Zlatá krev

6) Návštěva

Nevěděla jsem o žádném kouzlu, které by způsobilo zlatou krev. Za mnou se objevila Elodie.
Elodie, co je to? zeptala jsem se jí vystrašeně, protože jsem nevěděla, jestli nejsem třeba nemocná.
,,Pojď za mnou." řekla a vedla mě do vodopádu. Nikdy jsem tam nebyla. Když mě učila kouzla, učila mě na louce. Takže když mě vzala k sobě, muselo to být něco důležitého. Vodopád se jako vždy rozestoupil a já jsem do něj hned za Elodie vešla. Ocitla jsem se v jeskynní chodbě, která vedla někam dál. Nebyla tam tma i když už se vodopád zavřel, protože tam prosvítalo denní světlo. Chodba byla krátká a za chvíli sme vešli do velké jeskyně. Tam už tma byla. Zastavila jsem se ve vchodu. Elodie šla dál a kolem ní se začali rozsvěcovat mechy, které fialově svítili. Došla na konec jeskyně ke stolu vzala do ruky dva listy, které tvořili schránku. Otočila se na mě s ustaraným výrazem.
Víš, jak si se jako malá dostala do k nám? zeptala se mě v duchu asi proto, aby nás někdo neslyšel
Něco málo si pamatuju. odpověděla jsem ji po pravdě. Našla mě Layla s Edem a pak přivedli k tobě. řekla jsem jí.
A před tím? Jak si se ocitla v lese? zeptala se mě ještě.
Ne. doufala jsem že mi to řekne. Stalo se tak.
Tvá matka byla zraněná když tě porodila a měla jen malou šanci na přežití. Z posledních sil tě odnesla na kraj lesa, kde si hráli Layla s Edem. Neměli tam co dělat, ale byli malí a neposlušní. Se svým posledním výdechem je poprosila, aby se o tebe postarali. Tvá matka... Byla Aorla. Proroctví o záchraně světa znáš, a za pár měsíců ti bude 15, takže je na čase, aby sem ti řekla něco, co jsi už zřejmě usoudila ze své krve. Ty jsi ta z proroctví. A aby si znala celou pravdu, vládce démonů je tvůj otec, který kdysi unesl Aorlu a uvěznil ji u sebe v podsvětí. dořekla. Tak trochu jsem to tušila. Layla pořád říkala že nejsem obyčejná víla. Ale...
Takže já nejsem víla? zeptala jsem se nejistě.
Ne. Layla neměla pravdu. Ano, jsem neobyčejná, ale nejsem víla. To mě rozesmutnilo. Co když, až se všichni z lesa dozví, že jsem člověk a nejsem jako oni, začnou mě nenávidět jako ostatní lidi? Co když zapomenou ma všechny ty roky, kdy jim pomáhala starat se o les? Elodie poznala že mě něco začalo trápit. Věděla co, jako vždycky. Ona totiž ví skoro vše.
Neboj se, nezavrhnou tě. Patříš do naší rodiny. Jsi součástí našeho lesa. Jsi Lana, naše záchrana před zlem. utěšila mě. A Elodie, nevíš kdy přijdou? zeptala jsem se jí konečně na to, proč jsem za ni letěla. Měla jsem na mysli Pielalos. Puštošili celý Malos, a teď se rozhodli zaútočit na náš les. Elodie už otevřela pusu a chtěla odpovědět, když jí to překazil dlouhý hluboký zvuk, který se opakoval. Znamení. Už jsou tady. Rychle jsem vyletěla z jeskyně i vodopádu a Elodie za mnou. Na louce už byli všichni z lesa. Tygři, srnci, prasata, lišky, víli, skřítci, dryády, jak lesní tak vodní, homci, což byli zvířata podobné kočce, ale měli dlouhé vousy jako sumci a na čele dva rohy a mnoho dalších zvířat a bytostí, které se buď nevešli na louku a byli v lese nebo byli teprve na cestě. Všechny bytosti uměli alespoň nějaká drobnější kouzla, ale výhodu měli Piemalos, kterých bylo asi 3x více. Náš les by zničil raz dva, ale to ještě nevědí, že tu jsem taky já. A já jim to rozhodně nedovolím.

---------------------------------------