P.S. I Hate You // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 41

O dva týdny později

Blue

Myslím, že jsem se cítila z Tylera lépe, viděla jsem, že byl naprosto v pořádku.

Byly to... dva týdny od té nehody a nic jiného se mu nestalo.

Měla jsem v něj naději.

Navštěvovala jsem Tylera každý den. I když jsem mu přinesla jen deskovou hru, abych viděla jeho úsměv pokaždé, když vyhrál, nebo jen hrál Flappy Bird na mém mobilu.

Teď jsme se dívali na epizodu Full House v televizi v příjemném tichu.

„Blue?" jeho hlas se lehce zlomil.

„Mhm?" zamručela jsem.

„Um... Chci ti říct, že tě miluju."

Cítila jsem, jak mi spadlo srdce. Pamatovala jsem si, co řekla Hannah, nevěděla jsem, jestli jsem to cítila stejně. Milovala jsem ho?

Mé oči zjemnily, přičemž jsem smutně shlédla na podlahu.

„Tylere, proč já?" promluvila jsem tiše.

„Ty jsi ta jediná holka... Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo... by se na mě podíval a neodešel, jako bych byl neviditelný. Ty jsi mě viděla a poznala jsi mě... A jsi krásná." Jeho hlas byl chraplavý.

„Tylere, nechci, abys byl do mě zamilovaný... P-protože, Tylere, myslím, že miluju někoho jiného. Ale nemůžu na to přijít."

Bylo dlouho ticho, myslela jsem si, že byl naštvaný.

„Vždycky odcházejí... nevím, proč jsem si dělal naděje. Ty nejsi pro mě a já jsem byl... naivní, že jsem si to neuvědomil."

„Tylere, já tě mám opravdu, opravdu ráda... Možná bychom to mohli zkusit jindy," zašeptala jsem.

„Není žádné jindy, Blue. Dochází mi to, čemu ty říkáš jindy. Jenom jsem chtěl, abys věděla, že jsem do tebe zamilovaný a... Říct Harrymu, aby se o tebe postaral, jinak mu nakopu zadek."

Zalapala jsem po dechu a slabě jsem se usmála.

„Nemluvme o Harrym. Chci mluvit o tobě."

„Dobře... A o čem?"

„Um... Jaká je tvoje oblíbená písnička?"

Přemýšlel s úsměvem.

„Never Stop od SafetySuit."

Uchechtla jsem se.

„Jsi takový romantik! Tu svatební verzi?"

„Jop." Zazubil se. „Máma řekla, že mi ji pustí na svatbě.

Zavrkala jsem a široce jsem se usmála.

„To je tak roztomilé."

„Děkuji," řekl tak zdvořile.

„Ťuk, ťuk." Uslyšela jsem známý britský přízvuk za dveřmi.

„Dále!" zavolala jsem.

Harry vešel dovnitř s tácem v ruce.

Usmála jsem se.

„Přinesl jsi oběd, díky bohu."

„Mhm, nemáš zač." Usmál se nad svou vlastní poznámkou a přetočila jsem oči.

„Nacho Bell Grande?"

„Jak to chceš." Přikývl a podal mi tašku. Usmála jsem se. Zuřivě mi začalo kručet v břiše.