali zatím za něco minimálně divného, ne-li odporného. A navíc chtěl svého manžela nějakým způsobem povzbudit. Poslední týden se mu zdál více zamlklý a uzavřený do sebe.

Protože to následovalo hned po rozhovoru se Snapem, nemusel po důvodu pátrat. Hledal jen způsob, jak mu opět rozzářit pohled. Protože přestože se Lucius snažil předstírat, že se nic neděje, Harry nebyl nevšímavý.

Zazubil se na spolužačku a vyzývavě vysunul bradu. „Jo, spím se svým manželem. A víš co? Je to fakt skvělý. A jestli s tím máte někdo problém –" zaměřil se na celou třídu, „– tak je mi to úplně jedno." Poslední slova nesla v hlase skrytou hrozbu. Nikdo se neodvážil odporovat. A Harryho samotného překvapilo, jak hluboký, rázný a mužný hlas najednou měl. Překypoval mocí.

„Rosteš, kámo," podotkl Ron tiše vedle něj a drcl mu do ramene. „To ta magie."

Harry potřásl hlavou a s hlubokým výdechem se sesunul do židle. Pohlédl na brnící konečky prstů. Jako by se jeho potenciál snažil vytrysknout skrze kůži ven. Zaťal pěsti a složil si je do klína. Naštěstí Hermiona zvedla ruku a on se tak mohl soustředit na její dotaz.

„Říkal jste, že se podmínky musí plnit oboustranně," připomněla zamyšleně. „Ale co když to jeden z páru plnit nechce? Co kdyby byl někdo do toho sňatku donucený?"

Lucius se narovnal a nevesele se usmál. „Domluvené sňatky se udržují především ve velmi starých kouzelnických rodech, kde se s tím počítá už při výchově, slečno Grangerová," odpovídal rozvážně a opíral se o svou hadí hůl. „Budoucí manželé jsou obvykle zasnoubeni již v dětském věku a znají se. Mají mnoho let na to, aby se dostatečně poznali a byli schopni podniknout takové kroky, aby spolu přinejmenším vycházeli."

„Ale ne vždycky to tak je," přisadila si. Na Harryho se ani nepodívala, přesto mu bylo jasné, na co naráží.

„Máte pravdu," souhlasil. „Je to ale velmi snadné. Pokud se vyskytnou problémy, musíte je řešit. A magie vám nedá možnost to odsouvat. Musíte to řešit okamžitě. Nalézt řešení. Protože když to neuděláte..." pohlédl jí zpříma do očí a Hermiona se bezděky zachvěla, „mučí to nejen vás, ale i toho druhého. A věřte mi. Cruciatus je proti tomu jako něžné štípnutí."

Přerušil oční kontakt a podíval se kamsi do prostoru. „Pro dnešek konec." Očividně chtěl odejít jako první, ale do dveří se nahrnulo až moc studentů. Proto se místo toho opřel o katedru a bezvýrazně čekal, až všichni odejdou.

„Luciusi," oslovil ho Harry tiše. Stál před ním. Třída se vyprázdnila. Za dveřmi čekali Ron s Hermionou, ale mávnutím jim naznačil, aby šli dál.

Usmál se. „Harry. Měl bys jít na další hodinu."

„Křiklan počká," pokrčil rameny a položil mu dlaň na předloktí, „a Draco se svým komandováním taky. Jen jsem chtěl vědět... Jsi v pohodě?"

Muž na vteřinu zaraženě civěl na ruku na své paži. Znovu to rozčarování z obyčejného doteku, které Harryho píchlo u srdce. „Jsem v pořádku," odpověděl a jemně ho pohladil po tváři. „Děkuji. Nemusel jsi to říkat."

„Nemusel. Ale chtěl jsem. Ať se jim trochu zamotají hlavy. Takhle je třeba přejdou blbý poznámky," opáčil Harry a spokojeně přivřel oči. Opřel se do teplé dlaně.

„Jak zmijozelské," podotkl pobaveně.

„Taky jsem chtěl," dodal ještě o něco tišeji a už úplně červený, „abys věděl, že se mi to s tebou vážně líbí. Nekecal jsem." V náhlém popudu natočil obličej a políbil ho do dlaně. Začal odcházet, ale ještě se obrátil pro poslední pohled.

Luciusova tvář přetékala emocemi. Harry je nedokázal rozeznat. Většinu u Luciuse ještě ani neznal. Ale byly tam. To stačilo.

Alespoň pro teď.

Ahoj.

Tenhle Harry se mi líbí, musím říct. Vyvíjí se a není úplná fňukna, i když ho ještě pár takových okamžiků čeká.
A mám dopsáno. Nakonec se to vážně ještě trošku protáhlo, ale číslo dvacet tři je finální (a taky jednou tak dlouhé). Pokud na to nezapomenu, budu vám sem kapitolu každou neděli dávat před spaním.

Mějte se krásně.

W.