I saw you in the corner || Calum Hood, Shawn Mendes

"Nefandi si tolik, Hoode..."- 5. Díl

S námahou jsem nadzvedla, na můj vkus až moc těžký a velký, surf, který jsem následně odhodila na korbu Calumova náklaďáčku. Ránou, kdy se hladký povrch surfu dotkl zrezivělé korby a následně i střechy auta, jsem se nezabývala. 

Vzepřela jsem se na rukách a vyhoupla se nahoru, zatímco jsem sledovala rozbouřené moře a poletující písek ve větru. 

Dokonalé počasí na surfování a já místo, abych se rozeběhla a jako každý den s chutí skočila do vln a užívala si moment, jež patří pouze mě a pro jednou nikomu jinému, sedím na zadku a naštvaně se mračím. 

Pokaždé, když jsem se snažila na vodě postavit na nohy a sjet neskutečně úžasnou vlnu, podjel mi surf a já skončila ve vodě, doprovázená smíchem ostatních. 

Jakoby toho nebylo dost ve škole. 

Za mými zády se ozvalo hlasité vyzvánění a já se s pozdviženým obočím otočila přes rameno, abych spatřila svůj kožený batoh, jak se líně povaluje na očích všech zlodějů, kteří by se dnes záhadně rozhodli projít po pláži a někoho jako jsem já okrást. 

Zasmála jsem se a vytáhla mobil, na kterém nedočkavě zářila přijatá zpráva.

V momentě, kdy se mé prsty zkušeně svezly přes obrazovku a odhalily mi tak slova, která ve zprávě stála, na okamžik jsem zkoprněla. 

- Než něco uděláš, přemýšlej... budeš sakra trpět.

Nechápavě jsem sledovala slova, jež se linula stejně jako vlny v oceánu. Divoce a smyslně. Měla jsem tušení, že vím od koho zpráva pochází, ale pro jednou mnou neprojel strach, nýbrž vztek a zlost. 

Kde sakra bere tu odvahu mi vyhrožovat i mimo školu? 

Shawn...

V našem "vztahu" existují už po několik let nepsaná- vlastně ani nevyřčená- pravidla, která oba dodržujeme. Jediné místo, kde na sebe nějakým způsobem útočíme... je škola. Jakékoli jiné místo je nám zapovězeno. V případě, že se potkáme mimo budovu školy, mimo čas probíhajících hodin či přestávek, neznáme se. 

Takhle to bylo doteď. Jenže Shawn se očividně rozhodl toto pravidlo porušit. To ho tolik baví ničit mi život? 

"Riley?!" Polekaně jsem trhla rameny a rychle schovala mobil v kapse batohu, který jsem ledabyle pohodila zpět na původní místo. Když ho nikdo neukradl doteď, tak je v bezpečí. 

"No?" Snažila jsem se zamaskovat naštvání v hlase, ale nepodařilo se mi to tak, jak jsem doufala. 

"Teda, si nějaká nabroušená, ne?" Luke pozvedl dlaně do vzduchu a já se chabě zasmála. 

"Ne, to se ti jen zdálo. Lekla jsem se tě, pako!" Silně jsem ho udeřila do ramene, ale jediné, co mi bylo odpovědí, byla asi tak třikrát větší rána, která však nepřicházela ze strany Lukea, protože ten byl akorát uprostřed předstírání zžíravé bolesti, jež zachvátila celou pravou stranu Lukeova těla, hned potom, co jsem ho praštila do pravého ramene svou drobnou pěstí. 

"Mikey!" Bolestivě jsem zkřivila tvář a rozzuřeně se otočila na svého bratra, který mě právě úmyslně knockoutoval a bez jediné lítosti na mě hleděl ze své ohromné výšky. 
Luke samozřejmě ihned zapomněl na své zranění a rozesmál se, což mě rozčílilo ještě tak desetkrát víc. 

"Cože? Vlastní bratr mě zabije a nejlepší kámoš z toho má prdel? Tohle je společnost fakt! Co tu s váma vůbec ztrácim čas?!" Mikey pokrčil rameny a nadechl se pro odpověď, ale zastavila jsem ho.