"Dobrý den vy jste od pana Novotného že?" Přišel k nám ten doktor
"Ano to jsme my" zvedla se mamka
"Tak pan Novotný je na tom dobře a myslím že by už neměli být žádný komplikace" usmál se ten doktor
"Díky bohu" řekla jsem a ukápla mi slza
"Děkujeme moc za vše pane doktore" podala si mamka ruku s tím doktorem
"No vidíš Laury věděl jsem že to dopadne dobře" pošeptal mi do ucha Nik
"Jojo" usmála jsem se na něho
"Měly by jste jít domů a vyspat se zítra by se pan Novotný měl už probudit z umělého spánku tak můžete přijít zítra" podíval se na nás všechny pan doktor
"Dobře ale kdyby cokoli tak mi volejte ano?" Řekla mamka
"Ano nebojte" usmál se pan doktor
"Tak pojdte půjdeme teda" řekla mamka a my se všichni zvedly.
Vyšli jsme z nemocnice.
"Kluci doufám že neplánujete jet zpátky do Pardubic nebo jít do nějákýho hotelu přespíte u nás jo?" Otočila se mamka na Kubu a Nika
"Ne my vás nechceme nějak otravovat" odpověděl Kuba
"Neotravujete hotel by jste hledaly buh ví jak dlouho trvám na tom kluci jo?" Usmála se mamka
"Dobře teda" usmál se i Kuba
"A jak se vlastně jmenuješ ty?" Podívala se mamka na Nika
"Jo já jsem Dominik"
"Tak tojo hezké jméno" řekla mamka a Nik se jen usmál
"Tak teda jedeme už domů jo?" Podívala se na nás mamka
"Jo jedem vy jste tu autem taky žejo?" Zeptala jsem se
"Jojo Matějovo" zákývala mamka na souhlas
"Dobře tak běžte do Matějovo a my jdeme do Dominikova, Nik pojede hned za váma" usmála jsem se.
Nastoupily jsme všichni do auta tedy a vyjeli.
*Doma*
"Laurinko jak budete spát?" Zeptala se mě mamka když jsme byli s klukama u mě v pokoji a přemýšleli úplně nad tím samým
"No právě nad tím přemýšlíme sem se vejdeme dva když je tu manželská postel a jeden by musel jít spát buď k Jáchymovi nebo na gauč dolu protože k Matějovi se nikdo nevleze už" mykla jsem rameny
"Tak já si půjdu lehnout jinam a vy se vyspěte tady" řekl Kuba
"A nevadí ti to?" Zeptal se Nik
"Ne nevadí" usmál se Kuba
"Tak můžež jít ke mně, mně to nevadí" zjevil se tam najednou Jáchym
"Dobře" odpověděl Kuba a šel za Jáchymem
*Dominikovo pohled*
Je dost možný že Kuba to udělal naschvál že mě nechal spát u Laury jak ho znám tak to určitě udělal naschvál ale zas tak mi to nevadí.
Laura odešla do koupelny a já mezitím se vyslíkl do trenek.
Laura už přišla z koupelny trochu se zarazila když mě viděla jen v trenkách.
"Na jáký chceš spát straně?" Zeptal jsem se Laury
"U zdi prosím" usmála se
"Dobře, ty jsi brečela?" Zeptal jsem se jí měla celkem skleněný oči a prostě to vypadalo jako kdyby brečela
"Nene nebrečela" šla si sednout na svojí půlku postele a opřela se o zeď já si šel sednout taky na postel
"Laury proč mi lžeš" poznal jsem že lže.
Najednou mě Laura obejmula
"Já se jen prostě strašně bojim že se to s tátou nějak ještě posere" začala brečet
"No tak tvůj taťka je přece silnej chlap určitě on vše zvládne a nic se neposere" pohladil jsem jí po zádech
"Děkuju Niku" odtrhla se z našeho objetí a podívala se mi do očí
"Absolutně není za co" utřel jsem jí slzu mým palcem.
Zadívali jsme si navzájem do očí...
Omlouvám se že ta kapitola vychází dnes celkem pozdě!🙏🏻❤
