Zlatá krev

1) Hodina

Za nejtemnější noci,
kdy démoni ovládnou svět,
narodí se dítě,
jenž zažene zlé zpět.
Bude mít krev nejkrutější,
bude mít krev nejčistčí,
neboť zlatá krev je nejsilnější.
Na patnácté narozeniny,
kdy utká se s vládcem démonů
rozhodne její duše,
o budoucnosti všech životů.

Od dětství mě vychovávají jako budoucí královnu. Jako všichni z ušlechtilé krve, i já umím kouzlit. Až na to, že já za rok, kdy mi bude patnáct, mam zachránit svět. Takže se musím pořád učit, učit a učit...

,,Princezno Phrue?" to je pan Maark, je to můj učitel. Učí mě kouzlit, dějiny Malos a Staromalštinu. Zrovna teď mam mít hodinu. Nesnášim je. Schovávám se panu Maarkovi po celém zámku. Doufam, že mě nenajde.

,,Princezno?" rozrazili se dveře za mnou. Pan Maark. Ale ne. Rychle jsem se rozběhla ke dveřím na druhé straně.

,,Princezno, stujte!" křičel a běžel za mnou. Otevřela jsem dveře a běžela dál. Že to je hlavní síň, jsem si uvědomila až když jsem do někoho narazila.
,,Oh, promiň otče, nevšimla jsem si tě." rychle jsem se omlouvila a snažila se, aby nebylo poznat že jsem udýchána.
,,To vidím. Copa tu děláš? Neměla by si mít hodinu?" zeptal se mě. ,,No..." řekl jsem a rychle vymýšlela výmluvu.
,,Princezno Phrue!" otevřely se dveře a z nich vyběhl pan Maark. Hned jak uviděl krále zastavil se: ,,Jé... dobrý den Vaše veličenstvo." uklonil se. ,,Princezna... Princezna Phrue.... už zase... vynechává hodiny!... A utíká přede mnou!... Vždyť víte... že běh není moje silná stránka... Prosím... řekněte jí něco." žaloval na mě a přitom se sýpavě nadechoval. ,,Zhubnout by ti jenom prospělo." pošeptala jsem, protože byl vážně tlustý. ,,Phrue." okřiknul mě. Nevěděla jsem jestli to je kvůli tomu co jsem řekla, nebo kvůli tomu co jsem udělala. ,,Jak jistě víš..." začal. ,,Jojo, už du..." přerušila jsem ho rychle a šla do třídy. Pan Maark šel s vítězným úsměvem za mnou. Kdyby jsem krále nezastavila, deset minut by mi vysvětloval jak je důležitý, aby jsem byla vzdělaná, protože jako budoucí královna bych si pak uřízla ostudu.

,,Tak princezno, řekněte mi vše o Pielalech." začal pan Maark. ,,No, tak, překlad ze Staromalštiny je démoni z pekel. Vypadají jako ohnivý zombíci. Vysávají z lidí život. Když z někoho vysajou život, stane se Pielalem. Dají se zabít jedině useknutím hlavy." řekla jsem otráveně. ,,HM, a kdo jejich vůdce?" zkoušel mě. Cože? Vůdce? Počkat, není to ten koho mam za rok poslat zpátky do háje? ,,Není to Marol? Nejkrutější čaroděj, který zasvětil svůj život temnotě?" zkusila jsem. ,,Ano, ale říkáte to nejistě. Řekněte mi ještě o..." nestihl to doříct, protože skončila hodina. Máme na to zvoniče, je to asi desetiletý kluk, který hlídá kdy má hodina začít a zkončit. Je to chudý kluk a neuškodí mu zlaťáky navíc, a mě neuškodí když hodina skončí o nějakých 15 minut dřív. Jakože 'omylem' jsem nechala na zemi pod židlí několik zlaťáků. Rychle jsem odešla a nevšímala si co Maark říkal. Chtěla jsem jít na zahradu, ale přišel za mnou sluha, že královna se mnou chce mluvit. Protočila jsem oči šla za ní do jejího pokoje.

Zaklepala jsem a pootevřela dveře.
,,Matko?"
,,Jen pojď dál"
,,Potřebuješ něco? "
,,Ano, myslím, že je na čase, abych ti řekla o tvé matce."
,,Hh, vždyť ty jsi moje matka."
,,Myslím tvou pravou matku..."

-------------------------------------

Phrue=[Prů]