*Furt Nikovo pohled*
Když to Laura dořekla ještě víc se rozbrečela.
"Musim tam jet" řekla
"Já pojedu s tebou nemůžež jet sama ještě by se stalo něco tobě já budu řídit jo?" Řekl jsem
"Nebudu tě tim otravovat Niku já to zvládnu sama" utřela si slzy
"Ne já tě nenechám jet samotnou Laury trvám na tom"
"Dobře tak ale jdeme hned prosím" řekla jen jsem kývl
"Počkejte co se stalo?" Přišel za náma Kuba
"Tátu srazilo auto" odpovědela Laura
"A vy pojedete do Prahy?" Zeptal se znovu Kuba
"Jo jedem" řekl jsem
"Můžu jet s váma?" Podíval se na nás tázavym pohledem
"Jestli chceš tak klidně ale prosim rychle chci tam bejt co nejdřív" odpověděla Laura
"Tak jdeme" řekl jsem.
Ještě jsme řekli všem klukům co se stalo a že jedem do prahy a pak hned už vyrazily.
*Laury pohled*
Už sedíme s klukama v autě a jedeme do Prahy.
Upřímně jsem celkem ráda že se mnou jedou nechtěla bych teď být asi moc sama.
*V Praze*
Zastavily jsme před nemocnicí kde by měl být táta.
Vystoupily jsme z auta a šly do budovy.
Šly jsme na recepci aby jsme věděli kam máme jít.
"Dobrý den prosim vás přivezly vám sem Romana Novotného?" Zeptala jsem se
"A vy jste pana Novotného nějaký rodinný příslušník?" Podívala se na mě ta paní co tam seděla
"Ano já jsem jeho dcera"
"Jo dobrá no budu k vám upřímná s vašim tatínkem to nevypadá moc dobře teď je na sále ale nebojte mají ho nastarost ti nejlepší lékáři" snažila se mě uklidnit
"Aha" stekla mi slza
"Jste v pořádku slečno?" Zeptala se mě ta paní
"Jojo jsem prosim vás nepřišla jsem náhodou už moje máma Marcela Novotná?" Zeptala jsem se teď já
"Jojo nejspíše i svašema bratrama jsou když půjdete támhle a pak doleva tak tam by měli být" odpověděla mi
"Dobře děkuju moc" vydali jsme se s klukama tedy tím směrem který nám řekla
"Laury jsi opravdu v pohodě?" Zeptal se mě Kuba
"Jojo jsem" pokusila jsem se o úsměv.
Do chvíle jsme byli na tom určitém místě a už jsem tam viděla bráchy s mámou.
"Ahoj" šla jsem rychla za mamkou a obejmula jí
"Ahoj Laurinko" pohladila mě po zádech
"Sedněte si" řekla nám mamka
"Dobrý den" pozdravily kluci mamku
"Dobrý den kluci" usmála se mamka na kluky
"Pojdte si teda sednout kluci" sedla jsem si a kluci šli pak hned taky
"Ahoj kluci" pozdravil Jáchym Kubu a Nika
"Čau čau kámo" usmál se Kuba na Jáchyma
"Ahoj" pozdravil potom hned i Nik
"Mami jak dlouho už tam je na tom sále?" Zeptala jsem se Mamky
"No aspoň už tři hodiny to bude" odpověděla mi
"Ježiš to je strašný" dala jsem si hlavu do dlaní
"Laury to bude určitě dobrý on to zvládne" sehnul se ke mně Nik
"Doufám" podívala jsem se na něj
"Určitě" usmál se na mě
"Děkuju" dala jsem si hlavu na jeho rameno
"Není zaco" pohladil mě po ruce.
Asi po půl hodině přišel konečně doktor...
