Zlatá krev

5) Závod

Lano... Lano vstávej. probudil mě nějaký hlas v hlavě.
Ještě neee. odpověděla jsem mu ospale.
Noták, už je čas. ozval se druhý hlas. Hned jsem vyletěla do sedu. Už? ujistila jsem se. Rychle jsem vstala a vyletěla ze stromu, ve kterém bydlím.
Ne, jenom jsme si z tebe vystřelili. začala se mi Layla s Edem smát.
A nevíte kdy bude? zeptala jsem se jich.
Ne, ale můžeme se jít zeptat Elodie. Možná to bude vědět. odpověděla mi Layla. Rozletěli jsme se za ní.

V půlce cesty jsem uviděla něco bílého, co se mohlo mezi stromy. Zastavila jsem se a slétla nízko nad zem. Rozhlédla jsem se a doufala, že to uvidím. Pozorně jsem se koukala do všech stran. Layla ani Ed si nevšimli, že jsem zastavila a letěli dál. Uslyšela jsem za sebou prasknout větvičku. Prudce jsem se otočila. Něco na mě skočilo a svalilo me to na zem. Hned jak jsem se dotkla země, rozprskla jsem se na milion třpitek, které útočníka na chvíli oslepili.

Potichu jsem sletěla z větve, na které jsem se celou dobu schovávala. Zatímco se světle modrý, lehce průsvitný tygr snažil dostat třpitky z očí, připlížila jsem se za jeho záda a vybafla na něj. Úlekem vyskočil a přitom se otočil. Já jsem se začala smát. Koukal na mě jako na přízrak. Nechápal to.
Kouzlo dvojníka plus Elidiina specialita-třpitky. To si nečekal Furo,co? vysvětlila jsem mu to a dál se smála. Natočil hlavu na stranu, čímž se mě ptal kam letím.
Jdu k vodopádu. Jdeš taky? zeptala jsem se ho. Přikývl. Přivřel oči a zaostřil na mě jako při lovu. Já jsem se usmála, vytvořila jsem před sebou dvojníka tak, aby si toho nevšiml, který se na Furu dál smál. Sama jsem se na chvíli zneviditelnila a rychle letěla za Elodie. Už jsem byla 30 metrů od Fury, když mu přišlo divný, že jsem už dávno nevystartovala. Mávnul po mé dvojici packou. Hned jak zjistil, že to nejsem já, rychle vystartoval za mnou. Byl hodně rychlý, takže mě za chvíli dohnal. Já jsem chvílemi běžela a chvílemi letěla, protože jsem běhala opravdu rychle, ale přece jenom to byl les, takže jsem někdy musela nějaký ten velký kořen nebo zpadlou větev přeletět. Přidala jsem na rychlosti, ale pořád byl aspoň 5 metrů přede mnou. Už jsme vyběhli z lesa a byli na okraji louky. I když mi bylo mi jasné, že tam bude dřív, pomohla jsem mu. Dala jsem mu kouzlo rychlosti. Už byl před jezírkem pod vodopádem, když začal brzdit. Nestihl to, protože běžel moc rychle, a spadl do jezírka. Bylo ještě ráno, takže jezírko bylo studené. Fura rychle vyskočil ven vedle mě a oklepal se. Teď jsem byla mokrá i já. Oba jsme se smáli, teda, on spíš skákal radostí, a Layla s Edem se k nám přidali. Lano, co to máš na tričku? zeptal se mě po chvíli Ed. Podívala jsem se na své triko. Měla jsem tam tři škrábance. Jako kdyby mě někdo škrábnul. Ještě nikdy jsem se neškrábla. Teď mě napadlo, co když to kouzlo dvojníka má nějakou chybku? Že co se stane dvojníkovy, to se stane i mě? Co, když Fura škrábnul dvojníka, tak škrábnul i mě? To mě ale netrápilo nejvíc. Většina kouzelných zvířat nebo bytostí v lese má modrou krev. Já jsem člověk, nebo víla, nevím, každopádně moje krev nebyla ani modrá, ani červená. Byla zlatá!