I saw you in the corner || Calum Hood, Shawn Mendes

"Co tu chceš...?!"- 4.Díl

"Co tu chceš?!" Se strachem a adrenalinem proudícím v mém těle jsem pohledem pročesávala okolí a snažila se najít únikovou cestu. 

"Ale no tak," Shawn se ke mě o pár kroků přiblížil a i přes to, že mezi námi stále převládala metrová vzdálenost, Shawn natáhl ruku a jemně mi ji přiložil na tvář. Cukla jsem sebou a chtěla se odtáhnout, ale nedovolil mi to. Druhou rukou mě chytil za pas a přitiskl blíž k hrudi. 

Přerývavě jsem dýchala a vyděšeně kulila oči. Tohle nemůže být pravda! Už zase si se mnou zahrává? Proč?

"Myslím, že mi něco dlužíš..." Znovu jsem si přehrála, co se stalo u skříněk a silně si skousla spodní ret, ucítila jsem velký tlak a ostrou bolest přesně ve chvíli, kdy mi sladká tekutina vtekla přímo na jazyk. Nervozitou jsem si prokousla ret. 

"O-omlouvám se. Je tu nová, měl bys ji nechat být." Shawn se zamračil a mírně naklonil hlavu na stranu. Sakra. 

"Chtěla jsem říct, prostě... omlouvám se, už se to nestane." Sklopila jsem pohled k zemi a všemožně jsem se snažila dostat z jeho sevření a nedovolil mi to. 

"Takhle si představuješ omluvu?! Myslíš si, že po tomhle tě nechám jen tak jít? Ztratil bych veškerou autoritu..." Uvnitř mého drobného těla se probudila vlna vzteku, s níž jsem nedokázala příliš dlouho soupeřit. Věděla jsem přesně, co se stane až mu do očí řeknu přesně to co si myslím, ale ani to mě nezastavilo. 

"Víš ty co?! Naser si! Nebudu trpět za nějakou krávu, která si nedá říct... jestli chceš, aby to pochopila, jdi za ní, ne za mnou. Já jí ani neznám! A ty! Ty na mě přestaň okamžitě hmatat, si nechutnej a slizkej, SBOHEM!" Poslední slova už jsem na něj doslova křičela. Když si to přeberu v hlavě, neřekla jsem mu nic tak hrozného. Neřekla jsem mu ani co si o něm myslím, i přes to vím, že bude naštvaný. Co naštvaný! On bude zuřit! Což mi pouze ztíží poslední rok na téhle škole. 

Otočila jsem se na patě a než stačil zareagovat, nebo se alespoň vzpamatovat, odkráčela jsem rychlým krokem směrem k parkovišti.

"Kam si myslíš, že jdeš? Ještě jsme neskončili!" Jakoby se přede mnou objevila neviditelná stěna a donutila mě se zastavit. Až na to, že tahle stěna rozhodně viditelná byla... 

Musela jsem úplně zaklonit hlavu, abych se podívala do tváře jedné ze Shawnavých goril. James.

"Tak to máš teda sakra pravdu..." Pevně jsem v dlani stiskla lemy rozepnuté černé mikiny a tím bezděky schovala triko s potiskem své nejoblíbenější kapely fall out boy. 

Byla jsem rozhodnutá... Odteď se mnou už nikdo zametat nebude. A rozhodně tím někým nebude Shawn Mendes. 

"Cos to řekla?" Slyšela jsem rychlé kroky za svými zády a když jsem se otočila spatřila jsem Shawna jak se nasupeně přibližuje a každou promrhanou vteřinou se vzdálenost mezi námi krátí. Zhluboka jsem se nadechla. 

Co teď?

Na okamžik jsem si dovolila zapřemýšlet se. A najednou... jakoby se čas zastavil a já dostala prostor jednat. Co mám ale dělat? Jak se mám z tohohle dostat? Nechci utéct jako jsem to mínila udělat prvně. Chci se mu postavit čelem. 

Už nebudu ta holka v rohu místnosti, která se jen schovává za svou oblíbenou knížku, či kapucu své mikiny. 

"Řekla jsem, že máš pravdu." Ve chvíli, kdy ode mě byl necelý metr jsem se prudce napřáhla a nechala svou pěst vyletět směrem k jeho obličeji. Ozvalo se hlasité křupnutí a následně mou paži pohltila silná bodavá bolest. Prudce jsem rozevřela oči a vytřeštila je přímo před sebe, kde se na zemi válel Shawn a bolestivě se kroutil na zemi. 

Spolkla jsem slzy, které se mi automaticky nahromadily v očích a rozhodla se ignorovat ostré bodání v dlani. James mě odstrčil z cesty a vrhl se na kolena vedle Shawna a pokoušel se ho nějak uklidnit, ale upřímně? Nešlo mu to ba naopak. Shawn byl stále víc a víc vytočený, proto jsem se rozhodla, že je vhodná doba na triumfální odchod. 

"Teď jsme skončili..." Velmi "elegantně" jsem se otočila na podpatku a mírně škobrtla, ale ani tak jsem se nenechala rozhodit a pokračovala v cestě na parkoviště. 

Musím ale přiznat, že v tom okamžiku jsem nedělala nic jiného, než že jsem se modlila, aby se za mnou Shawn nerozeběhl a neudělal to samé, i když... pochybuji, že by klesl až na tak nízkou úroveň, aby zmlátil holku. 

Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že poslední hodina už před několika minutami skončila, takže by tu někde měl být Calum, aby mě vyzvedl a hodil domů. Rozhlédla jsem se a všimla si jeho malého náklaďáčku v rohu parkoviště. 

Čekala jsem, že se jako vždy bude opírat o kapotu a bedlivě mě sledovat až do chvíle co k němu dojdu a pozdravím. Opravdu tam stál a opíral se o kapotu s tím rozdílem, že si mě vůbec nevšiml, protože byl až přespříliš zaneprázdněn svou společností. 

Opatrně jsem si strčila ruku do kapsy, aby si nikdo z nich nevšiml podlitin, které se mi začínaly tvořit kolem kloubů. 

"Emily," Hořce jsem vyplivla její jméno. Nemohla jsem si pomoct, ale uvnitř jsem pocítila nepříjemný bodavý pocit a zničeho nic se mi zvedl žaludek, opravdu jsem pochybovala, že to v sobě udržím... měla jsem docela velkou snídani, takže by mi Emily asi nepoděkovala, což mě přivádí k nápadu, že bych si mohla nenápadně strčit prst do krku a malinko tomu pomoci. Její oblečení by potřebovalo trochu tmavší barvy... 

"Už jsme zase u toho? Já myslela, že jsme si to vyříkaly," 

"My? Já jsem si to rozhodně vyříkala, ale ne s tebou!" Zběsile jsem rozhodila rukama a přitom nechtěně vystavila na obdiv svou fialovou pěst. Emily se polekaně podívala tím směrem, ale já ji svým pohledem jasně obeznámila, aby držela jazyk za zuby... 

"Calume, jedeme..." Neomaleně jsem nastoupila do auta a silně bouchla dveřmi. Neslyšela jsem, co Calum řekl, ale Emily se hlasitě rozesmála a koketně mu přiložila dlaň na hruď, s čímž se otočila a odešla. 

"O co jde, Riley?" 

"Nebav se s ní, myslím to vážně!" Calum překvapeně vytřeštil oči a nechápavě zakroutil hlavou. 

"Je tu nová a nikoho nezná... přijde mi nezdvořilý jí jen tak odkopnout..."

"Není to nezdvořilý, je to víc než očekávaný." 

"Riley, udělala ti něco?" 

"Ne, já jen..." Sama jsem nevěděla, proč mi tak vadí. Vlastně ona osobně mi ani tak nevadí, jako fakt, že tu právě flirtovala s Calumem, s mým Calumem... Co? 

"Žárlíš?" Vyděšeně jsem se na něj podívala a nadzvedl obočí. 

"Pfffhhhf, co? Ne." Jo, bravo... to znělo přesvědčivě. 

"Ty žárlíš? Oou, já se ti líbim?! Tak to je úlet..." Dlaněmi jsem si překryla rudnoucí tváře a zavřela oči v touze zklidnit se. 

"Nelíbíš se mi! Já jen... nemám ji ráda." 

"Jasně. Mimochodem dobrý triko..." Usmála jsem na něj a naklonila hlavu. 

"Já vim, je tvoje..."