Hokejista a Holka od koní

Třetí den

K:

*Budík zvoní v 7:25*

Booože to ranní vstávání mě jednou zabije.

*pořád zvoní*

Jooo vždzt' už vstávám.

Co když ho vzbudím vím jeto takové dětinské, ale tak proč ne, že jo.

"Dobré ránko, vstáváme"

"a pokud ne"

"Tak ted' už joo"

J:

*Bzučí mobil, přichází zprávy*

Coo jee ještě je brzo ne.

Do fitka jedu až v 10 přece.

*příchozí zprávy*

K:

Snad se vzbudí .

Jdu se obléct a něco k jídlu si koupím cestou.

J:

Jee to píše Kája tak to jo.

To je pako proč vstává tak brzo.

A jo ona jede vlastně nakupovat.

"Dobré ránko, jak pro koho teda nevadí. A užij si nakupovánkí.

K:

Můžu vyrazit.

Počkat.. Kde mám klíčee...

"Mamiii kde mám klíče od auta?"


Mamka:

"Dole ve skříni poslední šuplík"

K:

*běžím dolů po schodech*

*otevírám šuplík*

Ty kráso jak to dělá.

"Děkujuu moc"

Mamka:

"Jojo"

K:

"Tak čaukyy"

Mamka:

"Papapa"

K:

Musím mu odepsat.

"Promin jestli jsem tě vzbudila,ale já prostě musela.

Noo užiju hele ted' mám čas tak jestli si chceš zavolat.

Můžeme."

J:

Co tak dlouho dělá, že neodepisuje?

Aaa už píše.

Ta holka má, ale štěstí jasný že s ní chci volat.

"Jasně klidně a  rád"

*vytáčení*

J:

"Ahojkyy, pracantko"

K:
"Ahoj, spáči"

*rozesmáli jsme se*

J:

"Tak co, jak se ti zatím jede?"

K:
"Pár dementních lidí se tu už našlo, ale tak to je normálníže jo"