I saw you in the corner || Calum Hood, Shawn Mendes

Na vlnách- 2.díl

Rychle jsem proběhla poměrně malou garáží a nuceně zvedla pravou ruku v náznaku jakéhosi pozdravu, jež ani jednoho z mých přátel neuspokojil. Ve chvíli, kdy jsem se konečně dostala z jejich dohledu a mohla si spokojeně vydechnout, jsem zaslechla hlasitou ránu. Někdo prudce zbouchl dveře, což mě donutilo s trhnutím zastavit v polovině kroku.

"Co s ní je?" Můj bratr tuto otázku směřoval na nově příchozího, kým byl očividně Calum. Jako vždy byli všichni přehnaně zvědaví... Ale copak někomu z nich můžu říct, že mě ve škole poslední čtyři roky všichni šikanují a že jediný přátelé, které jsem si našla, jsou oni? A to ještě jeden z nich je můj bratr! 

"Nevím, ale dneska se chovala obzvlášť divně. Přijde mi, že ji něco trápí." Ještě chvíli jsem stála u dveří a naslouchala dokud se neozval hlasitý zvuk Ashtonových bubnů, jak po nich divoce přehnal paličky. 

"Myslím, že ji to přejde... třeba se s ní rozešel nějakej kluk...?" Tázavě jsem pozvedla obočí a vrátila se zpět za svými přáteli. 

"Hádám, že asi ne..." Luke se stydlivě začervenal a sklopil pohled k zemi. Můj výraz očividně mluvil za vše. 

"Nic mi není, opravdu. Můžeme jít? Už se nemůžu dočkat!" V ten okamžik jsem konečně zapomněla na všechny ty lidi, kteří stáli ještě před pár minutami kolem mě a smáli se. 

"Tady je někdo připravenej prohrát..." Ashton pozvedl obočí a zvedl svůj surf, při čemž shodil několik plechovek s barvou na zem. 

"Panebože... fakt byste tu měli uklidit," Michael si založil ruce za hlavu a spokojeně si položil nohy na malý stolek před sebou. 

"My? Je to vaše garáž, kámo..." Calum se pobaveně zasmál a položil mi dlaň na bok, čímž si mě k sobě jemně přitáhl. Cítila jsem jak se mi do tváří hrne krev, ale jediné, na co jsem se zmohla, byl hloupý pubertální chichot.

"Raději půjdeme," Odhodlaně jsem se od Caluma odtáhla a vzala i svoje prkno, které jsem s vynaložením veškerých sil vysadila na korbu náklaďáčku. Ozvala se ohlušující rána, jak se hladký povrch surfu setkal se zrezivělým povrchem náklaďáčku. Zkousla jsem si ret a provinile se otočila za svá záda, abych se ujistila, že mě nikdo neviděl.

Chyba... Cal jen povytáhl jedno obočí spolu s protějším koutkem úst a věnoval mi svůj typický výraz ála -fakt-si-myslíš-že-jsem-tu-pecku-neslyšel?-. Nervózně jsem se zasmála a pokrčila rameny.

"Nasedat!" Michael bez varování otevřel dveře spolujezdce a aniž by se omluvil, že mě s nimi málem odstřelil na měsíc, je za sebou zase zavřel.

"Hele, to je moje místo!" Naštvaně jsem zaťukala na okýnko, ale jedinou odpovědí mi byl vztyčený prostředníček. Odfrkla jsem si a naštvaně přisedla k ostatním dozadu.

"Nemáte tam těsno?" Mikey místo, aby se snažil pomoct, své sedadlo ještě škádlivě posunul o něco dozadu, což zapříčilo hlasité stěžování tří namačkaných osob v zadní části auta.

************************

Zlehka jsem položila surf na mořskou hladinu a přitiskla k němu své polonahé tělo. Do krve se mi okamžitě vlila notná dávka adrenalinu.

Slastně jsem přivřela oči, když se první menší vlnka rozprskla o přední část prkna. Pár kapek slané vody se dostalo až na mou tvář, ale nevadilo mi to.

Doslova jsem to milovala. Odlepila jsem paže od těla a začala jimi pádlovat vší silou proti přicházejícím vlnám, které by mě jinak srazily pod hladinu. Když jsem si konečně přišla daleko od břehu, zastavila jsem a silně dlaněmi zatlačila proti prknu pode mnou, čímž jsem se posadila a spokojeně se podívala na malé postavy lidí pobíhajících sem a tam po písčité pláži.

Z dálky jsem spatřila Michaelovu bílou postavu jak poskakuje a šťastně mi mává. Bezděky jsem se nahlas zasmála a mávnutí mu oplatila.

Vlny se začaly spolu s větrem zvedat, mě to ale stále nestačilo. Chtěla jsem se po celém dlouhém dni konečně uvolnit a tohle nebylo dostačující. Plna očekávání jsem svůj pohled držela přilepený k širému moři.

Je to tady.

V dálce se objevila malá vlka, ale čím blíže ke mě byla, tím větší se zdála. Odhadovala bych tak tři metry? Nevím...

Začala jsem pádlovat ke břehu. Vlna mě začala pomalu podjíždět, ale já ji nepustila a přidala na rychlosti. Svaly mě začaly pálit námahou a ucítila jsem to známé vyčerpání, chvíle kdy si sáhnete na samé dno, to přesně byla ta chvíle, kdy jsem přestala a přemístila levou dlaň na střed surfu.

Zlehka jsem se proti ní vzepřela a postavila se na nohy, které se zkušeně postavily na správné místo. Pravou ruku jsem natáhla za sebe a užívala si jízdu. Pomalu se přede mnou začal rýsovat závoj vody, kdy se vlna začala stáčet a převracet. Vjela jsem pod ní a dotkla se svými prsty lehkého závoje, jejž vytvořila. Zasmála jsem se, ale můj smích se v hlasitém šumu vody ztratil a potopil se pod hladinu.

Na okamžik jsem zavřela oči, ale ve chvíli, kdy se do mých víček opřelo ostré slunce, jsem je opět otevřela a zase napnula nohy, abych mohl konečně skočit do vody a potopit se.

Teplá náruč slané kapaliny mě vděčně přijala a vřele obklopila. Vydechla jsem veškerý vzduch ze svých plic a na vteřinu otevřela oči, abych se zahleděla do zářivých slunečních paprsků pronikajících skrz křišťálovou hladinu.

"To bylo super!" Něčí ruce mě vytáhla nad hladinu a já se překvapeně zakuckala.

"Ehm... díky," Stydlivě jsem zčervenala a zahleděla se do tváře blonďaté dívky s piercingem ve rtu. Vypadala jako princezna se svými zlatými vlasy a zářivě zelenýma očima.

"Ty jsi?" Nejistě jsem povytáhla koutek úst vzhůru a sedla si obkročmo na surf.

"Oh, promiň, jsem Emily... jsem tu nová a nikoho neznám, tak mě napadlo, že když se skamarádím s někým jako jsi ty... pravděpodobně se neztratím." Ach, jak ráda bych ti řekla, že máš pravdu.

"Aha, tak to se mýlíš," Otráveně jsem se od ní otočila a chtěla odplavat. Čím méně se se mnou bude bavit, tím větší bude mít šanci, že zapadne.

"Prosím?" Její dlaň se přitiskla na mou paži a účinně mě tak zastavila v pohybu.

"Chci říct, že nejsem zrovna nejoblíbenější, takže... měla by sis najít někoho jiného." S povzbudivým úsměvem jsem ji nechala houpat se na vlnách a odplavala ke břehu.

"Páni! To bylo fakt dobrý, kdy ses to stihla naučit?" Mikey se podrbal na zátylku a nechápavě si prohlédl velký předmět v mých rukou, jež pro mě znamenal víc než cokoliv na světě.

"Nevím," Michael byl pravděpodobně jediný člověk, který mě v něčem obdivoval a podporoval. Ale stejně jako podpora mých rodičů nebo malé skupinky přátel, se to nepočítá... protože... je to moje dvojče, jsme propojení, bylo by divné kdyby nestál po mém boku a nepodporoval mě.

"Jsi si jistá, že jsi moje sestra?" Překvapeně jsem povytáhla jedno obočí a nechápavě se zasmála zmatená jeho otázkou.

"Ehm, vypadám nějak jinak?"

"Ne, jen... přejel tě traktor nebo co?! Poslední dobou se chováš... divně."

Pozn.: Omlouvám se, že nepřidávám díly, ale není to tím, že bych začala příběh a z vysoka na něj kašlala... rozbil se mi počítač a mám sádru na ruce takže to teď nějak moc nevychází...

Nevím, kdy bude další část, ale snad co nejdříve... Děkuju všem, kdo začali číst a snad vás to neodradí!!! :D