Zlatá krev

8) Dárek

Po snídani jsem šla do pokoje. Beca šla se mnou, protože jsem jí chtěla něco ukázat.
,,Tak kdy už to bude?" zeptala se mně když sme obě už chvíli koukaly ven z okna.
,,Výdrž chvíli... " odpověděla jsem jí se zlomyslným úsměvem.
,,Už!" vykřikla jsem a v tu chvíli se otevřeli dveře pod oknem, vedoucí z kuchyně. Beca se ještě více naklonila z okna. Já jsem nemusela, protože jsem věděla co se stane. Uslyšeli jsme křik. Ze dvěří vyběhla kuchařka a řvala, jako kdyby jí na nože brali. Beca se na mě zaraženě podívala a já kývla hlavou aby se dál dívala. Za chvíli ze dveří vylétlo 5 nožů namířených na kuchařku a letělo za ní. Začala jsme se smát a Beca se mnou. Kuchařka dál utíkala a křyčela o pomoc. Natáhla jsem ruku a nože zrychlili. Kuchařka se ohlédla a přitom zakopla o svoji nohu. Spadla na záda a s vykulenýma očima koukala na stále se přibližující nože jen pár metrů od ní. Ruku, kterou jsem měla pořád natáhlou jsem zavřela v pěst. Nože, které byli nad ležící kuchařkou se změnili ve vodu, která na ní vzápětí spadla. Takže byla nejen vyděšená k smrti, ale byla i mokrá. Když se vzpamatovala a slyšela něčí smích, hned jí došlo, čí je to dílo. Koukla se do princeznina okna. Já jsem se ihned s Becou schovala za závěsy a dál sme se smáli.Někdo zaklepal na dveře, ale přes svůj smích jsme to neslyšely. Dveře se otevřeli a v nich byl sluha.
,,Princezno, začíná vám hodina" oznámil mi. Jakmile sem uslyšela slovo "hodina" smích mě ihned přešel.
,,Jo, už du" řekla jsem otráveně a zvedla. Koukla jsem se z okna, jestli tam kuchařka ještě neni, ale zbyla tam jen mokrá skvrna. Naposled jsme se s Becou zasmály a já šla za sluhou na hodinu.

Ještě deset minut a je konec. pomyslela jsem si když jsem koukala na hodiny.
,,Princezno! Vnímejte!" okřikl mě pan Maark když si všimnul, že mu nevěnuju svou pozornost.
,,Co je na stole za tou zdí?" zeptal se mě a ukázal na zeď vedle mně.
,,Váza s kytkama..." řekla jsem aniž by jsem použila kouzlo vidění nebo se aspoň podívala na tu zeď a dál si kreslila na papír.
,,...jako vždy" dořekla jsem potichu.
,,Vážně? Já bych řekl že ne." usmál se na mě. S otráveným výrazem jsem se otočila na zeď zavřela oči. Představila jsem si prostor okolo mě a velkou červenou skvrnu před zdí. Otervřela jsem oči a ta skvrna tam byla. A bylo přes ní vidět do vedlejší místnosti. Byla to malá odpočívárna a uprostřed ní byl stůl. Ale na něm nebyla váza. Byla tam malá truhla.
,,Co je to?" zeptala jsem se pana Maarka.
,,To je zásnubní dárek od rytíře Dannyho. Běžte, je konec hodiny." řekl vesele a při tom se na mě dál usmíval. Rychle jsem vyběhla ze třídy, protože jsem to tam už nemohla vydržet, a taky pro to, že mě zajímalo co je v té truhle. Měl to být zásnubní dárek, to by mohl být nějaký šperk. Ty já zbožňuju! Otevřela jsem dveře od odpočívárny a vrhla se ke stolku. Truhla byla nebyla malá, ale ani nějak velká. Že by nějaký náhrdelník? Nedočkavě jsem jí otevřela. Trefa! Byl to náhrdelník. A nádherný. Vypadal jako květiny a byly na něm perly. Mnoho perel a celý se třpitil. Prostě nádhera. Hned jsem si ho nazkoušku přiložila k hrudi a přiskočila k nejbližšímu zrcadlu. Usmála jsem se. Byl naprosto dokonalý. Opatrně jsem ho vrátila do truhly a běžela se s ní pochlubit Bece.